Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Šéf asociace věřitelů: Ať exekutoři dál zabavují penzijka

Petra Dlouhá
Petra Dlouhá
24. 1. 2015
 13 867

„Spousta politiků si vzala exekuce za téma. Je to populismus. Před krajskými volbami slibovali kandidáti na hejtmany na billboardech ,Zatočíme s exekutory‘ – to by mě zajímalo, jak toho hejtman může docílit. Ve Sněmovně teď leží hodně návrhů, které kladou věřiteli překážky v tom, aby se domohl svého práva,“ říká Pavel Staněk.

Šéf asociace věřitelů: Ať exekutoři dál zabavují penzijka

Česká asociace věřitelů vznikla na sklonku roku 2013, jejím šéfem se stal někdejší poslanec za ODS Pavel Staněk. Tři roky působil jako náměstek ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Před schválením novely Občanského soudního řádu, účinné od roku 2013, předložil pozměňovací návrh, na základě kterého mohou exekutoři blokovat i účet a příjmy manželů a manželek dlužníků. Jak hodnotí tento krok zpětně?

Povídali jsme si o tom, koho nová asociace věřitelů reprezentuje, jaké zájmy hájí, i o tom, zda dnes není zakládání asociací módou a vlastně jen prázdným marketingovým tahem. Mají exekutoři zabavovat peníze z penzijního připojištění dlužníků a neměl by se zakázat exekuční prodej nemovitosti kvůli dluhu v řádu nižších desítek tisíc?


Česká asociace věřitelů vznikla na konci roku 2013. Co považujete za nejhmatatelnější výsledek jejího ročního fungování?

Podařilo se nám etablovat se v pracovní skupině pod sněmovním Ústavně právním výborem, která byla zřízena pro jedno z témat, které nás velmi zajímá, a to je místní příslušnost exekutorů. Po roce máme asi osmdesát členů, i to vnímám jako velký posun. Mám z práce asociace radost, protože si myslím, že máme co říct k chystané legislativě i směrem ke společnosti. Asociace si nachází své místo, naši členové i veřejnost se na nás obracejí s rozličnými dotazy a podněty. Máme ostatně i bezplatnou poradnu pro věřitele. 

Když jsem se dívala na seznam členů asociace, překvapilo mě, že tam není žádný skutečně velký věřitel, žádná banka, žádná velká nebankovní společnost, žádná pojišťovna s výjimkou Hasičské vzájemné pojišťovny, žádný mobilní operátor… To jsou přece subjekty, které generují nejvíc pohledávek.

Naše asociace je „nadoborová“. Věřitelé, o kterých mluvíte, už obvykle mají nějakou svou oborovou asociaci nebo sdružení a fungují v nich. My s nimi kooperujeme, některé kroky s nimi koordinujeme, pořádáme kulaté stoly. Ale nikdo z velkých bank a pojišťoven nechtěl být ve dvou asociacích. Oslovili jsme samozřejmě i mobilní operátory. Jsme zatím partnerem spíš pro asociace, než pro konkrétní subjekty. Ale doufám, že do budoucna to zlepšíme a podaří se nám přesvědčit ke vstupu i velké banky a pojišťovny.

Pavel Staněk

Pavel Staněk

Pavel Staněk se narodil roku 1973 v Havlíčkově Brodě. Roku 1996 získal titul magistra práv na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, rigorózní zkoušku opravňující k užívání titulu JUDr. složil v roce 2008 na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V letech 2007 až 2010 byl náměstkem ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, v letech 2010 až 2013 poslancem za ODS. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 kandidoval v Královéhradeckém kraji jako lídr strany, ale nebyl zvolen. V čele České asociace věřitelů stojí od jejího vzniku na konci roku 2013. Je ženatý a má syna.

Nabízí se otázka, jestli je vaše asociace opravdu reprezentativní organizací zastupující české věřitele, když v ní chybí všichni velcí hráči…

Věřitelem ale přece není jen banka a pojišťovna. Věřiteli jsou velké i malé společnosti, podnikající fyzické osoby, maminky, které by se rády domohly výživného. Institucionální věřitelé, o kterých mluvíte vy, už nějaké sdružení mají, už ochranu získali a nemají takovou potřebu se někde sdružovat.

Neměli byste se pak ale jmenovat Česká asociace malých věřitelů? Asociaci, která bude skutečně fungující, efektivní a reprezentativní, by přeci měla sdružovat celý trh nebo alespoň jeho nejdůležitější hráče. I když by samozřejmě měla být otevřena i drobným věřitelům.

