Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zaklínadlo fixní úrok. Vějička pro naivní investory

Jan Traxler
Jan Traxler
18. 5. 2015
 17 295

Slovní spojení „fixní úrok“ evokuje jistoty a prosperitu. Proto je tak oblíbené mezi marketéry investičních produktů. Jsou lidé, kterým slib fixního úroku docela stačí – nemají potřebu pochopit podstatu toho, co kupují, a rizika nevidí nebo nechtějí vidět.

Zaklínadlo fixní úrok. Vějička pro naivní investory

Poslední dobou se často setkávám s nabídkou investic s „fixním úrokem“. Slovíčko fixní jistěže navozuje dojem jistoty…, je to ale jen marketingový trik. To, že je vyplácený úrok fixní, vůbec neznamená, že je nějakým způsobem garantovaný. Čím víc někdo používá spojení „fixní úrok“, čím větší na něj klade důraz, tím víc buďte ve střehu, zpravidla půjde o vysoce rizikovou investici.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Neveřejné emise dluhopisů

Nejčastějším případem jsou různé neveřejné emise dluhopisů. Můžete setkat i s tím, že malé eseróčko s obratem pár milionů korun ročně vydává dluhopisy a nabízí u nich fixní úrok 4,5 procenta. Pro srovnání – na takový úrok se v USA běžně nedostanou ani firmy s ročním obratem přes sto milionů dolarů. Na burze by si takový dluhopis v životě nikdo nekoupil. Různí podnikavci se ale snaží – a asi se jim i daří – takhle tahat peníze z důvěřivých lidí burzou nepolíbených. Úrok 4,5 procenta nakonec přece zní ve srovnání s tím, co nabízejí banky jako velmi lákavá nabídka, zvlášť když je to úrok fixní, že?

Jenomže tenhle fixní úrok se velmi rychle může změnit ve velkou nulu. Někdy je emise dluhopisů od začátku plánovaný podfuk, firma vyvede peníze do zahraničí a vyhlásí bankrot. Jindy může mít emitent dluhopisu čisté záměry, jen mu prostě jeho podnikatelský plán nevyjde a zkrachuje.

Typicky se prodejem dluhopisů financují (nebo „financují“) různé developerské projekty, fotovoltaické elektrárny a podobně. Emitent pak kromě kouzelné formulky „fixní úrok“ používá jako prodejní argument, že dluhopisy jsou kryté majetkem firmy (nemovitostí a podobně). To jsou ovšem svým způsobem dluhopisy vždycky (pokud se nejedná o takzvaný podřízený dluh). Když se emitent dluhopisu dostane do platební neschopnosti, rozprodá se jeho majetek v dražbě a věřitelé (držitelé dluhopisů) se uspokojují z výnosů. To je standardní postup. Otázka vždycky je, kolik na věřitele zůstane. Zpravidla je rád, když dostane vůbec něco.

Když někomu půjčujete peníze (investice do dluhopisů není nic jiného), nestačí pouze sledovat slíbený úrok, ale musíte vždycky brát v potaz kreditní riziko – jaká je pravděpodobnost, že se půjčené peníze nevrátí. Výše úroku musí odpovídat podstupovanému riziku. Proto si Řecko půjčuje s úrokem jedenáct procent, zatímco Německo s úrokem půl procenta.

Neveřejné emise dluhopisů mají vedle podceňovaného kreditního rizika ještě jeden velký háček: nulovou likviditu. Jednoduše řečeno, když půjčíte někomu peníze na pět let, ale pak se něco přihodí a vy je potřebujete zpátky dřív, máte smůlu. Emitent zpravidla nemá povinnost od vás dluhopis odkoupit zpět (vrátit vám peníze) a jen těžko budete hledat někoho, kdo si od vás dluhopis koupí. Proto funguje burza cenných papírů, kde můžete veřejně obchodované dluhopisy bez problémů prodat. Nebo – což je ještě jednodušší – můžete investovat prostřednictvím dluhopisových fondů. Fondy mají totiž ze zákona povinnost odkupovat podíly zpět, když o to investor požádá, takže zde je likvidita automaticky zajištěna. Ale dluhopisy z neveřejné emise? Těch se už nikdy nezbavíte, leda jako převozník z pohádky o třech zlatých vlasech: strčit je někomu do ruky a vyskočit na břeh. To ovšem není výnosná varianta.

Investiční certifikát, dluhopisy neobchodované na burze – je to vaše cesta?

Zrádné investiční certifikáty

Fixním úrokem se rádi a často zaklínají taky emitenti investičních certifikátů. Tady máte aspoň výhodu, že se jedná o cenné papíry schválené regulátorem, a když si pozorně pročtete prospekt, vždycky se dočtete o všech rizicích. Emitent také zpravidla zajišťuje zpětný odkup certifikátů. Problém ovšem je, že mnoho investorů prospekty pořádně nečte nebo jim nerozumí. Nic jim to ale nevadí, jsou v moci „fixního úroku“.

Připsání takového fixního úroku je ale vždy něčím podmíněno. Jeho výplata bývá navázána na vývoj ceny určitého podkladového aktiva (akcie, index a podobně) Když například hodnota indexu v určitém sledovaném období neklesne pod předem definovanou úroveň, je vyplacen fixní úrok. Existují desítky různých konstrukcí certifikátů. I zde platí, že potenciální výnos odpovídá riziku, jen to riziko někdy investoři dostatečně nevnímají.

Asi nejzrádnější konstrukcí je takzvaný „worst of“ mechanismus, který umožňuje zkonstruovat certifikát tak, aby na první pohled relativně konzervativně vydělal až deset procent ročně. Příkladem může být express nebo bonus certifikát, jehož podkladovým aktivem je koš několika akcií (zpravidla čtyři až pět akcií). Certifikát má například splatnost dva roky. U bonus certifikátu to funguje tak, že když hodnota žádné z akcií ve sledovaném období neklesne pod určitou bariéru (například když neklesne o více než 40 procent), je při splatnosti vyplacen fixní úrok třeba dvacet procent za dva roky. Express certifikát funguje obdobně, pouze s tím rozdílem, že se nesleduje celé období, ale vždy pouze hodnota akcií ke konkrétnímu termínu výplaty úroku, zpravidla to bývá čtvrtletní frekvence.

Nechci nyní zabíhat do detailů fungování certifikátů, pouze chci poukázat na zrádnost onoho „worst of“ mechanismu. Na první pohled totiž vypadá výše popsaný certifikát velmi lákavě. Pravděpodobnost, že cena akcie spadne o více než 40 procent, totiž není vysoká. Problém spočívá v tom, že pokud k tomu dojde, investor nejenže ztrácí nárok na fixní úrok, ale zároveň se pak hodnota certifikátu odvíjí od vývoje ceny nejhorší z akcií ve sledovaném koši (proto „worst of“ – nejhorší z). A pak už nehraje žádnou roli, jak se dařilo či nedařilo zbylým akciím ze sledovaného koše. I kdyby cena všech akcií rostla, ale jedna z nich klesla pod bariéru, investor místo fixního úroku přijde o 40 a více procent. Dvakrát to dopadne dobře a emitent certifikátu vám vyplatí fixní úrok. Potřetí ale nějaká z akcií spadne a vy proděláte vše, co jste vydělali na předchozích dvou investicích.

Jan Traxler

Jan Traxler – ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Odborník na akcie, zakladatel a ředitel společnosti FINEZ Investment Management, poskytující privátní investiční poradenství.

Publikuje pravidelně v deníku E15, v měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi, na portálech Investujeme.cz, Finmag.cz, Peníze.cz a příležitostně v dalších médiích.

Doporučení na závěr

Nezaměňujte si pojmy fixní a garantovaný a u každé investice dobře zvažte rizika. Pokud to sami nedokážete, můžete svůj záměr konzultovat s investičním poradcem. Ale rozhodně se nepouštějte do žádné investice, pokud si nejste jistí, že dobře chápete její výnosový potenciál i rizika. Zvlášť investiční certifikáty bývají mnohdy komplikované a zrádné. (Tím neříkám, že jsou špatné.)

Raději se vyhýbejte neveřejným emisím dluhopisů a nekupujte žádný dluhopis, pokud nemá schválený prospekt od České národní banky, což si můžete ověřit na jejích webových stránkách. Zároveň doporučuji kvůli likviditě investovat jen do emisí, se kterými se obchoduje na burze.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Jan Traxler

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a partner Long Capital. Založil investiční fond Otakar. Je odborným garantem portálů Nemovitostní-fondy.cz a FKI-fondy.cz. Investičnímu poradenství se aktivně věnuje od roku... Více

Související témata

dluhopisygaranceinvesticeinvestiční certifikátykorporátní dluhopisyrizikovýnosy
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo