Nedávno zesnulý matematický génius John Nash je v souvislosti s ekonomií zmiňován hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé na přelomu čtyřicátých a padesátých let přelomově přispěl k rozvoji teorie her. Ta má dnes uplatnění v řadě disciplín, například v rozvoji umělé inteligence nebo ve vojenství a geopolitice. Ale právě také v ekonomii. Vlastně se plně začlenila do ekonomie hlavního proudu a běžně se vyučuje na ekonomických univerzitách jako samostatný kurz. Zadruhé je Nash zmiňován v souvislosti s ekonomií z toho důvodu, že svou Nobelovu cenu získal právě za příspěvek k poznání v rámci hospodářské vědy.
Nemělo by ale končit – i když se tak asi bohužel stane – pouze u těchto zmínek. Nashův příspěvek k ekonomické diskuzi byl přece jenom širší. Především si uvědomoval to, jak moc se ekonomie v posledních desetiletích provazuje s politikou. A vyjadřoval se k tomu značně kriticky.
John Nash na Finmagu
„Domnívám se také, že mé vědecké ideje by nebyly objevné, pokud bych smýšlel jaksi normálněji. Albert Einstein také nebyl bůhvíjak normální osobností. Newton byl vyhrocený neurotik.“
- John Nash v rozhovoru s Lukášem Kovandou: John Nash: Nejsem normální. Proto mě svět zná
- Nekrolog Lukáše Kovandy: Génius John Nash nemohl ani zemřít normálně
Běžný člověk, který se matematiky děsí, ani netuší, za co vděčí například diferenciálním rovnicím Johna Nashe.
- Pavel Kohout o Johnu Nashovi: Vedlejší produkt čisté duše
Tisknu, tiskneš, tiskneme
„Vezměte si takového Paula Krugmana,“ zmínil Nash – v našem rozhovoru před čtyřmi lety – svého kolegu z Princetonu. „Je bystrý, inteligentní, také získal Nobelovu cenu, píše do New York Times. Jenže jeho politické smýšlení je předvídatelné; víte, co řekne, ještě než začne mluvit. Je velmi stranický. Drží se partajní – demokratické – linie.“
Nash kritizoval, jak Krugman doporučoval už před lety stimulovat japonskou ekonomiku tiskem nových jenů. Sice to možná pomůže japonským vývozcům, ale japonští zaměstnanci si rychle uvědomí, že za svoji mzdu si toho celkově koupí méně – kupní síla měny klesne, dodával.
Nutno doplnit, že japonská centrální banka tištění peněz ve velkém (a nákup vládního dluhu za ně) „vynalezla“. Poprvé ho aplikovala už v roce 2001. Nutno říci také to – čehož si v našem zmíněném rozhovoru z roku 2011 všímal sám Nash –, že bez větších úspěchů. Od té doby však tištění peněz ve velkém, známé jako kvantitativní uvolňování, spustily americká i britská centrální banka. A Evropská centrální banka jej provozuje od letošního března.
Keynesiáni a mocní ruku v ruce
To, proč nejvýznamnější světové centrální banky aplikují jako „jeden muž“ opatření, o jehož skutečné efektivitě lze pochybovat, by Nash vysvětlil zřejmě tím, že jednají v intencích keynesovské ekonomie (tedy v intencích jedné jediné školy ekonomického myšlení, jakkoli v současnosti vlivné). Génius dokonce hlásal, že keynesovští ekonomové, mezi něž lze zařadit právě i Krugmana, jsou slabším odvarem bolševických komunistů (viz např. přepis jeho přednášky ze stránek Pensylvánské státní univerzity). Proč?
Bolševici podle Nashe lidem naslibovali „světlé zítřky“. Říkali, že zajistí lepší životní úroveň, než jakou nabídla „buržoazní demokracie“. Mluvili o diktatuře dělnické třídy, nakonec ale uvedli jen násilnou, fízlovskou a někdy i vraždící mašinerii – diktaturu pár vyvolených soudruhů. Keynesovští ekonomové mají podle génia také plnou pusu „světlých zítřků“, tedy toho, jak se všichni budeme mít lépe, jen co centrální banka konečně vytiskne dostatečný počet barevných papírků. Naznačuje, že není náhodné, že historicky se keynesovští ekonomové na scéně objevili právě až po bolševicích, snad jimi do jisté míry inspirováni.
Stejně jako bolševici, tedy těch pár vyvolených soudruhů, zastírali veřejnosti skutečnou podstatu režimu, tutlali kdeco, od politických vražd po výbuch Černobylu, tak také keynesovští ekonomové svými teoriemi zamlžují podstatu věci. Naštěstí jen ekonomickou podstatu. Vlastním cílem jim přitom je, pokračuje Nash, aby centrální banky a vlády mohly tisknout více nekrytých peněz, splácet tak své dluhy, a lidé aby si přitom ještě mysleli, že se to děje pro jejich dobro. Zdá se, že to je podle Nashe základní důvod samotné existence keynesovských ekonomů a jejich současného vlivu. Jdou establishmentu zkrátka „na ruku“. Říkají to, co vládci chtějí slyšet.
Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjorna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu
Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.
Knižně
Odignorovat
Je-li tomu tak, můžeme snadno domyslet, že přistoupení toho či onoho ekonoma na keynesovství bylo v očích Nashových vlastně jen výtahem do vyšších společenských pater, například na prestižní posty ve vládě nebo v centrální bance, podobně jako jím byla za minulého režimu rudá knížka.
Nash však viděl další vývoj optimisticky. Předvídal, že keynesovští ekonomové jakožto politická síla postupně ztratí na svém vlivu. Díky politické evoluci. Lidé podle něj zřejmě prohlédnou kejkle keynesovských ekonomů a přes vzletná slova o stimulaci ekonomiky či stimulaci agregátní poptávky pochopí, že v důsledku tato stimulace vede hlavně jen ke znehodnocování jejich úspor a ke snižování kupní síly měny, kterou převážně používají.
Nashova kritika značí pro keynesovské ekonomy značný problém. Musí se s ní nějak vypořádat. Nemohou génia označit jen tak za nedouka, jak leckdy činí v případě jiných kritiků. Vždyť Nash svým příspěvkem k teorii her položil základy konceptům, které právě i keynesovští ekonomové už dlouhá léta standardně používají. Pokud by se tedy snažili Nashe zdiskreditovat, zdiskreditují do značné míry i sami sebe.
Lze tedy sázet na to, že Nash bude vyzdvihován za své dávné práce k teorii her, zatímco novější příspěvky k ekonomické diskuzi budou hlavním proudem zhusta ignorovány. Zkrátka a dobře, vybere se jen to, co se hodí do krámu.
Psáno pro Roklen24, úvodní foto Profimedia