To se pořád točíme v kruhu. Našimi členy jsou i větší společnosti, jen nespadají do kategorie takzvaných institucionálních oprávněných. Ti už mají své organizace. I když samozřejmě i je jsme do asociace zvali. Je to výzva do budoucna. Když se sejdeme za pět let a nikdo z nich v asociaci nebude, budu se tím velmi vážně zabývat. Po roce je, myslím, na takové výtky brzy. 

Obecně vzato – není asociací zbytečně moc? V poslední době je moderní je zakládat. Každý má svou asociaci.

Jak v legraci říká jeden můj známý - časem by mohla vzniknout ještě asociace asociací. Ale vážně, my jsme opravdu otevření všem, nechceme asociaci nijak zapouzdřit. Přijímáme členy, kteří mají problémy s vymáháním pohledávek, i ty, kteří pouze sympatizují s našimi myšlenkami.

Kam nemůže exekutor...

Exekutor nesmí všechno a nesmí všude. Nedotknutelné jsou jednak některé sociální dávky, i z ostatních příjmů vám ale musí zůstat alespoň nezabavitelné minimum.

Víc se dočtete v našem článku Kam už exekutor nemůže
 
A nezabavitelné minimum vám spočte naše kalkulačka:

Dokonce i kavárna, ve které sedíme, je členem vaší asociace.

Ano, i společnost, která ji provozuje, má své dlužníky z povahy podnikání a podporuje naše myšlenky.

Na webu asociace píšete, že tendenční prezentace věřitelů coby nepřiměřeně profitujících subjektů zákonitě přináší populistické snahy o omezování jejich práv. Není to ale ve skutečnosti tak, že zatímco v devadesátých letech situace nahrávala nepoctivým dlužníkům, protože vymahatelnost dluhů byla skoro nulová, dostali jsme se postupně do druhého extrému – neprofitují z dnešních pravidel místo poctivých věřitelů hlavně různí „podvodníci v mezích zákona“, kteří spotřebitele úmyslně vtahují do dluhových pastí?

Tak to nevnímám. Dnes máme docela dobré prostředí pro to, aby se věřitel domohl svých pohledávek. Řada aktuálně projednávaných změn ale bohužel směřuje k tomu, aby se situace opět zhoršila. Snaží se zlepšit tíživé postavení dlužníka omezením práv věřitele. Proč se politici nezamýšlejí nad tím, jak dluhy vznikají? Jestli někdo má pět úvěrů, jak to, že mu někdo poskytne šestý a sedmý? V tom je problém. Ne omezovat práva věřitelů. Spousta politiků si teď vzala za téma exekuce. Je to populismus. Před krajskými volbami slibovali kandidáti na hejtmany na billboardech Zatočíme s exekutory – to by mě zajímalo, jak toho hejtman může docílit. Ve Sněmovně teď leží hodně návrhů, které kladou věřiteli překážky v tom, aby se domohl svého práva. Jenže věřitelé nejsou zdaleka jen ti, kteří poskytují půjčky a profitují na tom. Jsou to také běžní podnikatelé, živnostníci, zemědělci, výrobci nebo právě i spotřebitelé.

Měl by se přísněji regulovat trh poskytovatelů nebankovních půjček?

Dřív nebo později k tomu dojde. Dnes není regulovaný trh inkasních společností, ani poskytovatelů nebankovních úvěrů. Vyvíjí se živelně. Ne všichni poskytovatelé úvěrů mají úplně poctivé podmínky, přesto se jim daří podnikat. Myslím, že k  regulaci dojde brzy. Cílil bych na ni mnohem víc než na omezování práv věřitelů.

Členem vaší asociace je také několik menších nebankovních společností. Než jste je přijali, prověřovali jste, jestli půjčují za solidních, férových podmínek?

Všechny členy před jejich přijetím do asociace prověřujeme, například v rejstřících. Kromě toho jsme od tohoto roku zavedli etický kodex asociace, který nové i stávající členy zavazuje k tomu, že se ve vztazích mezi věřiteli a dlužníky budou chovat nejen v souladu se zákonem, ale i eticky a korektně. Na druhou stranu ale není naše práce posuzovat kvalitu jejich produktů, naše práce je poukazovat na chyby. Chceme i s nimi konzultovat, jak by se daly legislativní změny pojmout, můžeme využít jejich praxe a zkušeností.

Takže když jste je přijímali do asociace, neprověřili jste, za jakých podmínek půjčují.

Nemůžeme důkladně prověřovat každého člena a jeho produkty, zjišťovat jejich chování z pozice zákazníka.

Já jsem se na ně také dívala jen na internetu. A viděla jsem, že nabízejí půjčky bez nahlížení do registru dlužníků a bez prokazování příjmu. To je přeci přesně ten problém, o kterém jste mluvil – půjčuje se i beznadějně zadluženým lidem.

Pokud to trh umožňuje, nemůžeme se na půjčkaře zlobit. Je třeba ten trh lépe regulovat, jak už jsem řekl. Stejně živelně se vyvíjí například realitní trh.

Teď se chystá nebo už dokonce je v určité fázi schvalovacího procesu několik opatření, která mají omezit exekuce. Vláda například chce, aby už exekutoři nemohli postihovat peníze na penzijním připojištění. Co na to říkáte?

Propojeno!

Dlužíte a nesplácíte? Možná čekáte exekutora každou hodinu. Přitom ale vůbec přijít nemusí… Pohledávku může dobývat různě a někteří pracují jen „z kanceláře“. Zabavování majetku doma má být až poslední v řadě. Přesto může exekutor vydat příkaz na zajištění majetku hned v úvodu exekuce – co to ale znamená v praxi?

Možná je to míněno dobře, ale ve vztahu k věřiteli vůbec, protože to oslabuje jeho možnost dostat zpět své peníze. Penzijní připojištění je přeci typ spořícího produktu, ve kterém má dlužník peníze.

Podle vlády lidé mají být motivováni spořit si na důchod bez rizika. Nemá tento princip přednost před uspokojováním věřitelů?

A neměl by dlužník přednostně vyřešit svůj dluh, než začne někde spořit? Když budu mít jistotu, že na ty peníze nikdo nemůže, dám všechny svoje peníze na penzijní připojištění a bez starosti se budu zadlužovat. Neměli bychom hledat další nástroje, jak se může dlužník placení dluhů vyhnout.

Další opatření má zabránit prodeji nemovitosti kvůli dluhu do výše padesáti tisíc.

K prodeji nemovitosti dochází, až když jsou mírnější prostředky vyčerpány, teprve když není možné postižení účtu, mzdy a dalších věcí, třeba právě různých typů spoření. Než k prodeji nemovitosti dojde, trvá to několik měsíců, někdy rok. A dlužník má do té doby pořád možnost dluh vyřešit jinak.

A argument, že je tristní a nepřiměřené, aby člověk s dluhem v řádu nižších desítek tisíc přišel o střechu nad hlavou?

Dluh může být primárně třeba padesát tisíc, ale když naroste o úroky a další náklady, už ta částka může vypadat jinak. Nebo bude mít dlužník třeba deset pohledávek do padesáti tisíc - celkem pět set tisíc korun, což je už také docela jiná situace. Podívejte se na to z druhé strany: dlužník sice nepřijde o střechu nad hlavou, ale věřitel nebo věřitelé se nikdy nedomohou své pohledávky, což může způsobit velké problémy zase jim. Když budeme víc a víc regulovat možnost vymoct z dlužníka pohledávku, může se to promítnout i jinam. Například dopravní podniky, které jsou dnes odsuzovány za to, že vymáhají své pohledávky, budou muset zdražit jízdné, protože nedokážou své pohledávky účinně vymáhat nebo se jim přestane vyplácet se o to snažit. A netýká se to jen dopravních podniků. Může to zdražit služby.

Exekutoři a manželství

V dobrém i zlém

„Pokud si někoho berete, nabýváte spolu s ním majetek a stáváte se spoluodpovědným za závazky vzniklé za trvání manželství, tedy i za dluhy. Společnou truhlu manželé společně naplňují i vyprazdňují. Když dojde k neočekávanému vyprázdnění, musejí manželé ‚zalepit díru‘ společně. Jestli jeden z manželů přijme v době trvání manželství dluh, zásadně vznikne oběma manželům. Koneckonců platí, že vezme-li si úvěr jeden z manželů, nebere si ho pro sebe, ale pro rodinu, “ řekla Peníze.cz mluvčí Exekutorské komory Petra Báčová.

Od roku 2013 zákonodárci exekutorům navíc umožnili, aby postihovali i bankovní konta a příjmy (tedy mzdu či plat, důchody i některé sociální dávky) manželů dlužníků. Do konce roku 2012 byly nedotknutelné:

Vloni se objevil poslanecký návrh novely zákona, která měla exekuce v tomto ohledu vrátit do starých kolejí:

Zatím se ale nic nemění.

V lednu 2013 nabyla účinnosti novela Občanského soudního řádu, podle které mají exekutoři možnost blokovat i bankovní účet nebo příjmy - plat, důchod a tak dál - manžela či manželky dlužníka. Ta změna se do zákona dostala pozměňovacím návrhem, který jste jako zpravodaj novely předložil. Přečtu vám, jak to pro Peníze.cz zhodnotil Daniel Hůle z Člověka v tísni:  „Změna zásadním způsobem postihla především manželky dlužníků, které již žijí často fakticky od manželů odloučeny, ale z obavy soudní úpravy práv k dětem dosud nepřikročily k rozvodu. Fakticky tato změna zásadním způsobem dekonstruuje institut manželství jako základ rodiny, jelikož se mění v příliš rizikový institut, který postihuje především ty slabší. Tradiční institut manželství doposud nebyl vystaven tvrdšímu útoku, a to ani v období vrcholící normalizace.“ Jak byste na to reagoval?

V médiích mi bylo přisuzováno autorství tohoto pozměňovacího návrhu, ovšem neprávem. Já jsem pouze jako zpravodaj novely nechal do projednávání Ústavně právního výboru načíst novelizaci, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti. Ten návrh mohl být odmítnut nebo zapracován.

Tento způsob přijímání pozměňovacích návrhů je často kritizován. Do zákonů se tak dostávají věci, o kterých poslanci, kteří o nich hlasují, ani nevědí, že v zákoně vůbec jsou.

Pokud je autorem toho pozměňovacího návrhu ministerstvo spravedlnosti, je to podle mého názoru něco úplně jiného, než kdyby šlo o návrh jednoho poslance XY, který se právě rozhodl, že pro tu či onu skupinu nechá schválit nějaký návrh, přišel za mnou a řekl – načti mi to tam. Musím ale říct, že s tím návrhem nejsem v rozporu. Mrzí mě, když to někdo interpretuje tak, že je to útok na tradiční rodinu. Nikdo nechce poškozovat maminky, které se ještě nerozvedly. Není ale možné vydělovat ze společného jmění manželů a ze zákona skupinu, u které je možné, že se bude rozvádět, nebo se právě chce rozvádět, ale zapomněli to někomu říct, a tak podobně. Na společném jmění manželů se zkrátka podílejí oba manželé, berou z něj a také do něj dávají po celou dobu manželství. Pokud to neplatí, můžeme společné jmění manželů rovnou zrušit, jak navrhuje místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.

S tím souhlasíte?

Kdybychom do toho měli zanášet další a další klíny, ztrácí ten institut smysl. Případně ať si manželé před svatbou zvolí, zda společné jmění chtějí nebo ne. Ale se všemi důsledky. Pokud společné jmění nevznikne, musí například maminka, která bude doma pečovat o děti a nebude vydělávat, počítat s tím, že po rozvodu nedostane nic, i když její manžel v průběhu času třeba nabyl velký majetek.

Ten, kdo má co do činění s exekutorem...

Teď leží ve Sněmovně novela, podle které má být z exekuce vyjmuta polovina peněz na společném bankovním účtu manželů - nejméně dvojnásobek životního minima. Jak to hodnotíte?

Žádný návrh, který komplikuje výkon rozhodnutí a exekuce, se nedá považovat za dobrý. Chápu, že smyslem je chránit druhého partnera, zabránit komplikacím v rodině. Proto k tomu mám osobně spíš neutrální postoj. Ale pokud mám mluvit za věřitele, krátí je to na právu dobrat se rychle své pohledávky. Takže bych pro to ruku nezvedl.

Poslední velké téma: místní příslušnost exekutorů. Česká asociace věřitelů je proti jejímu zavedení. Podle mnohých názorů ale právě fakt, kdy exekutoři nejsou místně příslušní a mohou působit po celé zemi, vede k tomu, že soutěží o zakázky a používají metody na hraně zákona a za hranou morálky.

Podle Úřadu na ochranu hospodářské soutěže by mezi nimi konkurence být měla. Pokud tu jsou nějaké excesy, zavedení místní příslušnosti je neodbourá. Můžeme se bavit o zvýšení dohledu nad exekutory, můžeme se bavit o postizích za konkrétní excesy, pokud jsou stížnosti skutečně oprávněné a nejsou jen subjektivní. Ale neměli bychom nesystémově s vaničkou vylévat i dítě a zavádět místní příslušnost. Neprospěla by ani věřitelům, ani dlužníkům, ač se nás o tom její zastánci snaží přesvědčit.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Petra Dlouhá

Petra Dlouhá

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, během studií pracovala jako stážistka v Lidových novinách. Od roku 2011 píše pro Peníze.cz a Finmag.

Související témata

exekuce
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo