Ekonomie není směšná pavěda

Geologie je pavěda, protože nedokázala předpovědět zemětřesení v Nepálu. Stejně tak meteorologie, včera mělo pršet, a nakonec bylo hezky. Fyzika je pavěda, vždyť se fyzici ani neshodnou na superstrunách, a pavěda je i medicína, protože podle někoho se sádlo nesmí a podle jiného je zdravé.

Argumenty jsem si vypůjčil od publicisty Jiřího Hlavenky, který takto velkým stylem sestřelil „nejsměšnější pavědu“: ekonomii. Ano, ekonomům se nedaří předpovídat vývoj cen akcií a příchod krizí, ano, ekonomické statistiky jsou zanesené šumem, ano, HDP může klesat, když se lidem žije lépe, a naopak. Nejsou to ale převratné objevy, upozorňuje na to všechno ostatně i mnoho ekonomů – a především to nedokládá, že je ekonomie pavěda. Znamená to jenom tolik, že od ekonomů chceme prostřednictvím novinářů proroctví a další kejkle nad rámec toho, co umí ekonomie spolehlivě, a že v tom několik mluvících hlav – shodou okolností s diplomem z VŠE – objevilo svou díru na trhu.

Ekonomové v telce ≠ ekonomie

Všimněte si, že nekonkrétní text se zabývá především tím, co – a jak často – sdělují ekonomové v médiích: „[E]konomové! Ti se nějak rozmnožili, stal se z nich dominantní druh, jak by řekl zoolog, v televizi jim patří prominentní hlas.“ To ovšem není chyba ekonomie, ani ekonomů, dokonce ani těch, kteří přijímají nabídky vyjadřovat se ke všemu. Je to chyba médií, přesněji jejich editorů, že nekriticky milují experty („experty“), a že se neřídí talebismem „nikdy se neptej holiče, jestli už potřebuješ ostříhat“. O akciích proto mluví lidé, jejichž výdělek přímo závisí na tom, jestli se bude nakupovat, nebo prodávat, a smysluplnost investičních pobídek hodnotí potenciální konzultanti zahraničních korporací. Je to stejně duté, jako když se výživového poradce ptají, jak jsou na tom Češi se stravováním. Že někdo může na obrazovce blábolit cokoliv a nedočká se oponentury, není ale dokladem toho, že jeho obor stojí na vodě. Kateřina Cajthamlová kafrá do kdečeho, jenže ryba se zeleninou kvůli tomu nepřestává být zdravější večeří než pytlík křupek.

Nahradila „ekonomie svým způsobem boha“? Svým způsobem jistě: Douglas Rushkoff napsal smutnou knihu o tom, jak jednotlivci přestávají být občany a bližními a stávají se spíš obchodními společnostmi, investují do sebe a tak dále. Jenomže za to znovu nemůžou ekonomové ani ekonomie. Zlaté tele uctívali už za Mojžíše a Ježíš svoje učedníky varoval, že nemůžou sloužit zároveň Bohu a mamonu; pod Sinají ani v Jeruzalémě přitom neměli jediného inženýra a jedinou excelovskou tabulku. Podobně za kult fyzické zdatnosti ve fašistických státech nemohli fyzioterapeuti a za znečištěné ovzduší v průmyslových zemích nelze soudit báňské inženýry. Jsme svobodní lidé a žijeme v demokratické společnosti: sami si vybíráme priority a hranice, za které nepůjdeme, ať už jako jednotlivci, nebo jako kolektiv.

A že by mohla ekonomii ve veřejné debatě doplnit třeba sociologie? Klíďopíďo, jenom mi nad Hlavenkovým komentářem není jasné, čím je metodologicky vyspělejší. Když u ekonomie tolik vadí lpění na statistikách, nemožnost oddělit signál od šumu nebo neschopnost předpovídat černé labutě, u sociologie je tohle všechno v pořádku?

Acemoğlu ≠ Lysenko

Pokud několik málo nerdů tvrdí, že ekonomie dokáže popsat a vysvětlit všechno, pak jí fandí přespříliš. Zároveň toho ale ekonomie umí popsat a vysvětlit hodně a jako obor je o to důležitější, že jsou její zjištění často v přímém rozporu se selským rozumem. Daron Acemoğlu a James Robinson dokládají, že o bohatství národů nerozhoduje jejich údajná mentalita ani klima v jejich domovině. Angus Deaton ukazuje, jak moc se zvětšuje pomyslný koláč, o který se lidé na planetě dělí, a jak díky tomu ustupuje nejsmrtelnější podoba chudoby. Donald Shoup vypočítává obrovskou cenu bezplatného parkování. Ta zjištění nejsou posvátná, dají se zpřesňovat, teoreticky i opustit. Je za nimi ale až příliš mnoho práce a poctivého myšlení, než aby si zasloužila kobercový nálet. Tohle není lysenkismus – kvůli němuž přece taky nikdo neshodil biologii en bloc.

Říkejme ekonomii věda, nauka, kufřík s vercajkem, to je jedno, ale neoznačujme ji jako pavědu. Potřebujeme ji a potřebujeme o ní slyšet a číst, protože nic lepšího pro pochopení řady každodenních jevů nemáme. Pokud ji někdo povyšuje na náboženství, pak na toho člověka musíme ukázat prstem a říct: „Hele, pitomec.“ Kdo ale pohodlně sestřeluje ekonomii jako obor, otevírá cestu tmářství.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Dva muži, co se nemusí, a Nobelova cena