Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Nejobávanější český exekutor: Zákon využíváme beze zbytku

Petra Dlouhá
Petra Dlouhá
27. 9. 2014
 46 008

Terč kritiky médií, neziskových organizací, ale také části kolegů, objekt nenávistných ataků veřejnosti. A dlužníkova noční můra. To je přerovský soudní exekutor Tomáš Vrána. Médiím se vyhýbá. Tentokrát udělal výjimku. Nejobávanější exekutor v zemi se o rozhovor na Peníze.cz sám přihlásil.

Nejobávanější český exekutor: Zákon využíváme beze zbytku

Poprvé mi telefon s nabídkou udělat rozhovor s exekutorem Vránou zadrnčel, když jsme na Peníze.cz uveřejnili rozhovor s Danielem Hůlem z Člověka v tísni, který Tomáše Vránu jmenoval jako jednoho z nejdrsnějších exekutorů v zemi, co se nebojí sáhnout k metodám na hraně zákona – a za hranou morálky.

Podruhé se jeho mediální zástupce ozval, když jsme vydali rozhovor s prezidentem Exekutorské komory Davidem Konczem. Exekutorovi Vránovi se nelíbilo, že se mluví o něm bez něj.

S několikaměsíčním odstupem na naše setkání opravdu došlo. Do Prahy přijel Pendolinem. V Grand Café Orient nás čekal s Davidem Talou, asistentem z exekutorského úřadu, a PR zástupcem Robertem Hladilem. Diskutovali jsme skoro tři hodiny.

David Tala si postěžoval, že kolují fámy, že jeho šéf je pouze imaginární osoba, kterou nikdy nikdo neviděl a která ve skutečnosti neexistuje. Existující exekutor Vrána si objednal kávu a kolu, vykouřil pěkných pár cigaret. Na úsměv ani jedinkrát nedošlo. Působil dojmem člověka, který přesně ví, proč se s námi setkal. Své postoje a zájmy dovede hájit. Jestli se necháte přesvědčit, necháváme na vás.


Tomáš Vrána

Tomáš Vrána

Narodil se v roce 1962 v Přerově. Je ženatý. Z prvního manželství má již dospělého syna.

V roce 1985 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykovy univerzity). Po koncipientské praxi a složení justičních zkoušek působil jako soudce na okresních soudech v Karviné a Přerově. Následně na Krajském soudu v Ostravě a také jeho pobočce v Olomouci. Později vykonával advokátní praxi v Olomouci. V září roku 2001 byl jmenován ministrem spravedlnosti do funkce soudního exekutora, a to hned v první skupině jmenovaných – patří k „služebně nejstarším“ exekutorům v Česku.

„Zajímá mne historie a rovněž hudba – jak vážná (klasická), tak rocková. Díky své druhé manželce jsem se začal zabývat i kynologií, volné chvíle rádi trávíme se svými dvěma psy – brazilskými filami,“ říká Tomáš Vrána.

Máte pověst člověka, který se novinářům vyhýbá. I když se o vás v médiích často mluví, sám v nich nejste vidět téměř nikdy. K dnešnímu rozhovoru došlo z vaší iniciativy. Čím jsme si to vysloužili?

Tomáš Vrána: Z počátku roku probíhala velice nepříjemná mediální kampaň, která podpořila velmi silnou protiexekutorskou atmosféru. Ta mi moc chuti komunikovat s médii nedodala. Ale uběhla nějaká doba a myslím, že hodně věcí je třeba uvést na pravou míru.

Je váš exekutorský úřad z hlediska počtu zaměstnanců a počtu vykonávaných exekucí největší v republice?

Tomáš Vrána: To nevím. Určitě ale patří mezi největší.

Kolik lidí zaměstnáváte?

Tomáš Vrána: Dlouhodobě plus minus dvě stě.

Kolik exekucí ročně provedete?

Tomáš Vrána: To vám můžu říct přesně. (vytáhne tabulku se statistikou) V roce 2001 jsme za dva měsíce práce začínali na počtu třicet osm. V roce 2010 už to bylo 54 754 exekucí, loni 61 773. K prvnímu září letošního roku už máme 46 818 spisů.

