Očima expertů: Největší zklamání a největší pozitiva roku 2014

Ve srovnání s rokem 2013 se toho letos v české ekonomice a politice vlastně až tak moc nového nedělo. Žádná prezidentská amnestie, žádný pád vlády a na intervence České národní banky a slabší kurz koruny si už taky každý pomalu zvykl. Na konci ledna začala úřadovat koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou.

Post ministra financí si zajistil miliardář Andrej Babiš, který byl zároveň nejvýraznější tváří vlády. Velký rozruch vzbuzují především jeho aktivity v daňové politice, kde si chce prý posvítit na nepoctivce a do státní pokladny vybrat desítky miliard korun navíc. Pomoci by mu měla například plánovaná elektronická evidence tržeb. Připravuje se také kontroverzní zákon o prokázání původu majetku.

Bouřlivější diskuze se koncem roku vedly kolem výše schodku státního rozpočtu, který by měl příští rok dosáhnout sta miliard korun. Koalice o sobě tvrdí, že je efektivní a šetří, opozice si naopak stěžovala na to, že jde málo peněz na investice a že se zbytečně moc „projí“ ve státní správě.

Radost můžeme mít alespoň z toho, že česká ekonomika letos zaznamenala mírné hospodářské oživení. Pomalu se už probouzí i spotřebitelé a investoři, kteří už nenechávají všechny peníze doma ve slamníku.

Na zahraniční politické a hospodářské scéně to naopak v roce 2014 doslova vřelo. Kromě hrdlořezů operujících v Sýrii a Iráku na sebe v našich zeměpisných šířkách pozornost strhávalo především napětí na východě Evropy. V lednu přerostly v Kyjevě protesty proti prezidentu Janukovyčovi v ozbrojený konflikt, během kterého přišly o život v ulicích ukrajinské metropole desítky lidí. Po Janukovyčově útěku sice nastalo uklidnění situace, ale jen na malou chvíli. Následovala totiž „krymská krize“, během které vyhlásila Autonomní republika Krym za pomoci ruské armády nezávislost na Ukrajině. Na operace ruského vojska zareagovaly západní mocnosti hospodářskými sankcemi. O jejich smyslu se doteď vedou v ekonomických kruzích dlouhé diskuze. Neutěšenou pozici Ruska ještě v závěru roku umocnil propad ceny ropy, což vedlo k drtivému oslabení rublu. Už teď je jasné, že Ukrajina a Rusko zůstanou pod drobnohledem finančních analytiků i příští rok.

Jak rok 2014 viděli ekonomové, právníci, podnikatelé a investoři? Co jim letos v oblasti podnikání, byznysu, hospodářství, politiky a ekonomiky udělalo největší radost a co pro ně naopak bylo největším zklamáním?

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

Zůstanu u ekonomiky. A to výhradně té české. Myslím, že radost nám může dělat její letošní růst i fakt, že celkem příznivý je i výhled do roku 2015. V Evropě patříme k „jednookým mezi slepými“. Bohužel vláda postupuje tak, jako by měla na tom jednom oku pásku. Tím nechci říct, že vláda plení jako pirát, nýbrž to, že příliš nehledí do budoucnosti. A to moji radost poněkud kalí. Schodek rozpočtu mohl a měl být výrazně nižší. I proto, že je třeba využít celkem dobrých časů ke konsolidaci veřejných financí. Horší časy se můžou dostavit rychleji, než si nyní myslíme. Třeba i proto, že tuzemská ekonomika je stále významně závislá na automobilovém průmyslu. Prvky ochlazení poptávky po automobilech v Evropské unii jsou přitom podle některých předstihových ukazatelů patrné už nyní.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Četli jsme

„I kdybyste si Capital in the Twenty-First Century nikam nepřibalili, na tu knihu budete v příštích několika letech chtě nechtě narážet všude. Pikettymu kvůli rozsahu textu a dat, se kterými v něm operuje, i kvůli přitažlivosti některých jeho závěrů hrozí, že se z něj stane „pan Piketty“: stačí se na něj odkázat a sebevětší blábol bude hned vypadat legitimněji. (Srovnej pana Wericha nebo pana Krugmana.) Může se vám proto hodit krátký průvodce:“

• Michal Kašpárek: Pikettyho Kapitál přesvědčuje přesvědčené

Negativní zprávy budou, asi nepřekvapivě, převažovat. Na scénu se vrátila ekonomická opatření jako nástroje geopolitiky, počínaje sankcemi konče cenovou válkou na ropném trhu. Další rok rozhodně nebude klidný. Nestabilita, přelévání krizí a stagnační tendence v řadě zemí budou pokračovat. Jako hlavní špatnou zprávu zvolím trvající německý postoj k fiskální konsolidaci jako univerzálnímu dobru – navzdory dopadům v sociální i ekonomické oblasti, navzdory kritice vedené už ze všech stran, počínaje Mezinárodním měnovým fondem, OECD a konče komentátory Financial Times. Je to katastrofa nejen pro eurozónu.

Pozitivní naopak je, že se do ekonomického mainstreamu stále víc dostávají témata jako vysoká nerovnost, spojená se základy kapitalismu. Zde sehrál velmi důležitou roli Thomas Piketty, který téma monumentálně vrátil k diskuzi [odkaz na recenzi v boxu, pozn. red.]. Další pozitivní zprávou je také debata o povaze peněz, jejich tvorbě, kterou vedou zastánci moderní monetární teorie. Teoreticky to myšlenkově kvasí, ale do praxe to bohužel ještě nedorazilo

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Čerstvě převažuje zklamání z deficitního státního rozpočtu. Ne že bych si dělal iluze o nové vládnoucí garnituře, ale Babiš mohl projevit větší snahu o vyrovnaný rozpočet, ostatně měl ho ve svém volebním programu. Jak mě v minulém roce potěšil svým volebním výsledkem a tím, že zabránil, rudooranžové koalici, tak mě letos zklamal způsob, jakým se rychle přizpůsobil jím opovrhovaným politikům. Také pokračující expanzivní fiskální politika v součinnosti s expanzivní monetární politikou většiny vyspělých států naznačuje velké problémy do budoucna.

Naopak potěšil mě vývoj na akciových trzích. Zejména to, že byla správná moje domněnka o podhodnocenosti akcií společností Apple a Yahoo, které mi výrazně ovlivnily portfolio.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Radost mi udělalo to, že začínáme víc používat hlavu. Že třeba v recesi nezvyšujeme daně, že stabilizujeme státní dluh a tak dále. Zklamáním pak je, že to s přemýšlením zase tak moc nepřeháníme – zrušení plateb v nemocnicích, stále netransparentní státní rozpočet, cpaní peněz do spousty pakáren.

Petr Němec

právník, zakladatel HromadnéŽaloby.cz

Největším zklamáním pro mne bylo Rusko, které zahodilo 25 let sbližování se se Západem a vyvolalo silnou nejistotu v Evropě. Země se schopnými lidmi a obrovským nerostným bohatstvím opět promarnila šanci stát se skutečnou a respektovanou velmocí. Osobně jsem byl nesmírně zklamán osudem iniciativy Poplatky Zpět, když Nejvyšší soud velmi nepřesvědčivě zastavil boj spotřebitelů o vrácení poplatků za správu úvěru.

Radost mi naopak udělalo, že se Evropská unie projevila jako silné uskupení, které se dokázalo vypořádat s ekonomickou krizí i krizí politickou, když jednotou a ekonomickými sankcemi dokázala zasáhnout Rusko, a to velmi citlivě. Evropská unie je silná a my jsme jejím členem. Z toho bychom měli mít radost. Osobně mi pak dělá radost hlavně to, že se nám před Vánoci podařilo zastavit desítky protiprávních exekucí, které vedou banky a úvěrové společnosti dle neplatných rozhodčích nálezů. Motivující do nového roku je, že sto tisíc lidí na naši pomoc proti protiprávnímu jednání bank a úvěrovek teprve čeká.

Tomáš Sokol

advokát

Radost nebo zklamání jsou emoce. Ne že bych je z uvedených oblastí zcela vylučoval, ale patří tam jen okrajově. Uvažuji spíše v rozměru pozitivní – negativní.

Pozitivně se zatím, dle dostupných informací jeví celková ekonomická situace. Negativní je nástup myšlení, které bych zjednodušeně nazval posttotalitní. Ilustrací je například adorování dlužníků jako sociální skupiny pauperizované vykořisťovateli. Rozuměj věřiteli. A tomu odpovídající faktické vykořisťování věřitelů. Včetně snížení jejich nároku na úhradu soudních nákladů spojených s vymáháním dluhu.

Podobná, tentokrát v unijním balení, je snaha bránit spotřebitele i proti důsledkům jejich vlastní nezodpovědnosti. Pochopitelně na úkor někoho jiného. Rozuměj všech ostatních. Hodně negativním jevem (zjevem?) je i návrh zákona o prokazování původu majetku, který psal reinkarnát Lenina. A taky cenzura ve jménu politické korektnosti. Obrovským a zásadním pozitivem, které to všechno přebíjí, je, že spousta lidí si tím zase až tak život kazit nedá.