Když padá jüan, může se zatřást i Škodovka

Čína devalvovala svoji měnu o pár procent. Ohlas ve světě byl okamžitý a mohutný. Proč?

Samotná změna kurzu znamená málo, první den jüan klesl o pouhá dvě procenta. Kurzy světových měn se běžně pohybují ve významnějších proporcích. Jüan posiloval od roku 2005 až doposud průměrně o 3,1 procenta ročně vzhledem k dolaru. Mimochodem, v červenci 2015 to bylo přesně deset let, co čínská vláda zrušila fixní kurz v poměru 8,267 jüanu za dolar a umožnila postupné posilování měny: až na historické maximum 6,084 jüanu za dolar, kterého bylo dosaženo v květnu 2015.

Ústupek trhu

Zde je namístě krátký výklad o tradicích měnové politiky v Asii. Tradičně převládá merkantilistický pohled: vývoz je dobrý, dovoz je nutné zlo. Kurzy bývají stanoveny fixně vzhledem k dolaru nebo ke koši světových měn a jsou považovány za jeden ze základních nástrojů hospodářské politiky. Centrální banky preferují pevné kurzy před volně plovoucími. Pokud existují silné tlaky na silnější měnu, dávají přednost administrativně řízenému posilování (tzv. crawling peg – doslova „plíživá vazba“). Tak tomu bylo i v případě čínského jüanu od července 2005 do července 2015.

Ekonomicky vzato, oslabení jüanu je vynuceným ústupkem trhu. Nejde o nezávislé rozhodnutí úřadů. Trh je totiž nakloněn oslabení čínské měny a tomu se nakonec musí podřídit i vláda a centrální banka. Svědčí o tom i zpráva, že úřady musely nakonec intervenovat ve prospěch měny: aby bezmála čtyřprocentní pokles nepřerostl ve strmý pád.

Oslabení jüanu o zdánlivě zanedbatelných pár procent tedy neznamená jen tak nějaký náhodný výkyv jako v případě kurzu eura k dolaru. Znamená především změnu vládní politiky. A to v případě Číny již má nějakou váhu. Znamená to, že čínské úřady mají starosti ohledně konkurenceschopnosti a hospodářského růstu. Otázka již nezní „Jak ztlumit tlaky na silnější jüan?“, nýbrž „Jak zachránit ekonomiku před poklesem?“.

Za druhé, jde o změnu tržního trendu. To znamená ještě víc než změna politiky. Čína již není vnímána jako garantovaná budoucí supervelmoc, kde všechno půjde jenom správným směrem.

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

• Ďáblův slovník ekonomie a financí

Končí éra „všechno Made in China“?

Po řadu let čínskou ekonomiku poháněly dva spolehlivé motory: růst exportu a růst objemu úvěrů. Od 80. let, kdy se Čína otevřela zahraničním investorům, se stala výrobní základnou pro mnoho světových firem. Kdo pamatuje 70. léta, ví, že exotický nápis „Made in China“ se vyskytoval jen na úzkém sortimentu zboží. Například na psacích potřebách a na konzervách s čínským lančmítem. Dnes je situace opačná: je skoro problém najít něco, co se v Číně nevyrábí.

Ale export již není, co býval. Skoro všechno, co v Číně lze vyrábět, se tam již vyrábí. Světové korporace naopak uvažují o částečném přesunu výroby zpět anebo o převedení výroby do levnějších lokalit. Koupíte-li si například objektiv japonské značky Olympus, objevíte na něm nápis „Made in Vietnam“.

V makroekonomickém pohledu se tento vývoj jeví jako konec éry dvojciferného růstu čínského exportu. Devizové rezervy v březnu 2015 poklesly meziročně o 5,6 procenta. Čína samozřejmě netrpí nedostatkem deviz, má jich ještě za nejméně 3600 miliard dolarů. Nicméně trend z let 2004 až 2014, kdy rezervy rostly průměrným tempem 24 procent ročně (!), je jednoznačně zlomen.

Také druhý motor přestává pracovat. Objem bankovních úvěrů čínským podnikům stále zřejmě roste dvojciferným tempem, ovšem 19,5procentní roční růst z let 2004 až 2014 je pryč a už se nikdy nevrátí. Vzniká otázka, co bude, až čínské banky přestanou půjčovat jako na běžícím pásu. Odpověď je jasná a přímočará: nemůže nastat nic jiného než úvěrová krize. Úřady ji samozřejmě mohou uhasit za použití devizových rezerv. Nebylo by to ostatně poprvé. Ale s růstovým modelem založeným na exportní a úvěrové expanzi je definitivně konec. Prostě již není kam expandovat.

Akcie Volkswagenu šly dolů s jüanem. Na jak dlouho?

Světová média a burzovní analytici začali okamžitě produkovat rozbory, komu levnější jüan pomůže a komu uškodí. Dobře na tom má být čínský výrobce počítačů Lenovo, špatná zpráva je to naopak pro Apple. Údajně: burzovní experti mívají tendence nadhodnocovat význam krátkodobých trendů. Pokud by oslabení jüanu skončilo jen u dosavadních procent, bylo by bezvýznamné. Ale pokud se před světovou ekonomikou otevírá delší perspektiva slábnoucí čínské měny, hospodářské poměry se jistě změní.

Například akcie francouzského výrobce luxusního zboží LVMH (Louis Vuitton – Moët Hennessy) poklesly od oznámení devalvace jüanu o devět procent. Britská firma Burberry Group ztratila 7,5 procenta. Čínští zákazníci tvoří třetinu jejích tržeb.

Důležitější než luxusní koňak nebo předražené módní zboží jsou však vývozy automobilů a strojního zařízení. Německo posílá do Číny šest procent svých celkových exportů. Také akcie Volkswagenu poklesly: o čtyři procenta. A pokles ve Wolfsburgu zajisté pocítí i Mladá Boleslav a její širší okolí.

Psáno pro Lidové noviny