To je nesrovnatelně víc než u běžného exekutorského úřadu. Většina se pohybuje v řádu tisíců exekucí ročně…

Tomáš Vrána: To je pravděpodobně pravda, ale je třeba zaměřit se na důvod, proč tomu tak je.

Jak to, že jste o tolik výkonnější?

Tomáš Vrána: Když jsme úřad rozjížděli, nepředpokládali jsme, že by mohl dosáhnout takových rozměrů. Po pár letech jsme ale museli najet na systém většího úřadu, protože naše služby chtělo čím dál víc věřitelů. Dnes můžeme s věřiteli komunikovat převážně elektronicky, odpadá nutnost šíleného papírování. A vzhledem k tomu, že tu práci děláme, jak ji děláme, obracejí se na nás pořád.

Kam nemůže exekutor...

Exekutor nesmí všechno a nesmí všude. Nedotknutelné jsou jednak některé sociální dávky, i z ostatních příjmů vám ale musí zůstat alespoň nezabavitelné minimum.

Víc se dočtete v našem článku Kam už exekutor nemůže
 
A nezabavitelné minimum vám spočte naše kalkulačka:

Čím to, že si vybírají právě vás?

David Tala: Věřitelé si porovnávají výsledky exekutorských úřadů a vybírají si ty nejúspěšnější. Někteří exekutoři neprovádějí mobiliární exekuce [soupis a následné zajištění či zabavení movitého majetku dlužníka k případnému pozdějšímu prodeji při dražbě, pozn. red.], takže nemůžou být tak úspěšní jako my. Jsou úřady, které mají otevřeno dvě hodiny týdně, nemají telefonní ústřednu, nekomunikují. Náš úřad nabízí kompletní servis, na který si klienti zvykli.

Podle některých stojí za úspěchy vašeho exekutorského úřadu fakt, že používáte nehumánní a nepřiměřené metody. Bývalá první náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová řekla v dubnu v České televizi o vašem úřadu, že „nejvíce kazíte pověst exekutorům a skutečně nedodržujete humánnost a přiměřenost. Dokonce jste i kárně postihováni, jsou vám udělovány výtky, ale nenastala náprava.“

Tomáš Vrána: Exekutoři nepřesahují průměr obdobných stížností u jiných právnických profesí. A když si někdo bere na paškál nás jako velký úřad – je logické, že z velkého počtu exekucí přijde i víc stížností. Někteří exekutoři řeší exekuce od stolu. My provádíme i mobiliární exekuce – kontakt s lidmi je vždycky rizikový. Představují si, že exekutor nemůže nic. I když jedná v souladu se zákonem, podávají stížnosti. Ačkoli jsou později vyřízené jako nedůvodné, objevuje se to ve statistikách a medializuje.

Kolik výtek jste v posledním roce od Ministerstva spravedlnosti a Exekutorské komory dostali?

Tomáš Vrána: Loni přišlo z ministerstva sedmdesát pět stížností, ke kterým jsme se měli vyjádřit, z komory šedesát čtyři. Vzhledem k počtu spisů je to minimum. Výtky jsme dostali od ministerstva celkem tři, z nichž jedna byla uznána jako nedůvodná, tudíž oficiálně dvě, od komory jednu. Výtka ale znamená pouze to, že bylo zjištěno, že exekutor pochybil a má to napravit. V žádném případě by to nemělo být tak, že za opakované výtky bude postihován, jak svého času paní Marvanová navrhovala. Výtky vycházejí vyloženě z názoru ministerstva nebo komory. Letos jsme dostali výtky, se kterými nesouhlasíme, odporovaly i rozhodnutím vyšších soudů a některé byly revokovány.

Prezident Exekutorské komory o Vránově úřadu

David Koncz

„V letech 2012 a 2013 podala Exekutorská komora ČR proti JUDr. Vránovi nebo jeho zaměstnancům celkem sedm kárných žalob, ve dvou případech byla shledána vina. Za poslední dva roky zároveň bylo Exekutorskému úřadu Přerov JUDr. Vrány uděleno ze strany Exekutorské komory ČR devět výtek,“ řekl v červnu na Peníze.cz prezident Exekutorské komory David Koncz.

