Očima expertů: Odměna za hlášení korupce. Podpora bonzáctví, nebo poctivosti?

Zaměstnavatel nebo spolupracovník bere nebo dává úplatky, vy se ho ale bojíte nahlásit na policii, protože by to pro vás mohlo znamenat vyhazov, rozbitý nos nebo okna, v nejhorším možná ohrožení života. Anebo je vám prostě proti srsti někoho udávat – kdyby to byl opravdový zločin, dobrá, ale podfuk… Na Slovensku se rozhodli občany k ohlašování nekalostí motivovat. Tamější ministr vnitra chystá zákon „o oznamování protispolečenské činnosti“, který má oznamovatele korupce jednak chránit a jednak – finančně odměnit. Navzdory výdajům na tyto odměny má státní rozpočet ve výsledku získat a ještě prý se zlepší společenské klima. Nápad odměňovat hlášení korupce si rychle získal řadu příznivců i odpůrců. Jedni tvrdí, že stát musí whistleblowery chránit a podporovat, jinak nebude boj s korupcí účinný. Druzí oponují, že kontroverzní zákon jen podporuje bonzácvtí a dává zbraň těm, kteří si budou chtít vyřizovat osobní účty, které nemají s korupcí vůbec nic společného.

Hrdina, nebo bonzák?

Každou trestnou činnost, se kterou se člověk setká, by měl podle zákona už dnes automaticky hlásit na policii. Na druhou stranu příkladů, kdy upozornění na podezřelou zakázku nebo dotaci stálo státního úředníka nebo zaměstnance větší korporace místo, není zas tak málo. A ztráta zaměstnání ještě nemusí být to nejhorší. Připočítejme také případy, kdy se u soudu korupci nepodaří prokázat (což se může stát, i když k uplácení skutečně dojde): pak nebudou ostatní považovat oznamovatele za hrdinu, ale spíš za hlupáka.

Autoři slovenského zákona z těchto důvodů počítají s tím, že „nahlašovatel“ bude mít během policejního a soudního jednání zajištěnou anonymitu. Ta je pro svědky trestné činnosti mnohem důležitější než případná finanční odměna.

Pokud jde o odměnu, připomeňme ještě, že nemusí být nutně ukotvená v zákoně a nemusí ji nutně vyplácet stát. Nejznámějšího českého whistleblowera Libora Michálka tak například za hlášení protizákonného jednání na Státním fondu životního prostředí odměnil fond Karla Janečka...

Jak se na věc dívají ekonomové, zástupci neziskových organizací a odborů, právníci a podnikatelé? Měl by podle nich stát finančně motivovat občany k nahlašování korupce? Co říkají návrhu slovenského zákona, dokážou si představit, že by se podobný zavedl u nás?

Karel Janeček

matematik, podnikatel, zakladatel Nadačního fondu proti korupci

Jednoznačně ano. Můžeme se inspirovat také americkým zákonem False Claims Act. Je fér a spravedlivé, aby člověk, který je odvážný, jde do rizika a chce udělat něco proti korupci, měl za svoji odvahu odměnu. Podobné opatření bude velmi silným nástrojem.

Aleš Tůma

analytik Partners

Finanční kompenzace by asi leckomu pomohla překonat obavu, že odhalením korupce si sám zadělá na průšvih. Jestli by to vyvážilo větší počet falešných obvinění, nevím. Možná by to pomohlo omezit různé špinavé obchody na radnicích a magistrátech. Ale přijde mi jednodušší omezit počet příležitostí ke korupci. Proč by proboha měl daňový poplatník platit propagaci českého kapra, cyklostezky luxusnější než dálnice nebo tvorbu nebezpečných značek pro vodáky? Právě při podobných nesmyslech je největší prostor pro levárny. Když se nebude brát Petrovi a dávat Pavlovi, korupce ubude.

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Představit si lze leccos, slovenské úvahy vnímám jako pokus se postavit čelem k řešení fenoménu, který dlouhodobě poškozuje naši ekonomiku i společnost. Stav, kdy všichni o korupci mluví, ale fakticky ji neřeší, je nejhorší z hlediska budoucnosti naší země. Proto bych nezatracoval jakékoliv opatření, které umožní situaci zlepšit.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Radši bych se soustředil na kvalitu zákonů než na tyhle vychytávky, které v praxi třeba ani nebudou fungovat. Líbí se mi spíš, když na boj proti korupci dají peníze lidi z byznysu – dávají granty, odměny a tak dál.

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Naprosto to odmítám. Jedná se o hru na nejnižší pudy a nepochybuji, že by se to stalo nástrojem k vyřizování účtů. Komunistické prostředí nás bohužel naučilo víc hledat chybu u druhých, méně u sebe – a bude trvat ještě minimálně generaci, než se to změní. Toto opatření by tu vytvořilo ráj pro vyhozené zaměstnance, zhrzené milenky a milence, agresivní sousedy nebo neschopnou konkurenci. Stát nesmí přenášet svoje kompetence na někoho jiného, má dostatek nástrojů, aby si udělal pořádek. Argument, že se vyčistí prostředí, neberu. To si rovnou můžeme všichni rozdat policejní pásky na ruku a pokutovat za provizi nepřizpůsobivé řidiče. Nepochybně klesne nehodovost, ale zničíme základ svobodné společnosti.

David Ondráčka

ředitel české pobočky Transparency International

Představit si to dovedu, ale whistlebloweři (oznamovatelé korupce a nekalostí) potřebují ochranu před vyhozením z práce, možnost hlásit podvody anonymně (řada firem a institucí to postupně zavádí) a mít se kam obrátit ve vážných případech (třeba na Transparency). Odměny mohou navázat, až tento systém bude fungovat, zatím je to hudba budoucnosti. A odměna je vždy vázána na podíl na skutečně ušetřených penězích, což se v praxi prokazuje obtížně. Nečekejte, že si z toho někdo udělá byznys.

Petr Mach

politik a ekonom

Hloupost! Každý občan má beztak obecně povinnost nahlásit jakýkoliv trestný čin, o kterém se dozví, ale platit udavače je korupce na druhou. Placené bonzáctví by mělo na společnost demoralizující účinky. Za oznámení vraždy také nic neplatíme. Stát by měl spíš zmenšovat prostor pro korupci. Všechny evropské fondy by bylo nejlepší zrušit a místo posílání peněz ze státního rozpočtu do Bruselu by měl stát nechat peníze v kapsách lidí. Když nebudou žádné rozdělovací státní a evropské fondy, nebude ani žádná korupce.

Jiří Skuhrovec

ekonom, analytik EEIP

Oznamovatel korupce v České republice je dnes obecně považován v lepším případě za naivku, v horším za bonzáka. Stát by se měl tento stav ve vlastním zájmu snažit změnit – finanční podpora je důležitá nejen hmotně, ale i jako součást uznání veřejného přínosu takového jednání. Vedle něj bych považoval za vhodné takovým lidem nabídnout třeba srovnatelnou práci ve státní správě nebo jinou podporu – fungující dřív, než padne rozsudek, na který by byla navázána případná odměna.

Petr Hampl

podnikatel a sociolog

Proč ne. Pokud to nebude znamenat vytvoření dalších úřednických míst nebo reklamní kampaň za miliony. Žádné škody to nezpůsobí. Ale nečekejme, že to bude fungovat. Normální lidé nemají šanci se k těmto informacím dostat. Maximálně mohou mít podezření a můžou vidět, že je něco předražené. Aby se udávali sami členové bratrstev, to už by odměny za udání musely jít do desítek milionů.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

Nerozumím tomu, proč nejrůznější potírači korupce stále nevidí – nebo nechtějí vidět – podstatu problému. Tou přitom je samotný obrovský objem veřejně přerozdělovaných peněz. Peněz, které nemají konkrétního majitele („erár“ opravdu není příliš konkrétní vymezení), a proto je lze snadněji rozkrádat. Můžeme vymýšlet všemožné způsoby bonzování korupce, ale uvažme, že pokud půjde o opravdu velké částky, které může korupční jednání vynést, bude každá odměna malá. Velké ryby tedy nakonec uplavou. Žádných velkých ryb ovšem nebude, nebude-li ani žádných velkých veřejných zakázek. Tímto směrem bych doporučoval uvažovat.  

Petr Němec

právník, zakladatel HromadnéŽaloby.cz

Lidé nepotřebují finanční motivaci, aby se chovali správně, ale potřebují mít jistotu, že když udělají dobrou věc, že budou oni a jejich rodina v bezpečí, fyzickém i materiálním. Strach je tu mnohem silnějším faktorem než chybějící vidina finanční odměny. Oznamovatele většinou čeká okamžité zrušení pracovního poměru ze smyšlených důvodů tak, aby nedostal podporu v nezaměstnanosti. Dále se dočká různých žalob a trestních oznámení. Najednou je oznamovatel bez příjmů, má nemalé výdaje za advokáty a na krku dvě děti a hypotéku. A to mluvíme o slabším zastrašování a pomstě. Nezapomínejme, že oznamovatel se většinou staví skupině inteligentních a bohatých lidí s konexemi, kterým jde o všechno. Oznamovatel potřebuje garanci, že mu stát bude okamžitě kompenzovat to, co mu oznámení korupce způsobilo. Pokud by měl oznamovatel následně dostat i nějakou finanční odměnu, bylo by to sympatické. Ale vidina odměny po pravomocném odsouzení pachatelů v boji s korupcí sama o sobě nepomůže, pomoc oznamovatelům od samého počátku ano.