Očima expertů: Věříte na kurvítko?

Ve Francii se rozhodli chránit spotřebitele a postavili mimo zákon záměrné zkracování životnosti výrobků. Za použití součástky, která výrobky posílá chvíli po skončení záruky do věčných lovišť, aby zákazník koupil výrobek nový, tam hrozí tučná pokuta ve výši tří set tisíc eur a v krajním případě i dvouleté vězení. Tedy, abychom byli přesní, zákon se neomezil jen na součástky,pro které čeština vymyslela ono šťavnaté slůvko kurvítko. Tamní zákon hovoří o „souhrnu technik, s jejichž pomocí výrobce, a to hlavně při samotné konstrukci výrobku, záměrně zkracuje jeho životnost nebo použitelnost, aby zákazníky přiměl k častější obměně“. V praxi by tedy mělo jít i o úmyslné využívání vad nebo a nevhodných materiálu, automatické zastavení funkčnosti a další technická omezení, která můžou způsobit nemožnost opravy nebo nekompatibilitu výrobku. „Když se tato definice dostane do zákona, bude možné tyto praktiky trestat stejně jako jiné podvody," vysvětluje Nadia Boeglin z francouzské Agentury životního prostředí a energetiky.

Kurvítko nenajdeš

Problém je ale v tom, že zlý úmysl půjde výrobcům těžko dokázat. Spíš než záhadné destruktivní součástky, tiše čekající uvnitř přístroje, až odtikají záruční dva roky, limitují životnost výrobku mizerná konstrukce nebo mizerné materiály. A obojí výrobce snadno obhájí tím, že pokud chce vyhovět tržnímu požadavku na co nejnižší cenu, musí vyrábět právě toto a právě takto.

Co si o kurvítkách a snižování životnosti výrobků myslí lidé, kteří rozumí elektrice, elektronice a zákonitostem trhu? Věří, že se při výrobě technologického zboží používá kurvítko? Dá se najít a prokázat? Mělo by se úmyslné zkracování životnosti postihovat zákonem jako ve Francii?

Filip Kůžel

šéfredaktor MobilMania.cz

Kurvítko zcela jistě existuje, ale ne tak, jak si ho lidé představují. Není to rozbuška, která by podle kalendáře zničila zařízení. V říši mobilních telefonů máme jeden ukázkový případ – smartphony s napevno vestavěnou baterií. Při denní periodicitě nabíjení je takový přístroj celkem přesně naprogramovaný k pomalému umírání. Začne to být znát po nějakých dvou letech, po třech letech je život s takovou baterií o nervy. Výměna je možná, ale je drahá a ani autorizovaný servis už přesně sesazený a speciálními lepidly slepený telefon nedá dohromady ve stoprocentní kondici.

Takové kurvítko je zákonem nepostižitelné. Výrobci z nevýhody udělali výhodu. Sice se nedostaneme k baterii, ale odměnou nám je pevnější telefon se zajímavějším vzhledem. Takže ne kurvítko, které byste mohli najít, ale velmi chytrý design.

Jan Prušák

majitel firmy na sestavování počítačů X-COMputers

V existenci kurvítka celkem věřím. Především u elektroniky, která se nevyvíjí rychle, přestože si lidé myslí opak. Nedávno jsem vybíral tátovi nový notebook a úplně mě znechutilo, že jsme kupovali prakticky totéž, co jsme nahrazovali a co bylo zakoupeno před necelými třemi lety. Nebýt toho, že se původní notebook rozbil, nedávalo by z hlediska vývoje a kvality výrobku smysl, aby si člověk koupil nový.

Ačkoliv si většina lidí pod pojmem kurvítko možná představí nějakou součástku, která se po dvou letech spálí, nemyslím si, že by se v praxi jednalo o tento případ. To by bylo snadno soudně postihnutelné. Ve spoustě případů je problematické chlazení přístroje, které bývá značně poddimenzované. Výrobci jsou schopní životnost odhadnout a systém navrhují tak, aby vydržel přibližně ty dva roky záruční doby. A proč to výrobci dělají? Jednak slabším chlazením trochu sníží výrobní náklady a pak se také musí zodpovídat svým akcionářům, kteří žádají vysoké prodeje a zisky v daný okamžik. Co bude s firmou za několik let, už je tolik nezajímá.

Jan Charvát

koordinátor projektu Opravárna.cz

Existence „kurvítek“ není pouze dojmem mnoha spotřebitelů, ale studiemi a vyhranými soudními spory potvrzená realita. Nejvíc citovaná je německá studie, zpracovaná pro stranu Svaz 90/Zelení, podle které je hned několik způsobů, jak naprogramovat zničení věci. Kovové součástky se například vyměňují za umělohmotné, přístroje jako například notebooky se vyrábějí tak, aby nebylo možné se do nich dostat, baterie jsou často pevnou součástí produktu a nelze je vyměnit. Jeden z našich opravářů se dokonce setkal s tiskárnou, která měla přesně naprogramovaný počet stránek, které může vytisknout, a pak umře.

Pokud bych měl spotřebitelům poradit, tak bych jim řekl, aby nekupovali vždycky to nejlevnější. Bude to znít jako klišé, ale už před mnoha lety se říkalo, že nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. To platí čím dál víc.

Josef Kadleček

elektrikář

Nejde o to, jestli jsem přesvědčen, že kurvítka existují, nebo nikoli. Když lidé ještě před několika málo desítkami let vyvinuli skutečný výrobek, rozhodně nepomýšleli na pojem, jako je naše dnešní životnost. Vezměme si parní stroj.

Sám vlastním spotřební elektroniku od nejmenované firmy – receiver, tape deck, CD. Je z roku 1990. Dodnes všechno funguje, asi před čtyřmi lety začal chrastit potenciometr ballance. Rozebráno, prostříknuto, vyfoukán prach, prohlídka, jestli není „nafouknutý“ některý elektrolytický kondenzátor – negativní. Za tu dobu jsem vystřídal pět různých počítačů a bezpočet telefonů, přestaly fungovat. No comment.

Daniel Pavlis

šéfredaktor dTestu

Existenci takzvaného kurvítka bohužel nemůžeme na základě výsledků našich testů doložit ani vyvrátit. Poruchovost výrobků systematicky v dlouhodobém časovém horizontu nesledujeme, není reálné testovat běžné fungování mnoha modelů například vysavačů či lednic po dobu několika let. Navíc i testovací programy se časem do určité míry obměňují, takže nelze jednoduše předložit data, která by srovnávala situaci například před dvaceti lety a dnes.

Pokud jde obecně o nižší životnost výrobků, nedokážeme určit, jestli se jedná o záměr nebo spíš o tlak na ceny. Na žádné „kurvítko“ v podobě speciální součástky jsme ovšem nikdy nenarazili. Spíš se domníváme, že rychlé opotřebení výrobků je důsledkem snižování nákladů na použité materiály a výrobní postupy a celkově nezájmu výrobců o to, aby výrobky vydržely dlouhá desetiletí.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Myslím, že záměrné zkracování životnosti výrobků rozhodně nelze vyloučit. Na mysli mi v téhle souvislosti vždy vytanou dědovy vojenské, silné, tmavě zelené podkolenky. Vyfasoval je v armádě někdy ve čtyřicátých letech a nosil je pak na chalupě ještě snad po šedesáti letech. Mám pocit, že dnešní ponožky často nevydrží ani šedesát dní. Zjevně ne proto, že bychom „trvanlivé“ ponožky vyrobit neuměli. Jen se to prostě asi nehodí do byznysplánů. Ale ok, beru to. Zákonem bych tohle neřešil. Jednak existují záruční doby. A také věřím ve zdravý rozum lidí. Když si koupím ponožky, co jsou do šedesáti dnů jako řešeto, asi si ve stejném obchodě od téhož prodejce či výrobce příště nic nekoupím. Ve Francii by se asi rádi uregulovali, nicméně mám pocit, že právě i kvůli těmto svým regulačním choutkám se už vydávají – zatím spíše nenápadně – v řeckých stopách.