Dvoudílný rozhovor s prezidentem Exekutorské komory ČR na Peníze.cz:

Kolikrát jste byl shledán vinným v kárné žalobě?

Tomáš Vrána: Třikrát. V roce 2011 jsem dostal napomenutí za postižení účtu manžela povinné. Bylo to ještě před novelou, která to umožňuje, dnes už je to běžné. Vlastně jsme předběhli dobu. Napomenutím jsem byl postižen také za skutek z roku 2004, jednalo se o nějakou mobiliární exekuci. Nejzávažnější postižení byla pokuta 80 tisíc v roce 2012 za lustraci dlužníka v centrální evidenci obyvatel ještě před zahájením exekučního řízení. To ale byla v podstatě formální záležitost. My jsme měli v ten okamžik exekuční řízení už za zahájené, soud to viděl jinak. Šlo jen o rozdíl několika dnů.

Je to dobrá vizitka vaší práce? Lékař také každý den ošetří desítky pacientů. Kdyby byl třikrát za deset let odsouzen, protože pochybil a poškodil pacienta, řeknu si, že je to špatný lékař.

David Tala: Říkáte desítky případů, to máte 3650 případů ročně, včetně víkendů a svátků. My jich řešíme 65 tisíc.

Přesto.

Tomáš Vrána: Jestli je to dobrá vizitka, musí zvážit věřitelé. Chápal bych to, kdybych třeba zpronevěřil peníze věřitele, ale tohle byla formální záležitost, nešlo o pochybení, které by dlužníkovi nebo věřiteli uškodilo. Někdy mám pocit, že výtky a kárná řízení mají vytvořit psychologický tlak na exekutora, aby šel jinou cestou. Jenže kdybych přestal dělat mobiliárky, řada věřitelů se bude velice divit. Jedině na základě důsledného přístupu a využívání zákona beze zbytku dostávají aspoň něco ze svých pohledávek zpátky.

Lidé si stěžují, že neoprávněně zasahujete tam, kde dlužník nebydlí a kde nemá žádný majetek.

Tomáš Vrána: Než na nějakou adresu jdeme, ověřujeme, zda se tam dlužník zdržuje. Když vám otevře v pyžamu a tvrdí, že tam nebydlí, přitom na stole najdete jeho poštu a nezaplacené složenky, je to asi dost jasné. Okamžitě na nás ovšem přijde stížnost. Zákon ale říká, že můžeme zasahovat nejen na adrese trvalého bydliště, ale také na místech, kde lze předpokládat, že má dlužník uložený majetek. Pokud v tom bytě lidově řečeno „vegetí“, dá se předpokládat, že tam má majetek.

Jak si před vstupem do bytu ověříte, že se tam dlužník zdržuje?

David Tala: Máme detektivní úsek, který se zabývá hledáním dlužníka z kanceláře. Když zjistí nějakou adresu, jede dvojice vykonavatelů do terénu. Už v tom okamžiku pořizují videozáznam, zjišťují, jestli tam dlužník bydlí – od poštovní doručovatelky, sousedů… Vždy je to kombinace dvou nebo tří zdrojů. Naši lidé si jinak netroufnou do obydlí jít. Kdyby se tam dlužník nezdržoval, jsou z toho neskutečné problémy. Samozřejmě, to jediné, co na místě slyší, je: Nebydlím tady, nic tady nemám a běžte pryč, nebo na vás zavolám televizi. Kdyby se naši lidé pokaždé stáhli a odešli, tu práci dělat nemohou.

Jeden z výrazných případů poslední doby uveřejnila Česká televize v březnu. Vaši vykonavatelé zasahovali u osmdesátileté ženy. Zabavili jí obrazy, ke kterým údajně měla citový vztah, i notebook, který jí den předtím půjčil soused. To vše kvůli dluhu jejího vnuka, který s ní nežil ani u ní neměl majetek. Pouze se u ní přechodně zdržoval, když ji pustili z nemocnice a potřebovala péči. Zkušenost s vašimi vykonavateli označila za nejhorší zážitek v životě, prý se chovali hůř než němečtí vojáci za druhé světové války.

David Tala: To jsou ostrá slova. O té reportáži se nemá smysl bavit, podle mě byla vytvořena strojeně, na objednávku, o tom ale můžeme jen spekulovat. Takový člověk má právo podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu nebo vylučovací žalobu.

Poradna při finanční tísni

Zdarma.

Odborné poradenství pro dlužníky v exekuci, vystavené právnímu i mimosoudnímu vymáhání, zpracování návrhu na osobní bankrot, konzultace před půjčkou a mnoho dalšího. 

Pobočka Poradny při finanční tísni na Peníze.cz

To může. Ale mluvil jste o tom, jak promyšlený a propracovaný je postup vašich detektivů, že si informace ověřují ze tří zdrojů. Notebook by se přece dal na místě otevřít a snadno byste společně s paní zjistili, že není její. K tomu by stačil obyčejný lidský přístup.

Tomáš Vrána: Naši vykonavatelé jsou pravidelně školeni v tom, co můžou a nemůžou. Já nemůžu být všude osobně. Tady jsem nebyl, takže nemůžu posoudit. O každé záležitosti se sepisuje protokol a z každé mobiliární exekuce máme videozáznam. Když si paní podá stížnost, je na orgánech, kterým to přísluší, aby věc posoudily. Nebudu tvrdit, že paní si třeba něco nadsadila, nechci ani snižovat její rozpoznávací schopnosti, ale s ohledem na její věk jsou její tvrzení velice odvážná. Navíc mi není známo, že by v této souvislosti byla podána nějaká oficiální stížnost, a to kýmkoli. A já jen z tvrzení, že povinným je vnuk – bez uvedení bližších údajů – nejsem schopen věc ztotožnit.

David Tala: Podobnou poškozující reportáž o nás odvysílala TV Nova. Když jsme pak vedení Exekutorské komory poskytli videozáznam, za průběh mobiliární exekuce nás pochválila. K žádné mediální omluvě už ale nedojde, to už je nezajímavé. I když nás pošpinili, satisfakce nedosáhneme.

Říkal jste, že reportáž v České televizi si někdo mohl objednat. Kdo by na tom mohl mít zájem?

David Tala: Náš exekutorský úřad je trnem v oku mnohým. Ať už z důvodu úspěšnosti a velikosti mezi kolegy nebo i mezi dlužníky.

Tomáš Vrána: Ona se hrozným způsobem změnila i mentalita dlužníků. Dřív, když jsme přijeli, ať už to bylo ve městě, nebo na dědině, dlužník řekl – pojďte dál, domluvíme se, chci to vyřešit, vím, že je to můj průšvih. Dneska nikdo nemá stud, do očí vám řekne – já vím, že dlužím, no a co? Přijde vám to normální? Sám přizná, že si půjčil, ale diví se, že by měl peníze vrátit. To je snad už zvrácenost. Vždycky přitom existuje řešení, třeba splátkový kalendář. Mně nedělá radost věci zabavovat – musím je uskladňovat a platit za ty prostory nájem. Mně je daleko milejší domluvit se na splátkách.

Dlužníci si stěžují, že se chtějí na splátkovém kalendáři domluvit, ale exekutor na to nepřistoupí a dál zabavuje.

Tomáš Vrána: Jsou i věřitelé, kteří chtějí své pohledávky vymoci co nejrychleji. Pokud má někdo dluh řádově ve statisících a nabídne, že to bude splácet po stovkách měsíčně, tak je jasné, že to asi nepůjde. Není možné přistoupit na všechno. Věřitel na tom nemůže být bitý.

David Tala: Jsou případy, kdy nám zavolá matka samoživitelka, že jí otec dítěte dluží na alimentech. Ona nemá z čeho žít. A on si jezdí v novém autě, které má napsané na novou přítelkyni. Když nám dlužník nabídne směšné částky splátek a vidíme, v jakých poměrech si žije, musíme citlivě posoudit, jak postupovat, nějak to vyvážit.

Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni popsal v rozhovoru pro Peníze.cz metodu, kterou údajně využívají vaši vykonavatelé: „Přijdou k dlužníkovi v sedm ráno, znovu v devět a pak v jedenáct, všechno oblepí, včetně dětské postýlky, a řeknou – nezabavíme to, když do zítřka seženete pět tisíc. Exekutor ví, že dlužník nemá majetek, který by bylo možné exekučně postihnout, ale ví, že dlužník to neví. V podstatě jde o klasické výpalné.“ Děje se to?

Tomáš Vrána: Vyjadřovat se k vyjádřením je obecně nesmysl. Některá vyjádření pana Hůleho jsou navíc scestná. Byť si jeho práce vážím, myslím, že často zná málo faktů. Vy jste řekla pět tisíc, ale záleží na tom, co na místě naši vykonavatelé vidí, můžou to být také třeba dva nebo tři tisíce. Když jsou první den u povinného, dají mu tuto možnost, sepíšou jeho majetek a řeknou – když seženete do dvou dnů nějakou částku, alespoň část z jistiny, nebudeme věci fyzicky odvážet. To není vydírání, ani výpalné. Je to možnost, jak si člověk může zachovat věci u sebe. Já si myslím, že většina dlužníků na tom není tak, aby takovou částku nebyli schopni zaplatit. Zaplatí ji jako osvědčení, že chtějí spolupracovat. U některých dlužníků ale samozřejmě nemá význam něco takového ani zkoušet.

David Tala: Pokud by vykonavatel zabavil nebo jen sepsal položku typu dětská postýlka nebo jídelní stůl, tak by pod sebou v dnešní době, kdy je exekutor kontrolován jako žádná jiná profese, podřezal větev. To skutečně není možné.

Kalkulačka: Můžete si ještě dovolit další půjčku?

Jak se vyhnout exekuci? Jednoduchá rada: hlídejte si účty a nepůjčujte si. 

Přichází pozdě? Pak tedy rada číslo dvě: nevytloukejte klín klínem a půjčku půjčkou. Splácejte. A než si zase půjčíte, zeptejte se kalkulačky na Peníze.cz, jestli si můžete další úvěr dovolit:
% z měsíčních výdajů

Rozšířená verze kalkulačky

Další kalkulačky

Pan Hůle mířil k tomu, že dlužníkovi v takové situaci často nezbývá než si půjčit od lichváře. A jeho dluhová past se prohlubuje.

Tomáš Vrána: Pan Hůle se zastává – z jeho pohledu – slabších. Ale podívá se na to někdo z druhé strany? Vezměte si malého živnostníka, pro kterého i dluh deset tisíc znamená hrozně moc, protože si za ty peníze potřebuje nakoupit materiál. Pořád se říká, že dlužník je chudák. Ale když věřitel nedostane peníze, dostává se do druhotné platební neschopnosti, není schopen provozovat živnost a dostává se do obdobné situace jako dlužník.

Který způsob výkonu exekuce považujete za nejúčinnější?

Tomáš Vrána: To je individuální. Někdy je nejúčinnější mobiliárka, někdy stačí, že se vykonavatelé na místě objeví a dluh je zaplacen. Někdy je velice účinné zadržení řidičského průkazu v rámci dluhů za výživné.

David Tala: Většinou je to o kombinaci různých postupů a šikovnosti exekutora. Velmi úspěšné je i obvolávání dlužníků z callcentra.

Mobiliární exekuce by měla být až poslední varianta. Až když se vyčerpají jiné možnosti, jako je obstavení účtu a mzdy. Váš úřad je ale provádí často a velice důsledně.

Tomáš Vrána: Mobiliární exekuce by měla přijít na řadu až jako poslední. Byť vydáváme exekuční příkazy na zajištění movitých věcí, tak k mobiliárním exekucím samotným přistupujeme teprve poté, co selhávají předchozí způsoby provedení exekuce, zejména vymožení exekuce z kanceláře. Kdybych hned na začátku poslal vykonavatele na mobiliární exekuci, je to špatně. Dnes ale v naprosté většině případů na účtu nic není. A srážky ze mzdy už dlužníkovi provádí jiný exekutor. Nebo pracuje načerno. Takže to bez mobiliárek nejde.

Propojeno!

Dlužíte a nesplácíte? Možná čekáte exekutora každou hodinu. Přitom ale vůbec přijít nemusí… Pohledávku může dobývat různě a někteří pracují jen „z kanceláře“. Zabavování majetku doma má být až poslední v řadě. Přesto může exekutor vydat příkaz na zajištění majetku hned v úvodu exekuce – co to ale znamená v praxi?

Podle Hany Marvanové často dochází k navyšování dluhů neúčelnými mobiliárními exekucemi. Výjezd vykonavatelů do terénu přece není zadarmo a náklady platí dlužník. Kolik reálně takový výjezd stojí a kolik za něj dlužníkovi naúčtujete?

Tomáš Vrána: Novela exekučního řádu platná od ledna 2013 jednoznačně stanovila náklady exekutora na mobiliární exekuce a výjezdy. Je to limitované krajem, kde sídlí exekutor. I když pojedu na mobiliárku z Přerova do Aše, tak si můžu účtovat výjezd jedině po hranici kraje.

David Tala: Náklad na výjezd, který si naúčtujeme, nesmí u jednoho dlužníka překročit 1500 korun.

Co si myslíte o práci exekutora?

U lidí, kteří jsou hodně zadlužení, nemůže být výtěžnost mobiliárních exekucí velká, vybavení jejich domácnosti velkou hodnotu nemá. Nespočívá hlavní efekt mobiliární exekuce v psychologickém nátlaku a zastrašení dlužníka? I když vykonavatel postupuje podle zákona, je to přece stresující. Když člověku vstoupíte do bytu – a můžete to udělat, i když vám sám neotevře nebo není doma – zasáhnete mu do nejsoukromější zóny života. Často u toho bývají děti…

David Tala:Máte pravdu, že psychologie tu hraje zásadní roli. Jenže řada dlužníků, dokud jim nevstoupíte do domácnosti, nebere dluh vážně. Navíc po telefonu nikdy nezjistíte, jaké mají majetkové poměry.

Tomáš Vrána:Říkáte, že je to stresující zážitek pro dospělé nebo nedejbože i pro děti. To dokážu pochopit. Ale zamyslel se někdo nad tím, že stejné stresové situace zažívá věřitel? Že tatínek, živnostník, nemůže pracovat, protože nemá na materiál kvůli tomu, že mu zákazníci dluží peníze? To je také tlak na celou rodinu.

Jsou známé také případy, kdy dlužník dluží řádově desetitisíce a přijde kvůli tomu o střechu nad hlavou, protože mu exekutor prodá dům. Nepřipadá vám to nepřiměřené?

Tomáš Vrána: To je nesmysl. Dlužník může dlužit v dané exekuci třicet tisíc. Jenže můžou tady být ještě exekuce u jiného exekutora. Nebo se zjistí, že jsou tu další věřitelé. A když všechny pohledávky sečtete, najednou je ze třiceti tisíc čtyři sta a už jste úplně někde jinde. Pokud má někdo dluh dvacet tisíc a exekutor by kvůli tomu prodával nemovitost, je to totální blbost exekutora. To se mu ani nevyplatí, už proto, že si na nemovitost musí nechat udělat znalecký posudek, který něco stojí.

Takže u vás se to neděje?

Tomáš Vrána: Nevím o tom, že by se to někdy stalo.


Pokračování příští týden: Já, anebo Ukrajinec, který láme prsty?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Petra Dlouhá

Petra Dlouhá

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, během studií pracovala jako stážistka v Lidových novinách. Od roku 2011 píše pro Peníze.cz a Finmag.

Související témata

dluhyexekuceexekuční řádexekutorská komora črexekutořiMinisterstvo spravedlnosti
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo