Na dně. Horký řecký červen

Řecko má pátého června zaplatit Mezinárodnímu měnovému fondu splátku v hodnotě 300 milionů eur. A o pět dní později, desátého června, Řecko musí refinancovat splatné pokladniční poukázky v hodnotě 1,8 miliardy eur. A jen o další dva dny později je na řadě další splátka Mezinárodnímu měnovému fondu v hodnotě 340 milionů eur.

Ví se přitom velmi dobře, že řecká vláda nemá peníze. Jedině nečekaný úvěr od někoho nečekaného by mohl odvrátit platební neschopnost. Neví se ovšem, odkud by tato záchrana měla přijít. Z Ruska, z Číny, z některé arabské země? A tak se svět připravuje na všechno možné.

Co ale může realisticky znamenat to „všechno možné“? Zhroutí se euro? Začnou krachovat banky? Rozšíří se krize do dalších států? Přestane se zeměkoule otáčet?

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

• Ďáblův slovník ekonomie a financí

Vylučování z klubu vyloučeno

Ne, nic z toho. Slunce vyjde stejně jako každý den. Pro rozšíření krize do jiných států není důvod: mnohé evropské státy na tom nejsou skvěle, ale nesplacení jedné splátky měnovému fondu neovlivní dluhovou službu jiných států. (Proč by také mělo?) Banky v Evropské unii krachovat nezačnou. Skoro žádná komerční banka již nevlastní řecké dluhopisy – na rozdíl od let 2010–2012 kdy obavy z nákazy přece jen byly zčásti opodstatněné.

A co největší obava ze všech, pověstný „grexit“ neboli odchod Řecka z eurozóny? Začne se společná měna párat jako punčocha s okem?

Ne, nezačne. V první řadě, samotný fakt platební neschopnosti nemá nic společného se stabilitou eura. Je možné, že jeho kurz mírně oslabí, ale to bude tak všechno. Eurozóna není punčocha, nýbrž velmi pevně vybudovaná institucionální struktura. V jejím právním základě chybí možnost vyloučit jakéhokoli člena. Nejde o opomenutí, nýbrž o úmysl: architekti eurozóny chápali tuto organizaci jako klub, z něhož se nevystupuje za žádných okolností. Možnost vylučovat členské státy by navíc byla politicky choulostivá. Takže i kdyby Řecko teoreticky vyhlásilo válku Německu, stále by zůstalo členskou zemí hospodářské a měnové unie neboli eurozóny!

Jak jde čas

Situaci Řecka a udržitelnosti eurozóny jsme se už několikrát věnovali v naší anketě Očima expertů. Přečtěte si, jak se názory na odchod Řecka mění v čase:

• Může Řecko zachránit návrat k drachmě?
• Je euro v ohrožení?
• Co bude, až Řecko odejde z eurozóny?
• Nadělat z eurozóny dvě malé do školky?
• Půjde Řecko z kola ven?
• Řecko bez eura. Kdy? Jak? Jde to vůbec?

Nová měna bolí

V současné situaci existuje jen jedna páka, která by mohla donutit Řecko dobrovolně-nedobrovolně odejít z eurozóny. Řecké komerční banky (tedy i řecká ekonomika, respektive to, co z ní zbývá) jsou závislé na nouzových půjčkách z Evropské centrální banky (ELA, Emergency Liquidity Assistance). Kdyby Evropská centrální banka odepřela přístup k tomuto poslednímu záchytnému bodu, řecké banky jsou ihned na suchu, v zemi začíná bankovní krize, která záhy přerůstá v ještě horší krizi ekonomickou (ano, je to ještě možné).

V takovéto situaci se jako nejmenší zlo nabízí možnost, že Řecko vystoupí z eurozóny (což nikdy nechtělo, ani Syriza to neměla ve volebním programu) a začne zachraňovat banky a ekonomiku nově vytvořenými, ničím nekrytými penězi. Nikdo se do této varianty ovšem nehrne a Řekové k ní zřejmě přistoupí jen jako k poslední možnosti, když nepůjčí ani Moskva, ani Peking, ani Rijád.

Mimochodem, vystoupit z eurozóny nejde bez současného opuštění Evropské unie, tvrdí některé právní výklady. I to je důvod, proč tato varianta je nejposlednější z posledních.

Zde je třeba připomenout, že varianta zavedení nové řecké měny je nemyslitelná bez bankovní krize a bez těžkých ekonomických otřesů. Snadný přechod na novou měnu, jak proběhl v Česku začátkem roku 1993, se nebude konat, neboť v tehdejším Česku a Slovensku prakticky neexistoval úvěrový trh, kapitálový trh a závazky vůči třetím stranám denominované v československé koruně. Dnešní Řecko má zejména oněch závazků vůči třetím stranám až příliš.

Dejme tomu, že Řecko projde slzavým údolím bankrotu a měnové odluky. Co je čeká na konci této cesty? Mezinárodní ani domácí věřitelé zřejmě nebudou stát ve frontě, aby půjčili státu s novou měnou a dosti dobrodružnou extrémně levicovou vládou. Vláda tak bude nucena sestavit rozpočet na rok 2016 tak, aby byl vyrovnaný. Výdaje nebudou smět přesáhnout nevalné příjmy státního rozpočtu. Teprve pak se Řekové dozvědí, co to znamená „austerity“ neboli úsporná opatření.

Hlavně nevyměknout

Pokud jde o zbytek Evropy, ta se nemusí bát zániku společné měny. Řecký bankrot existenci eura ani jeho stabilitu neohrozí. Ať už Řecko odejde nebo ne, euro zůstane. Ať už se těšíte na zánik eura anebo se ho obáváte, nemáte důvod.

Možná největší hrozbou ovšem je, že Evropská unie nakonec „vyměkne“ a na poslední chvíli pošle do Atén další balík miliard. Znamenalo by to povýšení neomezeného morálního hazardu na oficiální evropskou politiku. Politiku, za kterou bychom nakonec platili my všichni.