Očima expertů: Ve svátek do obchoďáku? Tak to tedy ne!

Měly by obchody mít o svátích zavřeno? Příští týden se budou poslanci znovu zabývat senátním návrhem zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Podle něj by na Nový rok, na Velikonoční pondělí a ještě během dalších pěti vybraných svátků nesměly otevřít prodejny s plochou nad dvě stě metrů čtverečních. Návrh by měl mít podle všeho podporu koalice, takže tentokrát by skutečně mohlo dojít k jeho schválení.

Omezení pracovní doby by se netýkalo všech obchodů s uvedenou výměrou, výjimku by měly například čerpací stanice, lékárny a prodejny na autobusových a vlakových nádražích, letištích a ve zdravotnických zařízeních.

Obchodníkům, kteří by zákaz porušili, by hrozila až milionová pokuta. Při opakovaném porušení by sankce mohly vystoupat na pět milionů korun.

Zavíráme krám!

Kdy by mělo být zavřeno

Nový rok – 1. ledna, Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října, 25. prosince, 26. prosince. Kromě toho by měl být prodej omezen také na Štědrý den, kdy by obchody nesměly mít otevřeno po 12. hodině.

Zákaz by se tedy netýkal prvního května, červencových svátků (příchod věrozvěstů, upálení Jana Husa) a 17. listopadu.

Obchodníci jsou proti

S návrhem zákona zásadně nesouhlasí zástupci obchodníků a podnikatelů. Na společné tiskové konferenci vyzvala tento týden Hospodářská komora a Svaz obchodu a cestovního ruchu poslance, aby navrhované omezení pracovní doby smetli ze stolu. „Jakákoliv regulace prodejní doby zákonem je neodůvodněným zásahem státu do soukromoprávních vztahů podnikatelských subjektů,“ zaznělo v jejím prohlášení. Podle mluvčí Hospodářské komory Lenky Vodné zákonem omezuje otevírací dobu jen deset zemí Unie, a není tedy pravda, že by Česko bylo nějakou ultraliberální výjimkou.

Spokojeny jsou s návrhem naopak odbory. Jejich zástupci věří, že se opatření nijak zásadně nedotkne platů zaměstnanců obchodů. Uzavření obchodních center by prý navíc mohlo podpořit menší podniky a provozovatele regionálních služeb, kterých by se zákaz prodeje netýkal.

A jak se na tento nucenou zavíračku pro velké obchody dívají ekonomové, politici a podnikatelé?? Jde podle nich o užitečnou pomoc zaměstnancům větších obchodů, nebo jen o zbytečnou regulaci, která křiví trh?

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR 

Pokud budou hlavními argumenty pomoc zaměstnancům, podpora rodinného života a malých podnikatelů, potom se předkladatelé mýlí.

Živnostníci právě v neděli nakupují například potraviny, neboť to v týdnu nezvládají, a malí obchodníci zase potřebují nakupovat od velkoobchodů, kterých se to má rovněž dotknout. A to nemluvím o tom, že menší dodavatelé budou muset brát neprodané zboží rychlé spotřeby zpět, neboť je velký odběratel nestihne kvůli omezení prodejů prodat.

I co se týká zaměstnanců, je realita opačná. Mnozí pracovníci ve velkých obchodech naopak mají zájem o svátcích pracovat, protože si víc vydělají. Uznávám, že silný a vážný argument je podpora rodinného života. Ani mně se nelíbí, že lidé místo do lesa chodí v neděli do obchodních center. Máme-li ale ambice vychovávat k hodnotám, zákazy a omezování jsou tím nejhorším startem.

František Bublan

senátor

Otázka může znít i trochu jinak: Nekřiví bezmezný trh nás a naše životy? Domnívám se, že starobylé biblické ustanovení, že člověk má jeden den v týdnu odpočívat, má svoji moudrost a vede k větší naplněnosti života.

I tržní hospodářství má mít svoje pravidla, tak jak to vidíme v okolních zemích (regulace prodejní doby je tam většinou daleko přísnější než současný senátní návrh), a vůbec nemusí docházet k pokřivení trhu, naopak k jeho kultivaci.

Návrh zákona vychází vstříc zaměstnancům velkých obchodních domů a jejich odborům, které již delší dobu usilují o to, aby alespoň některé, zvláště rodinné svátky byly volné. Vybraných sedm svátků v roce chce připomenout nejenom tradiční křesťanské slavení, ale také českou státnost. Dopad na ekonomiku nebude prakticky žádný (většina obchodních řetězců již některé svátky sama ctí a má zavřeno), tržby se přesunou do jiných dnů, případně do cestovního ruchu. Srovnání prodavačů s energetiky, zdravotníky či policisty je nepatřičné, každý si může sám udělat obraz toho, co je zbytné.

Petr Mach

ekonom a europoslanec

Jde přesně o oblast, kterou by politici měli nechat být. Zbytečně berou někomu možnost si přivydělat nebo si nakoupit. Proč se do toho vůbec montují? Copak si nevšimli, že na Boží hod nebo na Nový rok má většina obchodů zavřeno sama od sebe? Návrh je navíc nespravedlivý, protože některým obchodům prodej zakazuje a některým ne. Takže zákonodárcům sotva šlo o ochranu zaměstnanců, jak tvrdí. Copak nechtěli „chránit“ před prací ve svátek zaměstnance menších obchodů a obchodů na nádražích? Poslanci a senátoři by se měli někdy zastavit a počítat do deseti, než se rozhodnou zvednutím ruky řešit, co smíme a co nesmíme dělat.

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Ano, s návrhem souhlasím. Život by neměl být jen o spotřebě. V Evropě sílí pozornost věnovaná problematice slaďování pracovního, rodinného a soukromého života. Omezení pracovní doby o svátcích je jeden malý krok směrem, aby rodiny zaměstnanců v obchodech získaly více času pro sebe, pro výchovu svých dětí, kulturu či sport a odpočinek. Jen tak lze omezit i dramatický růst onemocnění způsobených stresem na pracovištích. Je zde prostě příliš mnoho dobrých důvodů tak učinit proti jedinému, aby si každý mohl ve svátek nakoupit něco, co si mohl koupit o den dříve či později.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Chápu, že poslanci se práce bojí jako čert kříže, a proto se ji snaží pokud možno vymýtit i mezi svými poddanými. Nejdou ale dost daleko, návrh míří jen na pracovníky obchodů a supermarketů, což je diskriminační. O svátcích by neměli být nuceni pracovat ani zaměstnanci dopravních podniků, restaurací, kin, divadel, elektronických médií a tak dál. Ani elektráren. Jednou je to státní svátek, tak máte hezky sedět doma a ve tmě tiše meditovat o tom, jak se stát všestranně stará o vaše blaho!

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

S návrhem omezení pracovní doby nesouhlasím. Nevidím totiž žádný důvod, aby stát v tomto případě vstupoval do vzájemné svobodné dohody zaměstnavatele a zaměstnance. Ponechme na nich, ať si sami stanoví pracovní dobu, podle svých preferencí a potřeb. V (západním) Německu, které je často v této souvislosti zmiňováno, byl zákon stanovující, sjednocující a omezující – a to poměrně striktně – otevírací dobu přijat v polovině padesátých let. Od té doby je příslušná legislativa soustavně napadána a revidována. I v Německu jde zkrátka o kontroverzi. Zmíněný zákon tam byl uveden proto, aby zaměstnanci zajišťoval přívětivou pracovní dobu a aby – v duchu německého ordoliberalismu – vytvářel zdravě konkurenční prostředí, v němž nebudou probíhat žádné „krysí závody“, spočívající třeba v neúměrném natahování pracovní doby za účelem získání konkurenční výhody. S německým ordoliberalismem v mnohém souzním, ale v tomto případě se kloním k anglosasky (klasicky) liberálnímu pojetí: ať si má každý soukromník či řetězec otevřeno, jak chce. Jde mi pochopitelně o princip, protože je zjevné, že podobná opatření nevedou k jakékoli významnější ekonomické neefektivitě či k pokřivení trhu – ostatně západní Německo si svůj hospodářský zázrak prožilo z valné části v době, kdy tam byl zmíněný zákon platný přímo na federální úrovni.