https://www.finmag.cz/finance/292086-vit-samek-treti-pilir-ceka-nova-vysluhova-penze-a-sporeni-na-duchod-uz-od-narozeni
Vít Samek: Třetí pilíř čeká nová výsluhová penze a spoření na důchod už od narození
Český důchodový systém dozná dalších změn. Měly by se týkat především možnosti „vypůjčení“ peněz z třetího pilíře, způsobu výpočtu státního příspěvku či zakládání penzijních smluv dětem. O plánovaných novinkách jsme si povídali se spolutvůrcem „reformy důchodové reformy“ Vítem Samkem.
V posledních měsících jste mohli na našich stránkách číst rozhovory s předsedou odborné důchodové komise Martinem Potůčkem a prezidentem Asociace penzijních společností Vladimírem Bezděkem. Řeč byla pochopitelně o důchodové reformě (nebo reformě důchodové reformy, chcete-li), kterou chce provést stávající vláda. Dalším mužem, který má podstatný vliv na budoucí podobu našeho penzijního systému, je Vít Samek. Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů je vedoucím prvního pracovního týmu odborné důchodové komise, který má za úkol ukončit druhý pilíř (důchodové spoření) a upravit parametry pilíře třetího (tedy nástupce penzijka, doplňkového penzijního spoření). Zatímco s pány Potůčekm a Bezděkm jsme mluvili o možných změnách spíš jen v obecné rovině, s Vítem Samkem už rozebíráme konkrétní návrhy, které by se mohly brzy dostat do rukou vlády. Přečtěte si, jak se můžou změnit podmínky ve třetím pilíři, kdy bude ukončený druhý pilíř a jestli je v otázce důchodů vůbec možné dosáhnout široké politické shody.
Vít Samek
Zabývá se důchodovou problematikou od roku 1975, měl možnost se jí pracovně věnovat během svého působení ve státní správě, soukromém sektoru i v odborech. Působil mimo jiné v obou Bezděkových komisích – v druhé z nich byl autorem varianty důchodové reformy doporučující pro Českou republiku kombinaci současného solidárního průběžně financovaného důchodového pojištění se zásluhovým penzijním připojištěním se státním příspěvkem, v němž by byla posilována úloha zaměstnavatelů a vazba příspěvků na mzdy zaměstnanců.
Jak zatím hodnotíte fungování důchodové komise, která má přijít s návrhy na reformu penzijního systému?
Můžu hodnotit především práci týmu, který bezprostředně vedu. S ním jsme měli poměrně jasné cíle. Prvním úkolem bylo navrhnout proces, jak zrušit druhý pilíř. Tady byla naše role celkem jednoduchá, protože existovalo jednoznačné politické zadání. Akci jsme dokončili na konci července, kdy jsme předložili konkrétní návrh, který teď leží na vládě. Ta by měla vyřešit otázku, jestli se důchodové spoření zruší v roce 2016, nebo 2017. V tuhle chvíli už jde čistě o politické rozhodnutí.
Druhý úkol se týká třetího pilíře důchodového systému. Tam už to asi nebude tak snadné…
Ano. Úpravy třetího důchodového pilíře budou určitě složitější. Práci jsme si rozdělili do dvou etap. V první jednáme o změnách, jak z pohledu účastníků, tak z hlediska penzijních společností, ohledně kterých panuje v našem týmu víceméně shoda. Vyhověli jsme tím také expertům z Ministerstva financí, kteří by první změny ve třetím pilíři chtěli řešit společně s legislativní úpravou rušící druhý pilíř. Seznam navrhovaných opatření pro první etapu budeme předkládat na společném jednání důchodové komise. Věřím, že ta ho pak brzy předá vládě.
STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…
Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
O jaké změny konkrétně půjde?
Nejde o opatření, která by byla mimořádně nákladná. Přesto by pomohla zvýšit zájem o doplňkové penzijní spoření. To je totiž podle slov zástupců penzijních společností nejméně atraktivní produkt, který zatím měli k dispozici. Z plánovaných novinek můžu jmenovat například jakousi alternativu k výsluhové penzi, která u doplňkového penzijního spoření na rozdíl od dřívějšího penzijního připojištění absentuje. V našem podání by mělo jít pouze o dočasné vypůjčení. Účastník by měl jednou během spořicí fáze šanci vybrat až polovinu naspořených prostředků. Sice by v takovém případě přišel o část státní podpory, která by poměrně odpovídala tomu, kolik by si z penzijního účtu vybral, výhoda by ale byla v tom, že peníze by později bylo možné do třetího pilíře zase vrátit zpátky. V takovém případě by se klientovi připsaly zpět i státní příspěvky. Myslím si, že to bude dobrá motivace.
A jak by se to řešilo s daňovým zvýhodněním? To by se taky zpětně odpočítávalo?
Účastník by si musel dopředu určit, jestli chce mít nárok na daňové zvýhodnění, a tím pádem by přišel o možnost vybrat část peněz předčasně, nebo zda naopak obětuje daňové odpočty. Daňová správa je totiž v tomto ohledu hodně neúprosná. Myslím si, že by se tato varianta hodila především klientům, kteří si spoří nižší částky a daňovou úlevu stejně nevyužívají.
Analogické opatření bude platit už od roku 2015 pro investiční životní pojištění. Klienti pojišťoven se budou muset rozhodnout, jestli chtějí pojištění jako dlouhodobý produkt, ze kterého nebudou moct předčasně vybírat peníze, nebo jestli chtějí mít k penězům přístup. Jen první skupina bude mít nadále nárok na daňové zvýhodnění.
Co dalšího chcete prosadit v první etapě změn?
Penzijní společnosti stály o to, aby se zvýšily odměny prodejcům a zprostředkovatelům produktu. Ty jsou u doplňkového penzijního spoření dost regulované. Nakonec jsme změnu odsouhlasili, protože ve chvíli, kdy už je majetek společností a klientů striktně oddělen, nejdou provizní náklady na úkor účastníků. V zákoně je jasně definováno, jak vysokou částku si můžou penzijní společnosti od klienta ročně vzít. Pokud tedy budou chtít akcionáři penzijní společnosti vyplatit dealerovi za sjednání smlouvy vyšší provizi, bude to možné – ale z jejich peněz.
Dobře, tahle změna bude sice zprostředkovatele víc motivovat k tomu, aby produkt aktivněji nabízeli, větší atraktivitu pro samotné účastníky ale nepřinese. Jak chcete ještě pracovat na tom, aby bylo doplňkové penzijní spoření pro klienty opravdu lákavější než teď?
Bude potřeba prosadit víc systémových změn. Na ně ale dojde asi až v druhé etapě. Musíme vypracovat podrobné analýzy a vést diskuze napříč politickým spektrem. Využil jsem toho, že jsem členem předsednictva tripartity a požádal jsem pana předsedu vlády, ministra financí a ministryni práce a sociálních věcí o společné setkání s členy odborné důchodové komise, abychom si mohli jasně říct, jaké jsou mantinely vlády při podpoře důchodového systému zlepšením podmínek spoření na stáří. Možností je samozřejmě spousta, ale vždy je potřeba počítat s tím, že tu jsou rozpočtová omezení. Bylo by proto dobré s politickou reprezentací všechno prodiskutovat, abychom se zbytečně nepouštěli do věcí, které by později nebyly schůdné.
O jaké systémové změny by mohlo jít?
Jednou z nich je třeba indexování státního příspěvku. Problém, se kterým se potýkalo i staré penzijní připojištění, je totiž v tom, že se takřka dvacet let nezměnila výše státního příspěvku. Podpora pak v podstatě fixovala i příspěvky účastníka a vytrácel se tak hlavní smysl spoření na důchod. Na západě je běžné, že podle toho, jak se zvyšují mzdy, rostou i odvody do fondu a také výše státní podpory. Na konci se pak kumuluje dostatečná výše úspor, ze kterých se dá stanovit slušná doživotní, desetiletá nebo dvacetiletá penze. Tohle náš systém nyní bohužel neumožňuje. Rád bych to změnil, aby spoření na penzi bylo dynamičtější.
Další věc, o které v souvislosti se státní podporou silně uvažujeme, je zavedení druhé podoby státního příspěvku. Účastník by si mohl v průběhu života zvolit, že chce státní příspěvek dostávat stanoveným procentem ze své mzdy, ze které by se automaticky odváděly peníze do třetího pilíře, jak je běžné v západoevropských penzijních fondech. Druhou variantou by byl státní příspěvek stanovený pevnou částkou, jak je tomu dnes. Účastník by pak musel myslet na to, že je potřeba jednou za čas odvod do třetího pilíře navýšit, aby dokázal vytvářet důchodové úspory v relevantní výši.
Předseda Asociace penzijních společností Vladimír Bezděk hovořil také o tom, že by rád zavedl pro výplatu peněz z doplňkového penzijního spoření konkrétní věkovou hranici, například pětašedesát let. Klienty prý odrazuje, že se k penězům dostanou až při dosažení důchodového věku, který dnes navíc není pevně daný. Je ve hře i tento návrh?
Pro tento návrh nakonec asociace nezískala v pracovním týmu dostatečnou podporu. Komplikovalo by to totiž fungování předdůchodů, které by měly v budoucnu pracovat s individuálními charakteristikami jednotlivých profesí. Navrhovat ale budeme naopak to, aby bylo možné do doplňkového penzijního spoření vstoupit už od narození. Rodiče a prarodiče by mohli sjednávat smlouvu dětem či vnukům podobně, jako je tomu u stavebního spoření. To má totiž v tomto ohledu konkurenční výhodu. Možnost zakládat třetí pilíř i dětem ale dává smysl také kvůli tomu, že spoření na penzi by mělo být skutečně dlouhodobým produktem. Hlavní efekt dlouhodobého spoření, tedy výnosy z výnosů, se projevuje až po velmi dlouhé době. Získávat do důchodových fondů čtyřicátníky, kteří pak musí platit vysoké příspěvky a spoléhat na velmi dobré výsledky finančních trhů, je ošidné. Čím dřív začne člověk spořit, tím lépe.
Naši komisaři
Šéfoval dvěma komisím pro reformu důchodů, v té dnešní je jako zástupce Asociace penzijních fondů.
- Rozhovor s Vladimírem Bezděkem:
Plný autobus: Na shodu má důchodová komise moc členů. Vladimír Bezděk je rád, že není řidič
Deficit penzijního systému nebude tragický. Když se bude zvyšovat důchodový věk
Sociolog. Dlouholetý expert ČSSD na důchodovou problematiku. Šéf současné mnohohlavé důchodové komise.
- Rozhovor s Martinem Potůčkem
Babišovy výroky mě netrápí
Žijeme v kapitalismu, ale důchody máme pořád socialistické
Penzijní společnosti argumentují tím, že proti nim mají stavební spořitelny konkurenční výhodu, protože můžou uzavírat smlouvy i dětem. Na druhou stranu vám budou říkat i zástupci investičních společností, že stát podporuje příspěvkem stavební spoření a penzijní připojištění, ale například investování v podílových fondech žádný státní příspěvek nemá, i když tento produkt může sloužit jako zajištění na stáří stejně dobře…
Možné je všechno. Když se v oblasti klasického kolektivního investování vyvine produkt, který by jasně splňoval vše potřebné z hlediska poslání důchodového spoření, tak by se k tomuto scénáři mohlo časem dojít. Je to ale nezbytné? Penzijní společnosti v rámci svého portfolia stejně již dnes využívají fondy investičních společností. V principu tedy není rozdíl, jestli jim prostředky svěří tisíckrát jedinec, nebo jedenkrát tisíc lidí prostřednictvím penzijní společnosti. První varianta pro ně může být samozřejmě z hlediska transakční politiky výhodnější. Určitě se ale nebráníme vést takovou debatu. Například německá cesta Riestrových penzí poskytla velmi širokou škálu produktů i mimo rámec tradičních důchodových schémat. Na druhou stranu, německý trh je mnohem větší, spoření tam má dlouhou tradici, schopnost lidí orientovat se ve finančních produktech je také nesporně vyšší než u nás. Na to všechno musíme myslet.
