Čína uspořádala v Bělehradu sjezd své části Evropy. Česko taky jelo

Bělehrad – Evropská unie je největší ekonomika světa. A nic na tom nemění ani mohutný vzestup Číny, ani to, že Spojené státy rostou v posledních letech rychleji než evropská osmadvacítka. Unie je také po Spojených státech z hlavních ekonomických uskupení nejmodernější, nejvýkonnější, zajišťuje svým občanům nejvyšší standard, pokud jde o výhody sociálně-tržního hospodářství, ve světě dokonce neopakovatelný. S takovým partnerem se samozřejmě Číně, podobně jako Rusku, vyjednává poměrně těžce a rozhodně nebývá v pozici toho silnějšího, snad s výjimkou doby nejtěžší finanční a dluhové krize eurozóny v letech 2009–2011.

Před pár roky si ale Čína našla v Evropské unii platformu, přes kterou dokáže snáze prosazovat v Evropě své zájmy v Evropě. Ty začínají ekonomickým vlivem a končí snahou omezit sice nepříliš velký, ale pro Čínu přesto nepříjemný tlak na dodržování lidských práv.

Evropa B

Tou platformou je fórum šestnáct plus jedna, které vzniklo v souvislosti s návštěvou čínského premiéra ve Varšavě před dvěma lety. Tehdejší šéf polské vlády Donald Tusk se chtěl před Číňany ukázat jako „lídr“ střední a východní Evropy. A možná ani netušil, co všechno se z této iniciativy vyvine. Čína se této příležitosti chopila a začala iniciativy využívat jako své brány do Evropy. „Jak říkáme v Číně: Silná lokomotiva žene vlak rychle,“ nechal se slyšet čínský premiér Li Kche-čchiang. Tou lokomotivou myslel samozřejmě Peking.

Ta šestnáctka zemí od Estonska po Albánii a Makedonii tvoří chudší, rozdrobenou, méně rozvinutou část Evropy, se slabší demokratickou kulturou. Navíc jen některé státy jsou členy Evropské unie a zbytek se nemusí ještě řídit unijními pravidly, což umožňuje Číně lehčí vstup kapitálu a byznysu i uplatňování politického vlivu. Nejde ovšem o nějaký organizovaný spolek, ale jen skupinka prosebníků o čínské investice, čínské úvěry nebo čínské turisty. Těch chce Čína vyslat do světa v příštím roce na sto miliónů.

Čína přitom ale nijak nerozhazuje. Její rozvojový fond určený pro východoevropskou šestnáctku má na půjčky především pro infrastrukturní projekty určených pouhých deset miliard eur. Což není nijak závratná částka, ať už jde o porovnání s Evropskou unií, Spojenými státy ale i jinými zeměmi. To, co Čínu od Unie, nebo Spojených států odlišuje, je to, že poskytnutí úvěrů nespojuje s politickými podmínkami, jako je prohlubování demokracie, boj proti korupci a podobně. U Číny rozhoduje čínský zájem a výhodnost projektu pro něj. Čína se snaží přes Balkán, konkrétně přes Černou Horu a Makedonii, prorazit jako investor do evropské dálniční sítě, když předchozí pokus v Polsku skončil neúspěchem. Také rychlostní železnice, kterou má Čína vybudovat z Bělehradu do Budapešti, je součástí dopravního koridoru pro čínský export z řeckého přístavu Pireus přes Makedonii, Srbsko a Maďarsko do západní Evropy.

Rozměnit na drobné

V Bělehradě ale i ta poměrně skromná suma stačila, aby se premiéři evropských států u čínského předsedy vlády Li Kche-čchianga střídali jako poselstva vazalských států při příjezdu čínského císaře. Ani stopy po hrdosti, ani stopy po jednotě, po schopnosti formulovat nějaké společné návrhy či požadavky. Strategie „rozděl a panuj“ slavila dokonalý úspěch. Jako by nestačilo, že se podařilo rozdělit formátem 16 plus 1 Evropu a Evropskou unii, ale čínský scénář, podle něhož se v Bělehradě jeho rozdělil i středo- a východoevropské státy doslova na drobné.

Na druhou stranu není třeba Číně nasazovat psí hlavu. Čínský premiér i v Bělehradu několikrát pronesl jasné vyjádření, že Pekingu záleží na silné a jednotné Evropské unii a dal tím najevo, že v probíhajícím konfliktu mezi EU a Ruskem rozhodně nestojí na straně Vladimira Putina. Čína je už i jako investor globálním hráčem, čínské investice se uplatňují všude na světě. Není třeba se hned obávat, že se Čína rozhodla ovládnout Balkán, nebo střední Evropu.

Současně ale nesmíme zapomínat na to, že Čína je nadále nedemokratickou zemí, která nepřijímá lidská práva v evropském pojetí a která svojí politikou „kapitalismu bez demokracie“ vytváří přímou konkurenci našemu způsobu života i svobodné společnosti. Také v byznyse hraje Čína velice tvrdou hru, když technologický náskok Západu likviduje prostředky, jež jsou za hranicí fér pravidel.

Formát 16 plus 1, který se Číně zdá se zalíbil, by nás spíše než k nadšení z toho, že jsme se stali čínskými oblíbenci, měl nutit k zamyšlení, proč se tak stalo, co to o nás říká a čím za to v budoucnu zaplatíme. Protože zadarmo ani současná Čína, v níž stále vládne komunistická státostrana, nikdy nic nedává.

Autor je redaktor MF Dnes; úvodní foto Li Kche-čchianga a Aleksandara Vučiće, premiéra hostitelského Srbska, Isifa