Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Řecký bankrot? Může být hůř

Pavel Kohout
Pavel Kohout
10. 2. 2015
 7 941

Levicoví extremisté ze Syrizy mají šílené recepty.O pošetilosti těch ekonomických už jste asi slyšeli, ačkoli jste ji možná úplně nedocenili. Proti zahraničněpolitickým nápadům nejsilnější řecké partaje je to ale snad ještě slabá káva.

Řecký bankrot? Může být hůř

Jednoduché aritmetické cvičení prozradí, že Řecko není schopno uhradit svůj státní dluh. Objem dluhu, jeho časová struktura a výše úrokových sazeb staví možnost zvládnutí situace do roviny zázraků. Co teď?

Existují jen dvě varianty řešení. První je rozsáhlá mezinárodní pomoc. Dotované úvěry, doprovázené úsporným programem a účinnou snahou o zlepšení podnikatelského prostředí. Druhou je jednostranná platební neschopnost. Jednoho rána nebo večera řecká vláda oznámí, že prostě nemá peníze, a není tudíž schopna zaplatit splatný kupon některého dluhopisu nebo jeho jistinu. Nikdo nemůže Řecku v tomto kroku zabránit, ani celá Evropská unie dohromady. Stát, který hodlá odmítnout své závazky, se zpravidla neptá dlužníků na souhlas. Vzpomeňme na československý státní bankrot v roce 1953.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Rating: Zrcadlo, které se opožďuje

Ve své ekonomické podstatě jsou obě varianty téměř rovnocenné. Mezinárodní pomoc zaplatí členské státy eurozóny. A kdyby Řecko přestalo splácet část svých závazků – událost lidově zvaná státní bankrot –, vzniklé škody by šly na účet Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Sanaci opět zaplatí někdo ze zahraničí. V obou případech uhradí dluhy někdo jiný. Publikum ale bude každý scénář vnímat jako jinak dramatický.

Když Řecko prošlo na jaře 2012 částečnou platební neschopností, byl klid. Událost byla přijata s jásotem, neboť se ji podařilo marketingově „prodat“ jako záchranu Řecka. Bankrot uvítaly i finančními trhy, i když všichni finančníci věděli, že nesplacení části dluhu zkrátka je platební neschopnost. Nicméně spořádanost průběhu událostí zapůsobila na finančníky natolik silně, že mnozí přinutili sami sebe věřit, že Řecko je skutečně zachráněno. Všem číslům navzdory. Ratingová agentura Standard & Poor’s se ještě 12. září 2014 přinutila věřit, že Řecko je na dobré cestě, a zvýšila hodnocení jeho kreditní kvality. Tatáž agentura v pátek 7. února 2015 řecký rating opět snížila.

Můžeme cynicky definovat rating jako „odhad úvěrové kvality a platební schopnosti korporací a vlád, který obvykle beznadějně zaostává za veřejně známými fakty“.

A bude to pravda. Veřejně známý fakt je již od prosince roku 2009, že Řecko má obrovské problémy, ale finanční trhy se s ním stále ještě nesrovnaly.

Čerstvé Řecko na Finmagu

Řecku a jeho dluhovým trablím se pochopitelně na Finmagu věnujeme už dlouhou dobu. Teď nabízíme z nejčerstvějšího:

Stane se Řecko prvním odpadlíkem eurozóny? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta, Aleše Michla, Petra Macha a dalších lidí ze světa financí.

Nominální vyjednávací síla nového řeckého premiéra vůči EU je zhruba čtvrt bilionu eur. Tolik Řecko Unii a jejím státům dluží. Není to ale paradoxně tolik, co třeba před deseti lety. Tenkrát totiž věřiteli byly v mnohem větší míře soukromé banky, jejichž ochota o peníze přijít je vždycky nižší než ve státním sektoru.

Když jste odpustili válečné reparace Německu a dali mu druhou šanci, nemůžete přece upřít laskavost Řecku, vzkazuje Syriza Evropě.

Teoreticky by v Řecku mohl spadnout z nebe osvícený diktátor, který by řekl: Občané, teď budete dvacet let držet hubu a krok a potom bude dobře. Ale vážně jen teoreticky. Prakticky jsou v Řecku minimálně jednou za čtyři roky volby. 

Kříšení mrtvou vodou

A to je zde ještě několik okolností, které se veřejně často nezdůrazňují. Řekněme si aspoň dvě. Prvním je levicový extrémismus vládnoucí strany Syriza. V Evropě jsme si zvykli, že „levice“ znamená stranu, která chce daně pro bohaté ve výši 40, a nikoli třeba 25 nebo 30 procent. Nuže, Syriza má v programu 75procentní zdanění příjmů nad půl milionu eur ročně. Kromě řady jiných daní, včetně daně z luxusu. To ještě není nic proti znárodnění bank, železnic, letišť a síťových odvětví. Podobné požadavky bývaly módní během 30. a 40. let. Poslední, kdo v Evropě znárodňoval banky z ideologických důvodů, byl francouzský prezident Mitterrand v 80. letech. Jeho levicový experiment skončil naprostým fiaskem. Že v Evropě někdo ještě pořád považuje znárodnění bank a klíčového průmyslu za skvělý nápad, je vskutku na pováženou.

Další levicové nápady jsou méně šokující, ale vznikají otázky ohledně jejich financování: zvýšení minimální mzdy na 750 eur měsíčně (při řecké nezaměstnanosti a záporné obchodní bilanci naprosto iracionální požadavek), dotace na hypotéky pro chudé rodiny, snížení DPH u základních potravin, zvýšení podpory v nezaměstnanosti i řady dalších sociálních dávek, dotace pro ekologické zdroje energie, zdvojnásobení výdajů na zdravotnictví… Zapomněli jsme na něco? Ano, znárodnění soukromých nemocnic. Problematiku nezaměstnanosti chce Syriza řešit větší právní ochranou. Chce vlastně zakázat propouštění v duchu hesla „poručíme větru, dešti… trhu“. Nikoho na krajní levici nezajímá, že tyto recepty nikdy nefungovaly, neboť fungovat nemohou. Podnikatel, který nemůže v případě potřeby propouštět, nebude radši nikoho přijímat a výrobu přesune do Číny.

Směr Orient

Je tu ale ještě hrozivější věc: zahraniční politika Syrizy. Řecko by mělo vystoupit z NATO, zavřít vojenské základny, ukončit spolupráci s Izraelem, zlepšit vztahy s Tureckem, podpořit palestinské Araby (tedy včetně Hamásu), otevřít se imigraci a podpořit sjednocování rodin imigrantů. Proč to všechno? Částečně z tradičních důvodů. Evropská levice z jakýchsi těžko pochopitelných pohnutek tradičně miluje arabské a islámské autoritativní režimy.

Druhým důvodem jsou finance. Syriza vidí arabské peníze a robustní tureckou ekonomiku: myslí si, že Rijád nebo Ankara ochotně pomohou výměnou za politické ústupky. Hrozí nebezpečí, že Evropa ztratí Řecko jako součást své civilizace. Řecká politika bude diktována v lepším případě Ankarou, v horším případě Rijádem, nebo dokonce Ramalláhem či Teheránem.

Neradostná perspektiva. Vedle ní je řecký bankrot pseudoproblém.


Psáno pro Lidové noviny
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (15)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo