Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Nevíte, za kolik bude ropa? Zavolejte Alláhovi

Pavel Jégl
Pavel Jégl
19. 5. 2015

Ropný byznys se změnil. Kartel OPEC nemá kontrolu nad cenami ropy. Děj se vůle boží!

Nevíte, za kolik bude ropa? Zavolejte Alláhovi

Kartel OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries, Organizace zemí vyvážejících ropu) nediktuje ceny ropy. A dokonce to ani nemá v plánu.

Naznačil to saúdskoarabský ministr ropného průmyslu a neformální vůdce OPEC Alí Nuajmí. „Nikdo nemůže stanovit cenu ropy. Je to na Alláhovi,“ pravil minulý týden v rozhovoru pro televizi CNBC.

Ministr země, která vlastní pětinu světových zásob ropy, podal další důkaz, že ropný kartel už není kartelem, byť tak dosud bývá označován.

OPEC naruby

OPEC přitom nebyl ledajaký kartel, ale nejmocnější kartel na světě. Svým členům – státům, jejichž vývoz ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu – pomáhal zajišťovat co nejvyšší zisky z prodeje ropy. Vyhlašoval těžební kvóty a tím diktoval cenu energetické suroviny.

Bylo to prosté: na pokles ceny reagoval OPEC tak, že snížil těžbu, a to vystřelilo cenu černého zlata nahoru.

Saúdská Arábie ale strategii spolku, založenou na vysokých (ale zpravidla únosných) cenách, převrátila naruby. Oznámila, že už nebude diktovat cenu ropy, ale nízkými cenami usilovat o to, aby získala co největší podíl na trhu. Ropný diskont prosadila se spojenci z Perského zálivu loni v listopadu na zasedání OPEC. Odrazila návrhy na snížení platné kvóty 30 milionů barelů ropy denně a nechala cenu suroviny padat.

Ceny ropy (WTI)

Zdroj: peníze.cz

Zdroj: Peníze.cz

Slova saúdskoarabského ministra, který otázku na cenu ropy odbyl odkazem na Alláha, naznačují, že země Saúdů na svém přístupu nic nezmění ani na zasedání OPEC počátkem června. To znamená, že kdysi obávaný ropný spolek kohoutky neutáhne a nebude tlačit na růst cen ropy.

Bez šejků ze Zálivu to nepřipadá v úvahu, protože OPEC rozhoduje jednomyslně.

12 opec

Kdo je ve spolku

  • Alžírsko (od 1969)
  • Angola (od 2007)
  • Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu od 2007)
  • Irák (zakládající člen, 1960)
  • Írán (zakládající člen)
  • Katar (od 1961)
  • Kuvajt (zakládající člen)
  • Libye (od 1962)
  • Nigérie (od 1971)
  • Saúdská Arábie (zakládající člen)
  • Spojené arabské emiráty (od 1967)
  • Venezuela (zakládající člen)

Ústup ze slávy

OPEC je dnes stínem obávaného spolku, který v minulém století diktoval ceny. Na vrcholu byl v roce 1973. Tehdy snížil těžbu a jeho arabští členové uvalili embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael v jomkipurské válce (válka Egypta a Sýrie proti židovskému státu). Tím organizace vyvolala ropnou krizi, nazývanou ropným šokem. Ropa se stala nedostatkovým zbožím, její ceny vystřelily až na čtyřnásobek.

Kartel nakopl inflaci a uvolnil v západním světě vlnu recesí, která odezněla až počátkem osmdesátých let poté, co státy vstřebaly druhou ropnou krizi v roce 1978, vyvolanou islámskou revolucí v Íránu.

Cena ropy skočila nahoru a na původní hodnoty se už nevrátila. Vývozci vydělávali za barel víc. Jenže jasné vítěze konflikt neměl, protože OPEC ztratil část trhu, jeho vliv na ropný byznys klesl.

Západ se probudil ze snu o trvalém růstu a věčném blahobytu. Nátlak kartelu ho přiměl snížit závislost na uhlovodících ze skupiny OPEC. Západní státy začaly rozčleňovat dovozy, shromažďovaly zásoby ropy, postupně nahrazovaly ropu alternativními zdroji a hledaly nová ložiska ropy. Objevily je v Mexickém zálivu, na Aljašce, v Severním moři, později také v břidlicových horninách na území amerických států, hlavně v Texasu, Severní Dakotě, Pensylvánii a Coloradu.