Kdyby lidé víc investovali i v podílových fondech, navíc třeba s nějakým státním zvýhodněním, nezvýšilo by to celkový objem úspor na stáří? O to přece takřka při každé reformě penzijního systému jde.
Produkty založené na spoření si mezi sebou konkurují a do jisté míry „se vyžírají“, což není pro malý český trh úplně nejlepší. Zkušenosti ukazují, že pokud se do důchodového systému přidá nějaký nový produkt, tak to nevede ke zvýšení úspor, ale spíš jen k jejich redistribuci mezi dosavadními a novými produkty.
Já si myslím, že státní příspěvek by byl dobrou motivací, aby lidé investovali i jinde a víc než dosud. Problém by byl spíš v tom, že by stát musel dotovat další produkt.
Já bych opravdu řekl, že by se peníze v systému spíš přelévaly, než že by se nějak výrazně zvýšil celkový objem úspor na stáří. Člověk se snaží racionalizovat náklady. Brzy by mu došlo, že u každého produktu platí finančním institucím za správu jejich peněz, takže je lepší posílat víc na jedno místo, než to rozdělit do více malých hromádek. Takhle samozřejmě nepřemýšlejí bohatí lidé, kteří si můžou dovolit diverzifikovat i s vyššími částkami. Většina těch, kteří si spoří na stáří, to tak ale podle mě má.
Pojďme zpět k systémovým úpravám, které byste chtěl zavést v rámci druhé etapy změn ve třetím pilíři. Je vůbec možné, abyste pro ně získal podporu „napříč politickým spektrem“? Předseda důchodové komise Martin Potůček mi říkal, že by rád dosáhl široké shody, aby nedošlo k tomu, že by příští vláda zase všechno od podlahy měnila. Řada odborníků ale tvrdí, že to je takřka nemožné.
To není nikdy jisté. Nevidím ale důvod, proč bychom to nemohli dokázat. Bude velmi důležité, jak navrhované změny vysvětlíme a prezentujeme politikům a veřejnosti. Důležité je pro mě především to, že ke konečným návrhům dochází na základě diskuze, požadavků, ale i ústupků všech zainteresovaných stran. Když rozhodujete o systémové změně uvnitř důchodového systému, tak to nesmí být jen jednostranná vládní iniciativa. Dnes jsou u připravovaných změn všichni klíčoví hráči, tedy Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Asociace penzijních společností, odbory, zaměstnavatelé a akademici. Vzpomínám si, jak se kolegyně z Ministerstva financí bály na počátku diskusí možnosti dvou druhů státního příspěvku. Když jsme o tom ale později debatovali mnohem podrobněji a mohli si vše rozebrat, například jak by se celá věc musela technicky provést, aby fungovala, získal jsem pocit, že jsme se dobrali k řešení, na kterém jsme se už v podstatě shodovali. Podobné je to i s politiky. Jejich negativní vyjádření jsou často ovlivněna tím, že včas nedostanou potřebné informace a vysvětlení. K danému problému pak mnohdy zaujímají postoj bez hlubší znalosti věci, jen podle komentářů, které se objeví v jejich okolí.
Pokračování rozhovoru: Povinný třetí pilíř dává smysl
Úvodní foto isifa/Lidové noviny/TOMAS KRIST
Další články autora
Související témata
Nejnovější podcasty
