Dluhopisový propad: Běžte si zkontrolovat portfolia

Koncem dubna a začátkem května proběhla světem financí jedna z největších krizí od roku 2008. Neslyšeli jste o ní? Ani se nedivím. O trzích s dluhopisy se mluví pořádně málo, nejsou tak sexy jako akcie a pořádně jim rozumí ještě míň lidí. Přitom je trh s dluhopisy větší než trh akciový.

A právě dluhopisový trh byl zasažen pádem, od krizových dnů roku 2008 nevídaným. Jeden z nejdůležitějších dluhopisů, německý bund, zvýšil svůj výnos skoro z nuly na 0,6 procenta.

Možná vám přijde divné, že bund výnos zvýšil, ale já mluvím o pádu. Cena dluhopisů se totiž pohybuje přesně opačným směrem než jejich výnos. Když se nad tím zamyslíte, je to logické. Vydavatel dluhopisu vyplácí investorovi pevný kupon, takže když úrokové sazby klesají, je dluhopis vzácnější a cena jde nahoru.

Ale zpátky ke krizi. Za dva týdny, od půlky do konce dubna, padla cena německého bundu o čtyři procenta. Směšně málo? Ano, o tolik padnou akciové trhy klidně za den. Jenže akciové trhy nejsou trhy dluhopisové. Ty mají konzervativní investory, kteří se pohybují rychlostí šneka. Dvouprocentní pád bundu 30. dubna znamenal pro dluhopisové trhy zhruba totéž, jako kdyby index S&P spadl o nějakých deset procent. [Od začátku května se bund zas trochu vzchopil; pozn. autora]

A jelikož netrpěly jen bundy, ale i další dluhopisy, celková ztráta investorů snadno přesáhla bilion dolarů (nebo několik bilionů – přesně kvantifikovat to jde jen tězko, kreditní trhy nejsou tak přehledné jak akciové). Aby nedošlo k mýlce: řeč je o bilionu v našem smyslu, ne o anglické miliardě. To je pětkrát větší objem, než má celá česká ekonomika. Nebo pět procent HDP Spojených států nebo čtvrtina HDP Německa.

Svět se zbláznil. České dluhopisy nesou méně než německé. Švýcarské dluhopisy mají záporný výnos. Centrální banky hustí a hustí vzduch do největší finanční bubliny v dějinách lidstva.

• Dluhopisy 2015: Světová bublina ze všech bublin nejbublinovatější

Tři důvody, proč by vás to mělo zajímat, i když třeba v dluhopisech nemáte ani halíř:

Marná centrální banky snaha

Bundy a podobné státní dluhopisy jsou měřítkem, se kterým se srovnávají výnosy nových dluhopisů. Takže pokud někdo chce vydat dluhopis teď, zaplatí o zhruba půl procenta víc než na začátku dubna. Pro všechny firmy je najednou půjčování o něco dražší, přes nejlepší snahu Evropské centrální banky a pana Draghiho.

Ostatně, když se na to podívame, tak euro je už zase za 1,12 dolaru (a dole ho spíš než cokoli jiného drží pravděpodobný bankrot Řecka), nedaleko od úrovně, na které bylo, než se Evropská centrální banka začala snažit s trhy cvičit svým kvantitativním uvolňováním, a úrokové sazby jsou také víceméně na stejné úrovni. Takže kvantitativní uvolňování zatím kýžené výsledky nenese; je otázka co Evropská centrální banka udělá. A totéž platí i pro Fed, který si pořád není jistý, jestli zvyšovat sazby nebo ne.

Co centrální banky udělají (případně co neudělají) je pro trhy samozřejmě důležité.

Kanárek v dole

Kreditní trhy jsou velice dobrým indikátorem zdraví trhů obecně. Pujčovat si musí (nebo chce) v uvozovkách každý, na burze je ale jen zlomek ze všech firem. Krize dluhopisového trhu jsou větší, hlubší a zásadnější než krize akciových trhů nebo i „běžné“ ekonomické krize. Ostatně, srovnejte krizi dot com (která byla čistě akciová) s krizí hypotečních dluhopisů. První odezněla po roce, ze druhé se svět ještě pořád nevyhrabal. Začnou-li se tedy na kreditních trzích objevovat problémy, dobrý investor začne dávat pozor.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Když nestačí nouzový východ

Nejdůležitější na závěr. Psal jsem, že dluhopisoví investoři jsou konzervativní a jejich tempo šnečí. To platí, s ohledem na některé okolnosti to ani jinak nejde. Dluhopisy jsou především podstatně méně likvidní než akcie. Za normálních okolností to nevadí. Ale vadí to strašně, když chtějí prodat všichni najednou. To se najednou kupců nedostává a ztráty se kupí.

Mezi velké dluhopisové investory patří banky. A jejich modely řízení rizik velí při velkém pádu prodat. A prodej, nouzový východ z libovolného obchodu, je najednou ucpaný. Investoři to snadno odnesou ušlapáním, stejně jako kdysi malí vkladatelé u bankovních runů.

Regulátoři, hlavně ti rozumnější, jsou v poslední době čím dál nervóznější z toho, že investoři likviditu podceňují (u produktů, jako jsou burzovně obchodované fondy, retailoví investoři riziku (ne)likvidity často nerozumějí). Částečně je to ale právě vina regulátorů: silnější kapitálové požadavky, které uplatňují vůči bankám, snížily ochotu bank být tvůrci trhů a poskytovat likviditu „v dobrém i zlém“.

Trhy teď navíc obchodují tak, jak jim velí centrální banky, investoři se chovají spíš jako stádo než jako opravdoví investoři. A když se stádo pohne tím či oním směrem, je těžké je kontrolovat, prohnat úzkou bránou pak nemožné.

Udělejte si trochu času

Co z toho všeho plyne pro malého investora? Pokud jste to právě neudělali, je možná čas si sednout a projít portfolio. Jak s ohledem na výkonnost, tak zejména z pohledu likvidity. Speciálně se podívejte na své burzovně obchodované fondy v málo likvidních oblastech (dluhopisy, emerging markets a podobně) a pročtěte si jejich pravidla o sdílení ztrát v případě problémů s likviditou. Pokud je to moc práce, možná stojí za to portfolio přehodnotit.