Korupce v hokeji i na dálnicích

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

• Ďáblův slovník ekonomie a financí

Co mají společného korupce v hokeji a ve veřejných zakázkách? Pokles výkonnosti odvětví, které je korupcí postiženo. Rozdíl mezi zlatou a bramborovou medailí. Rozdíl mezi hladkými dálnicemi za dobrou cenu a předraženými dálnicemi plnými děr.

Ano, jistě. V případě hokejové aféry bychom měli důsledně používat termín „údajná korupce“, neboť do soudního procesu je ještě daleko a do verdiktu „vinen“ ještě dále. Ale nevykládejte to rodinám, kterých se to týká. Rodinám, jejichž syn s hokejem skončil, protože neměly na úplatky.

Vypadá to asi následovně: Váš syn je velmi nadaný, pane Kratochvíle. Sám jste viděl na tréninku, kolik dal gólů. Má šanci, aby se dostal do špičky. Může z něho být druhý Jágr. Hrozně rád bych ho nasadil do první pětky. – Zhruba takto trenér promlouvá k otci nadějného dorostence.

Na otázku „tak proč ho nenasadíte?“ trenér zachmuřeně pokrčí čelo a pokračuje:

Víte, je to strašně složité. Jsou tady Novákovi a Dvořákovi. Ti by mě uškrtili, kdybych nenasadil jejich kluka. Pak jsou tady Horňákovi a Dolňákovi. Ti jsou ještě horší. A ještě Kovářovi a Kolářovi. Opravdu nemůžu nedat mladého Kováře do první pětky, i když nehraje zdaleka tak dobře jako váš Radek. S mladým Kolářem je to nemlich to samé. Ale já ho prostě musím nasadit, chápete.

Takto trenér hovoří a tváří se tuze ustaraně. Pokud rodič stále ještě nechápe, trenér pokračuje:

To víte, já jsem tady malý pán. Já jsem jenom trenér. Víte, jak směšný je trenérský plat? No, ale nedá se nic dělat, vašeho Radka nemůžu nasadit lépe než do čtvrté pětky. Vlastně ani možná do čtvrté pětky ne. Škoda, že si nezahraje, když má takový talent. No, možná by mohl přestoupit třeba do Mělníka, ale to by asi stejně nic nevyřešilo. Nevím, jak to chodí v Mělníku, ale pochybuji, že to bude jiné. Zkuste se nad tím zamyslet.

Když zaplatím, syn bude hrát

Trenér si nikdy neřekne o peníze jako první. Jednoduše líčí situaci, jaká je, a rodič pochopí: když zaplatí, Radek bude hrát zápasy a má šanci na skutečnou hokejovou kariéru. Když nezaplatí, nebude šance. Tak se věci mají.

Neexistuje možnost trenéra udat, neboť kromě vedení klubu již nad sebou nikoho nemá. Ani policie by na základě takovéto nahrávky nemohla začít s vyšetřováním. Vždyť trenér jen hovoří o tom, jak to má těžké a jaká je škoda, že nemůže Radka nasadit do první pětky. Nikdy přímo neřekne „dejte mi úplatek a já dovolím vašemu synovi hrát zápasy“.

Zde je nutno podotknout, že tento skutečný případ – starý déle než deset let – se netýká trenéra Růžičky, ale jiného trenéra. Je vysoce pravděpodobné, že korupce je v českém hokeji systémovým jevem, který není jen věcí několika málo posledních let.

Hokejovou korupci nelze dokázat. Lze jen pozorovat její vedlejší efekty: postupně uvadající úroveň českého hokeje a stále rozpačitější výsledky reprezentace. Vždyť ani to čtvrté místo by nebylo bez veterána Jágra! Existuje nějaká šance na zotavení? Ano, pokud promluví rodiny, jejichž nadaní synové nemohli hrát, neboť trenér neobdržel úplatek.

Těchto rodin mohou být za celá ta léta nejméně desítky, možná již řádově stovky. Pro většinu z nich bude ale bolestné o tom mluvit, málokdo bude chtít oživit letité trauma. („Jak vysvětlíte devítiletému dítěti, že nemůže hrát, protože rodina nemá na úplatky? A má smysl se k tomu vracet, když můj nyní již dospělý syn dělá úplně jinou kariéru a hokej už nikdy hrát nebude? Ne, nechci nikde svědčit.“)

Tolik k fungování českého hokeje. Korupce hrozí tam, kde má úzká skupina moc rozhodovat o kariérách nebo penězích lidí bez dostatečné kontroly. Čímž se dostáváme k fungování českých veřejných zakázek. Důkazy prakticky chybí, můžeme jen sledovat vedlejší efekty korupce v podobě nízké kvality a vysokých nákladů.

Veřejnost si už zvykla

Inženýrka Miloslava Pošvářová, která obětovala svoji kariéru ve snaze potlačit korupci, uvádí desítky rizikových faktorů ve stavebních zakázkách. Mezi jinými: chybějící expertní posouzení projektové dokumentace nezávislým týmem; výběrové řízení „přizpůsobené“ zhotoviteli stavby; výběr technického dozoru a jeho odborná způsobilost; vícepráce uplatňované zhotovitelem stavby v rámci výstavby; zjištěné vady projektu bez reklamování; vady v certifikátech výrobků, určených pro zabudování do stavby; nekvalifikovaní subdodavatelé; záměny stavebních materiálů; změna technologie výstavby; chybějící nezávislé laboratoře a tým pro kontrolu kvality ze strany Ředitelství silnic a dálnic; chybějící kvalifikovaná kontrola v záruční době; často chybějící reklamační řízení při vadách stavby; chybějící nezávislá expertíza příčin vad a poruch v záruční době; chybějící vyhodnocení systémových vad staveb; smlouvy se zhotovitelem, které neumožňují efektivní reklamace vad…

Ale vládu nic z toho nezajímá a veřejnost už si na děravé dálnice zvykla. Snad aspoň hokej může být očištěn od korupce, když to nejde ve veřejných zakázkách.

Psáno pro Lidové noviny