DPH není vhodný nástroj sociální politiky

Vláda Roberta Fica připravuje nižší sazbu DPH u potravin [Slovensko má nyní dvojí sazbu DPH, základní ve výši 20 procent, sníženou desetiprocentní na léky, zdravotnický materiál a knihy; pozn. red.]. Zní to hezky, sociálně, je to tak ve většině zemí Evropské unie. Navzdory tomu to není správné. Svým rozhodnutím vláda podpoří zejména bohaté.

Pro příklad si vezměme třeba šunku.

Chudý člověk si koupí v akci deset deka strojové šunky za jedno euro netto (cena za kilogram je tedy 10 eur plus DPH), což je při dvacetiprocentní sazbě 1,20 eura. Bohatý si koupí parmskou šunku za 40 eur kilo plus DPH, ne však deset deka, ale dvacet deka – celkem zaplatí 9,60 eura včetně DPH).

Když ve snaze pomáhat chudým zavedeme nižší sazbu na potraviny, řekněme snížíme ji z dvacíti na deset procent, ušetří chudý deset centů, jeho šunka nebude stát s DPH 1,20, ale 1,10 eura. Bohatý zároveň šetří 80 centů, protože cena jeho parmské šunky klesne z 9,60 na 8,80 eura.

Bohatí kupují nejen dražší potraviny, ale také jich kupují víc, a proto na sebe každé euro „sociální pomoci“ váže několik dalších eur pro bohaté, kvazi jako náklady na doručení.

Stát může samozřejmě říct, že nižší sazba nebude platit pro parmskou šunku, kaviár a podobně, ale fakticky je to nemožné. Kategorizace potravin nic takového neumožní, respektive umožní jen částečně. Zároveň ale někdo musí kontrolovat dodržování nových, komplikovanějších pravidel, což znamená nárůst byrokracie. Dvě sazby DPH také vytvoří prostor pro podvody, protože bude možné jakože vyrábět něco, co má vstupy s vysokou sazbou a výstupy s nízkou – a stát bude muset pravidelně vracet DPH.

Lobisti a ježíškové

Nižší DPH na léky zavedená před několika roky je ještě větší nesmysl, protože lidé neplatí za léky, lidé platí odvody zdravotní pojišťovně, doplatky za léky DPH neobsahují. Proto z nižší DPH profitovala zejména zdravotní pojišťovna Dôvera patřící Pentě.

To, že většina zemí má na potraviny nižší DPH (Evropská unie povoluje jednu základní sazbu ve výšce nejmíň patnáct procent a až dvě nižší sazby, nejméně ve výšce pěti procent), neznamená, že toto řešení je správné. Je to jen důsledek toho, že také v jiných zemích si politici rádi hrajou na Ježíška. A samozřejmě, automaticky nastupuje lobbing za nižší sazbu DPH pro turistický ruch, na dětské věci, na restaurační služby, byty…

Jednu sazbu pro všechno

DPH jednoduše není vhodný nástroj sociální politiky. Smyslem DPH by měl být jen rovnoměrný a jednoduchý výběr nezbytného množství peněz na financování veřejných statků. A spravedlivý – kdo víc utrácí, ten také poměrně víc zaplatí. Jakékoli deformace (osvobození od daně, nižší sazby apod.) tento stav jen narušují. Je rozhodně lepší mít jednu sazbu ve výšce 15 procent než dvacetiprocentní na půlku zboží a služeb a desetiprocentní na polovičku druhou.

Řešení je jednoduché – zavést jednu jedinou sazbu DPH na úplně všechny produkty. A pokud možno co nejnižší.

Pokud má vláda prostředky na snížení DPH, může klidně vrátit DPH na 19 procent. Připomínám, že roku 2010 jsem horko těžko souhlasil se zvýšením DPH z 19 na 20 procent (a dnes toho lituji, ten ústupek byl úplně zbytečný) za podmínky, že jakmile klesne deficit pod tři procenta, půjde sazba automaticky zpátky na devatenáct procent. Takto jsme si to napsali do zákona, bohužel Robert Fico, velký bojovník proti zvyšování DPH, zákon změnil a DPH zůstala na 20 procentech.

Pokud má dnes vláda víc peněz (a to asi nemá, když nekonsoliduje) a může si dovolit snížení na 18 procent, tím líp. A sociálně slabší je potřeba podpořit promyšlenou a účinnou sociální politikou, například odvodovým bonusem.