Technologie frakování (tříštění) ropných břidlic vyvolala na trhu s ropou revoluci, podíl sdružení OPEC spadl po pod čtyřicet procent (v roce 1970 mu patřilo 60 procent). Tento pokles byl přirozeně způsoben i tím, že po rozpadu Sovětského svazu se začalo obchodovat s ruskou ropou a ropou z oblasti Kaspického moře.

Zrada mezi kumpány

Od poloviny osmdesátých let, ale zejména od roku 2011, OPEC doplácel na to, že někteří jeho členové se chovali jako černí pasažéři. Nedodržovali kvóty, těžili víc, než měli stanoveno. Tím sráželi ceny ropy dolů a snižovali zisky zemím, které těžily podle kartelových dohod. Sami přitom měli zisk z toho, že ostatní členové pravidla dodržovali.

Tento postup je v teorii her nazván vězňovo dilema. Zjednodušeně ho lze popsat takto: Dopadený člen zlodějského gangu může „držet basu“ a nevypovídat proti svým kumpánům, anebo je pod příslibem nižšího trestu (osobního prospěchu) „prásknout“.

Převedeno na ropný byznys: Vývozce ropy může držet kartelovou dohodu a dodržovat kvótu, anebo nebrat ohledy na prospěch kartelu a starat se jen o svůj prospěch – to znamená těžit víc, maximalizovat vlastní zisk a snížit zisk parťáků.

Je přitom nasnadě, že dopadený lupič chce především co nejnižší trest a že těžaři chtějí prodávat ropu za co nejvyšší cenu. Nikomu se nechce omezit těžbu a srážet si zisky.

Čísla naznačují, že mnozí hráči kartelu i dnes volí zradu kumpánů. Agentura Reuters informuje, že vývoz ropy z tuctu zemí OPEC vzrostl v dubnu na 31,04 milionu barelů denně. To znamená, že těžba je víc než milion barelů nad limitem organizace. A byla nad ním už dřív. Podíl na tom má zejména Saúdská Arábie, která dodává na trh přes deset milionů barelů denně.

Válka v kartelu

Proti komu rozpoutali Saúdové cenovou válku?

Ruští analytici za ní vidí spiklenectví Američanů a Saúdů a snahu srazit Rusko na kolena. Těžaři ze Severní Ameriky zase plán, jak zničit jejich břidlicový boom.

Jenže Saúdové mají bližšího nepřítele než Ameriku nebo Rusko. Je jím Írán, který od Saúdské Arábie dělí jen úzký Perský záliv. Většina analytiků (například Dianne Francisová ve Financial Post) proto dospěla k logickému závěru, že Saúdové použili ropu především jako zbraň proti partnerovi z OPEC, který je zároveň jejich odvěkým rivalem.

Spor o kvóty v ropném sdružení je vlastně forma konfliktu dvou znesvářených větví islámu – sunnitů (Saúdové a obyvatelé Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů) a šíitů (Íránci), potažmo další podoba konfrontace Arabů s Peršany. Cílem Arabů je vyčerpat Írán, než mocnosti odpískají sankce a otevřou mu trhy s ropou.

Jistě, Saúdy ropný diskont něco stál a ještě stát bude. Království s obrovskými devizovými rezervami a ještě většími zásobami ropy ho ale ustojí. Hůř je státům, jejichž ropný break even (bod rovnováhy mezi náklady na těžbu a prodejní cenou) je mnohem výš než u Saúdské Arábie nebo Kuvajtu. A ty najdete jak na Západě (třeba američtí těžaři z břidlic nebo Kanaďané dobývající surovinu z ropných písků), tak v samotné skupině OPEC (kromě Íránu například Venezuela či Nigérie).

Éra vlády kartelu OPEC je každopádně pryč. V obchodě s ropou je víc konkurence a také – nejistoty. A pokud vás zajímají ceny ropy v příštích měsících, můžete dát na radu saúdského ministra Nuajmího a zavolat Alláhovi.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (11)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo