Vladimír Dlouhý: Čeští podnikatelé ztrácejí dynamiku

Po neúspěšné kandidatuře na Hrad si Vladimír Dlouhý spravil chuť alespoň květnovým vítězstvím v prezidentské volbě Hospodářské komory České republiky. Kromě toho, jak hodlá této instituci vrátit ztracený lesk a jak jsou na tom dnes podle něj české podniky a firmy, mě ale pochopitelně zajímaly i jeho vzpomínky na devadesátá léta minulého století, kdy působil v politice mimo jiné jako ministr průmyslu a obchodu a místopředseda vlády. „Nezlobte se, ale o devadesátých letech se s vámi bavit nebudu. Je to spíš téma pro nějaký bulvár než pro seriózní ekonomický portál, pro který píšete,“ řekl mi překvapivě Vladimír Dlouhý. Když jsem namítl, že se dá i o politice devadesátých let určitě mluvit seriózně, dostal jsem odpověď, že se v té době odehrála spousta nesprávných věcí a on by se rád věnoval něčemu pozitivnímu, co člověk může ještě dnes ovlivnit.

Zůstali jsme tedy jen u aktuálních témat. Hodnotili dosavadní působení vlády Bohuslava Sobotky na podnikatelské prostředí. A řeč se stočila i k vyhrocené situaci mezi Ukrajinou a Ruskem a hospodářským sankcím Evropské unie vůči zemi prezidenta Putina. „Zákaz na vývoz zbraní a podobného materiálu do Ruska smysl dává. Pokud by se však mělo embargo později týkat i zemědělské techniky, nebo dokonce výrobků, jako jsou třeba potraviny, tak by to některým našim podnikům mohlo způsobit velké nepříjemnosti,“ varoval prezident Hospodářské komory. Rozhovor vznikal na konci července a další vývoj ukázal, jak snadno může k něčemu takovému dojít – i když úder vlastně přišel z druhé strany: Firmy jako Hamé či Madeta se nyní musí vyrovnávat s ruským embargem vůči dovozu zahraničních potravin.

Vladimír Dlouhý

Narodil se v roce 1953. Studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze, Katolické univerzitě v Lovani a později i na Univerzitě Karlově. Od roku 1978 byl členem KSČ. Posledních pět let před revolucí strávil v Prognostickém ústavu ČSAV. Nejdříve jako vědecký pracovník, později jako náměstek ředitele. V letech 1989 až 1992 byl ministrem hospodářství ČSFR, od roku 1992 do června 1997 ministrem průmyslu a obchodu ČR. Byl členem a později místopředsedou Občanské demokratické aliance (ODA) a poslancem. Mezi lety 1997 až 2012 pracoval jako mezinárodní poradce investiční banky Goldman Sachs, v letech 1998 až 2010 jako poradce ve společnosti ABB. Později působil ve firmách Chayton Capital, Meridiam Infrastructure a jako člen Rady ředitelů společnosti KSK Power Ventur v Hyderabadu. V roce 2012 neúspěšně kandidoval na prezidenta České republiky. V květnu 2014 vystřídal v čele Hospodářské komory Petra Kužela.

S jakými cíli přicházíte do čela Hospodářské komory?

Členská základna mě zvolila na základě vlny nespokojenosti s minulým vedením. Z toho v podstatě vyplývají i moje priority. Chtěl bych zlepšit obraz komory u podnikatelské a laické veřejnosti, učinit ji silnější při diskuzi s vládními orgány. Byl bych také rád, aby byla zajímavá pro podnikatele, kteří dosud nejsou našimi členy. Zkrátka bych chtěl, aby se Hospodářská komora stala hlavním reprezentantem českého podnikatelského sektoru. Vždyť kvůli tomu ze zákona existuje.

Co před vaším nástupem v Hospodářské komoře nejvíc skřípalo?

To jsem už naznačil v předcházející odpovědi. Myslím si, že komora má mnohem na víc. Má velký potenciál, ale ten dostatečně nevyužívala. Mediální obraz nebyl dobrý, proto teď děláme hodně rozhovorů a vysvětlujeme, jakým směrem se chceme ubírat. Chtěli bychom také zlepšit efektivitu pracovních týmů, které se zabývají nejen tématy hospodářské politiky, ale samozřejmě i například problematikou exportu nebo vzdělávání. Pole naší působnosti je velmi široké.

Zmínil jste, že byste rád zlepšil mediální obraz Hospodářské komory. To nemusí být jednoduché. V nedávné minulosti se v médiích hodně mluvilo o podezřelých machinacích v účetnictví Hospodářské komory, dluzích a problémech při kontrolách eurodotací. V jakém stádiu jsou dnes tyto kauzy?

Já tyto kauzy nevyšetřuji. To je spíš otázka pro policii, která se jimi zabývá. Během mých osmi týdnů zde si policie několikrát dodatečně vyžádala některé materiály. Popravdě se ani příliš nepídím po tom, kterých konkrétních případů se to týkalo. Pro potřebu členské základny jsem nechal plně zpřístupnit forenzní šetření, které vypracovala firma Ernst & Young.

Zadal jste k vypracování ještě nějaký jiný audit, který by mohl odhalit další případné kostlivce z předchozích let ve skříních komory?

Nemyslím si, že by to bylo potřeba. Spíš se snažím, aby se nastavily takové mechanismy, které by zabránily tomu, aby se něco podobného v budoucnu opakovalo. Bez ohledu na to, jestli tu budu sedět já, nebo někdo jiný. Už bývalé vedení od roku 2012 v tomto směru udělalo patřičné kroky a podalo například žaloby na některé bývalé pracovníky Hospodářské komory. Vyšetřování stále běží, k soudu ale ještě nedospělo.

Hospodářská komora ČR

Na základě zákona 301/1992 Sb. zastupuje „podnikatelskou veřejnost“, podporuje všechny podnikatelské oblasti vyjma zemědělství, potravinářství a lesnictví, pro ty plní tutéž funkci Agrární komora ČR.

Má zhruba 14 000 členů (právnických i fyzických osob) organizovaných v 60 regionálních a 81 oborových asociací. Každý člen a každý zájemce o členství si vybírá, zda bude začleněn v rámci regionů nebo oborů.

Kolik stojí členství v komoře

• podnikatel, fyzická osoba, který se stane členem HK ČR prostřednictvím okresní nebo regionální komory, platí příslušné komoře členský příspěvek ve výši 500 Kč za rok.
• podnikatel, právnická osoba, který se stane členem HK ČR prostřednictvím okresní nebo regionální komory, platí příslušné komoře členský příspěvek ve výši 5000 Kč za rok.
• podnikatel, fyzická osoba či právnická osoba, který se stane členem prostřednictvím živnostenského společenstva, platí členský příspěvek stanovený interním příspěvkovým řádem daného společenstva.

 

Buďte prosím konkrétnější, jaké kontrolní mechanismy?

Snažíme se pečlivě kontrolovat všechny smlouvy a máme detailní přehled o tom, kdo co podepisuje. Možná to zní banálně, ale je to základ, na který se tu bohužel vždycky nehledělo. Jsem však přesvědčen o tom, že komora se už poučila ze svých předchozích hříchů.

Jak vlastně vypadá činnost Hospodářské komory v praxi. Sám jste zmiňoval, že vaše působnost je velmi široká. Když se člověk podívá na webovky, dočte se, že jejím posláním je „vytvářet příležitosti pro podnikání, prosazovat a podporovat opatření, která přispívají k rozvoji podnikání v ČR, a tím i k celkové ekonomické stabilitě státu“. Co si pod tím má představit? Jak pomáháte podnikatelům, jak komunikujete s politiky a co dalšího ještě děláte?

Když to hodně zjednoduším, tak tu jde o dvě oblasti. První je služba pro naše členy. Podnikatelům poskytujeme informační servis a podporu při realizaci jejich projektů. Tato činnost je ale spíš záležitostí jednotlivých regionálních Hospodářských komor. Ty mají být nositeli těchto služeb pro podnikatele. Některé fungují velmi dobře, jiné jsou rozhádané, takže jejich činnost není úplně ideální. Problém je v tom, že já jako prezident Hospodářské komory nemůžu zavelet a říct, že od teď bude všechno tak a tak. Například na Slovensku je to jinak, komora je tam totiž vertikálně organizovaná. U nás se ale skládá ze sedmdesáti čtyř nezávislých organizací, které mají svá vlastní představenstva, dozorčí rady, příjmy a výdaje a daňová přiznání. S tím mám samozřejmě trochu problém – s mým příchodem jsou spojena velká očekávání, ale málo kdo si uvědomuje, jak omezený vliv má tady v Praze Hospodářská komora na chod celé organizace.

Druhý pomyslný sloup, na kterém naše činnost stojí a kde už je role Hospodářské komory v Praze mnohem zásadnější, jsou připomínky k zákonům, diskuze s vládou, spolupráce s dalšími zájmovými svazy, mediální aktivity, organizace misí do zahraničí nebo vítání zahraničních podnikatelských delegací v České republice.

Říkáte, že na Slovensku je hospodářská komora mnohem víc centralizovaná, což dává větší pravomoci jejímu šéfovi… Nechtěl byste dosáhnout něčeho takového i u nás?

Teď jste narazil na poměrně citlivý bod. Mé povaze by určitě víc odpovídalo centrální řízení. Musím ale samozřejmě respektovat členskou základnu, která na to zatím nemá jednotný pohled. Rádi bychom ale začali zavedením povinné registrace. Zdůrazňuji, že nejde o povinné členství, ale jen o povinné zaregistrování podnikatelů. To by nám umožnilo centralizovat některé služby pro podnikatele. Rád bych od jednotlivých regionálních komor přejal i správu živností. To jsou ale zatím jen plány, ke kterým jsme se za těch osm týdnů nestihli dostat.

Na tiskové konferenci spojené s vaším zvolením do čela Hospodářské komory jste zmiňoval, že připomínkování zákonů z její strany musí fungovat lépe než dosud. Co jste tím přesně myslel?

Týká se to pracovních sekcí, které jsem už zmiňoval. Ty se budou podrobně zabývat daňovými zákony, energetikou, podporou exportu a dalšími důležitými oblastmi. Na tom jsme už za poslední dva měsíce hodně zapracovali. Po formální stránce to sice dosud fungovalo dobře, horší už to ale bylo po věcné stránce. Byl bych rád, kdyby se obsah stanovisek Komory k jednotlivým zákonům zkvalitnil. Proto jsme ostatně také sestavili poradenský sbor, jehož složení bylo nedávno zveřejněno. Jsou v něm například bývalí členové NERVu pánové Zámečník, Zahradník a Münich. Bývalý náměstek ministra financí pro oblast daní a cel Ladislav Minčič, rozhodčí mezinárodních panelů Světové obchodní organizace Peter Palečka či odborník na oblasti čerpání evropských fondů a informační technologie Jakub Rainisch.

Které zákony jsou pro vás teď z hlediska připomínkování nejdůležitější?

Samozřejmě závisí na tom, co se zrovna na vládě projednává. Bohužel některé důležité daňové zákony, které se týkaly podnikatelského prostředí, byly dohodnuty ještě před mým nástupem. Mimořádné vášně v tuto chvíli vyvolává energetický zákon. A velmi důležitá je pro nás i novela školského zákona, která nepřímo novelizuje i zákon týkající se činností soukromých a středních odborných škol.

Z toho, co jsem poznal jak při své prezidentské kampani před dvěma lety, tak i teď před volbou prezidenta Hospodářské komory bylo jasně vidět, co české podnikatele nejvíc trápí. Zapracovat se musí na dopravní infrastruktuře, vzdělávání a stabilitě podnikatelského prostředí. Podnikatele ani tak netrápí určité konkrétní sazby daní, jako spíš neustálé změny, které se týkají legislativního rámce podnikatelské činnosti.

Hospodářská komora by měla zastupovat zájmy větších podniků, ale stejně tak i menších podnikatelů. Jak často dochází k situaci, že se u nějakého problému tyto zájmy zásadně odlišují? A jak se poté postupuje?

Dochází k tomu celkem často a řešit se to musí kompromisem. Nic jiného nám ani nezbývá. Na rozdíl od různých svazů a spolků, které slučují subjekty a osoby, které by měly mít většinou stejné zájmy, sdružuje Hospodářská komora ze zákona všechny podnikatele, kteří k nám chtějí vstoupit. Naši členové jsou tak Vítkovice Holding, Třinecké železárny, plzeňská a mladoboleslavská Škodovka, ale i běžní živnostníci. Z tohoto hlediska je celkem logické, že ke sporům dochází. Nedávno jsem musel například řešit problematiku novely energetického zákona týkající se spalování biomasy. Naši členové podnikající v oblasti tepláren měli určitou představu, naopak členové, kteří se v této oblasti zabývají výrobou zařízení, chtěli něco úplně jiného. Nakonec se muselo rozhodnout, jaké stanovisko k tomuto zákonu přijmeme. Oběma stranám jsem vysvětloval, že musí pochopit naši pozici.

Jak hodnotíte dosavadní kroky současné vlády z hlediska dopadů na podnikatelské prostředí? Co jste přivítal a co se vám naopak nelíbilo?

V pozici šéfa Hospodářské komory se cítím být zcela apolitický. Samozřejmě, že je mi blízký určitý politický směr, což není vzhledem k mému dřívějšímu působení v politice nic tajného. Co se týče současné vlády ve vztahu k podnikatelskému prostředí, tak jsem byl až do nedávna celkem pozitivní. V poslední době se mi ale určité kroky koalice, například obrovský zmatek kolem spotřební daně nebo další zvyšování minimální mzdy, příliš nezamlouvají. Tak jako tak si ale přeji hlavně stabilitu. Pravice to tady bohužel nedovedla k příliš slavnému konci, takže tu vládne sociální demokracie – naprosto legitimní názorový proud – ve spojení s de facto podnikatelskou stranou, která by měla mít pravicovější pohled na věc. Byl bych rád, kdyby tato vláda vydržela celé čtyři roky a podařilo se jí stabilizovat politické prostředí.

Je podnikatelům k něčemu Hospodářská komora?

Ano, pomáhá a chráníAno, těm velkýmAno, ale spíš jen jako informační zdroj než jako zástupceNeNevím

Hlasovat

Citlivým politickým tématem, které se týká i členů Hospodářské komory, je postavení živnostníků. Neustále se mluví o daňových paušálech, švarcsystému, případném zvyšování povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Jak tuhle otázku vnímáte vy?

Skutečně jde o velmi důležité téma. Já jsem nastupoval do funkce, kdy už byla finální podoba omezení daňových paušálů schválena, takže do toho nové vedení komory nemohlo zasahovat. Myslím si ale, že jde zhruba o kompromis, který bychom ani tak příliš nezpochybňovali. Jak to bude dál s živnostníky, se ještě uvidí. Je potřeba si ale uvědomit, že něco jiného je podnikat v Praze a něco jiného v severních Čechách či na severní Moravě. Když politici mluví o živnostnících, tak podle mě až příliš zjednodušují a paušalizují. Přitom jde o podnikatelskou oblast, ke které se musí přistupovat velmi citlivě a obezřetně.

A co švarcsystém? Skoro vždycky, když do funkce nastupuje nový ministr práce a sociálních věcí, vyhlašuje mu válku. Místy to připomíná hon na čarodějnice.

To máte pravdu. Se svými poradci se chci tomuto tématu určitě také věnovat. Už samotné označení „švarcsystém“ se mi vůbec nelíbí. Samozřejmě, že jsou oblasti, které mají k tomuto způsobu zaměstnávání sklony. Je ale absurdní, aby musel mít každý kopáč najatý nějakou malou firmou v kapse okamžitě připravenou smlouvu, kdyby náhodou přijel daňový kontrolor. Myslím si, že na kratší pracovní úvazky a menší a krátkodobější projekty by zkrátka nějaká možnost podobného zaměstnávání měla být. Na druhou stranu se ale musí hlídat, aby tahle možnost pak nebyla zneužívána.

Řadu let jste působil v zahraničí, pracoval jste pro přední světové firmy, pojďme ještě na závěr srovnat české a zahraniční podnikatelské prostředí. V čem za Západem zaostáváme a v jakých ohledech to naopak není vůbec tak hrozné, jak se občas říká?

V České republice to rozhodně není tak hrozné, jak se někdy říká. V některých věcech, ale opravdu zaostáváme. Kromě již zmiňované stability je to i v určité disciplíně na straně podnikatelů. Musíme si uvědomit, že nemůžeme do nekonečna nadávat na ten ošklivý stát, který pořád něco mění a komplikuje život byrokratickým molochem. Přijde mi, že čeští podnikatelé trochu ztratili dynamiku a schopnost včas zareagovat na nastalý vývoj. Dalším velkým nešvarem je také ta naše snaha neustále hledat mezery v systému a obcházet pravidla.

Mohlo by pomoci přijmutí eura? Někdo tvrdí, že by mohlo naší ekonomice prospět, jiný se ho naopak bojí jako čert kříže. Jaký je váš pohled, měli bychom se snažit co nejrychleji vstoupit do eurozóny?

Určitě ne co nejrychleji. Můj názor je obecně známý. Myslím si, že euro nemělo být vůbec zavedeno. V tuhle chvíli už je ale potřeba tento projekt stabilizovat. Krize bohužel ukázala, jak velké slabiny má. Náš vstup do eurozóny bych viděl jako reálný někdy v letech 2020 až 2022. Za tu dobu se toho ale může ještě hodně udát. Evropské země a jejich občané by mezi sebou měli cítit skutečnou sounáležitost. To mi tu ale zatím chybí.

Foto v boxu Jan Pavelka, úvodní foto Martin Gross