https://www.finmag.cz/finance/287642-kovana-ekonomie-it-maso-je-snezene-zbyva-omacka
Kovaná ekonomie. IT: Maso je snězené, zbývá omáčka?
Když se řekne DPH, naježí se vám vzrušením chloupky na zátylku? Mezi námi, to asi málokomu. A přece může být ekonomie vzrušující dobrodružství skoro pro každého. Každý týden nás o tom v novém seriálu bude přesvědčovat Lukáš Kovanda, ekonom a popularizátor ekonomie.
Nástup počítačového věku je vidět všude možně, jen ne ve statistikách produktivity. Psal se červenec 1987, když takhle Robert Solow (ještě toho roku získá Nobelovu cenu za ekonomii) krotil osmdesátkové nadšení z výpočetních technologií, které právě začínaly vystrkovat růžky. Nesměle sice, ale přece se značným příslibem. Z Číny tou dobou odeslali první e-mail a společnost Cisco si jako jedna z prvních nechala registrovat svoji doménu – www.cisco.com. V československých Tuzexech se ovšem tou dobou prodávaly zastaralé počítače typu ZX Spectrum, v přepočtu za násobky tehdejšího průměrného platu.
Ekonomův postřeh, že přestože počítačů stále přibývá, na růstu produktivity se to nijak neprojevuje, dostal pojmenování Solowův počítačový paradox. Pozorujete ho ještě? ptal jsem ho o skoro čtvrtstoletí později. „Paradox časem vymizel. Postupně se začalo ukazovat, že produktivita roste rychleji právě v souvislosti s nástupem výpočetní techniky v masovém měřítku,“ konstatoval Solow. „Ale myslím, že i když počítač dnes přispívá k růstu produktivity mnohem větším dílem, pořád nesnese srovnání s procesem elektrifikace nebo vynálezem zážehového motoru, který lidstvo obohatil letadly, automobily, železnicí,“ doplnil, možná trochu staromilecky.
Není ovšem vyloučeno, že ekonomický přínos počítačů, internetu a informačních technologií skutečně poněkud přeceňujeme. Podívejme se na data.
Jezte, spěte, sportujte
Co je produktivita
Chlapík jménem Chris Bailey nedělal dvanáct měsíců nic jiného, než že se snažil přijít na kloub tomu, jak zvýšit osobní produktivitu. Přečetl tuny různých knih a odborných článků na dané téma, ale nakonec dospěl k tomu, že osobní produktivitu zvyšuje
- dobré, výživné jídlo,
- dostatek spánku a
- pravidelné sportování.
Takže nic extra objevného. Chcete-li tedy udělat co nejrychleji všechno, co udělat musíte, řiďte se jeho radami. Čím vyšší totiž produktivita je, tím větší hodnotu (tedy vlastně bohatství) za daný časový úsek vyprodukujeme.
Už dlouhá staletí, ba tisíciletí nám ale pomáhají stroje a zařízení, od pluhu po nejnovější iPhone nebo počítač. V takovém případě nehovoříme o osobní produktivitě nebo produktivitě práce, ale o produktivitě kapitálu. Takzvaná souhrnná produktivita faktorů je vlastně celková produktivita, například celé konkrétní továrny nebo i země (i když v takovém případě hovoříme spíše o konkurenceschopnosti), která vzniká, když se dají dohromady produktivita práce a produktivita kapitálu.
Finanční skupina Roklen, za kterou stojí řada bývalých vrcholných manažerů společnosti Patria, je vznikající unikátní platformou produktů a služeb investičního bankovnictví. Ty budou vyvíjeny přesně podle individuálních potřeb klientů a nabízeny v lepší kvalitě a rychleji než u konkurence. Součástí skupiny je i fundamentální ekonomický portál Roklen24.cz.
Vyčerpaný růst
Začněme Spojenými státy, Solowovou domovinou a nejsilnější ekonomikou světa. Ekonomikou, ve které ale růst produktivity (konkrétně produktivity práce a souhrnné produktivity faktorů) před několika lety zpomalil. To zpomalení přitom nelze svést na finanční krizi, projevilo se totiž už zhruba čtyři roky před jejím propuknutím. Předtím, od poloviny 90. let až do prvních let nového milénia, Amerika zažívala neobvykle vysoké tempo růstu produktivity. Zasloužil se o ně rozmach informačních technologií – počítačů, mobilů, softwaru a pochopitelně internetu. Osmdesátkové nadšení pro svět nul a jedniček se od půle devadesátek začalo naplno přetavovat do vyšší produktivity firem a celé ekonomiky vůbec. Na plný výkon ale tavicí pece jely jen necelých deset let. Pak se „vybuzený“ přínos informačních technologií vyčerpal a růst celkové produktivity americké ekonomiky klesl na úroveň typickou pro období od počátku sedmdesátých let právě do poloviny devadesátek. I když Solow tvrdil, že „jeho“ paradox vymizel, zdá se, že svým způsobem je zase zpátky.
Pokles růstu produktivity na někdejší úroveň měl příčiny přímé i nepřímé. Například maloobchodní sféra postupně plně začlenila možnost rychlejšího zpracovávání informací do svých procesů řízení prodeje či zásob – to je příklad nepřímé příčiny. V polovině 90. let ovšem také došlo k přechodnému zrychlení technologického rozmachu v oblasti polovodičových součástek typu tranzistorů, které jsou základem integrovaných obvodů, například počítačových procesorů nebo pamětí. Po roce 2000 se tohle vzepětí utlumilo. To je příčina přímá.
Zkrátka a dobře, zdá se, že maso počítačového věku bylo zkonzumováno – a globální ekonomika je díky tomu dnes svalnatější. A zdá se taky, že už zbyla převážně jenom pramálo výživná omáčka.
Neproduktivní klikání
Hodnotou pro spotřebitele je pochopitelně třeba možnost objednat si několika kliknutími knihu kdekoli na světě, využívat systém GPS, sledovat zábavná videa na YouTube nebo švitořit na Twitteru. Vyčíslení souhrnné hodnoty těchto volně dostupných internetových služeb je krajně obtížné. Jeden z asi nejpřesnějších odhadů dospěl k číslu tři sta miliard dolarů ročně. To jsou ale jen dvě procenta amerického hrubého domácího produktu. Nejde tedy zdaleka o fenomén, který by byl z hlediska produktivity a jejího růstu v čase nějak zásadní; i kdybychom předpokládali, že všechny zmíněné a další volně dostupné internetové služby – ona dvě procenta HDP – se rozvíjejí jen v posledních deseti letech, značí to průměrný roční příspěvek k současnému HDP ve výši 0,2 procentního bodu. Prostě – omáčka.
IT bublina 2.0?
V souvislosti s tím vším stojí za zmínku ještě dvě věci.
Zaprvé, přeneseme se nyní do České republiky, analýza, kterou minulý týden zveřejnil Český statistický úřad, hovoří o tom, že produktivita práce v tuzemsku v letech 2009 až 2013 stagnovala. V letech 1996 až 2008 rostla produktivita práce průměrným reálným tempem 3,6 procenta ročně, v uplynulých čtyřech letech pak jen rychlostí 0,2 procenta. Produktivita práce je vlastně podíl hrubého domácího produktu a celkového počtu odpracovaných hodin v ekonomice v daném období. Je zřejmé, že během ekonomického útlumu a recese výkon ekonomiky poklesl. Pokles počtu odpracovaných hodin pak nebyl dostačený na to, aby produktivita práce vykázala předkrizovou úroveň.
Otázka je, jestli Česko se zpožděním několika let prostě nekopíruje vývoj ve Spojených státech a jestli je teď růst produktivity práce tak velmi nízký kvůli ekonomické recesi, nebo spíš proto, že se postupně vyčerpal „vybuzený“ přínos informačních technologií. Zajímavé v tomto ohledu je, že v USA s nástupem ekonomické krize k poklesu tempa růstu produktivity nedošlo. Ten, jak jsme si řekli, nastal už několik let před začátkem krize. Je tedy patrné, že krize jako taková příčinou zpomalení růstu produktivity nutně být nemusí.
Zadruhé, jestliže e-shopy, videoportály, GPS nebo sociální sítě přispívají k HDP i růstu produktivity celé ekonomiky tak zanedbatelným způsobem, jsou opodstatněné ceny akcií a firem z IT sféry? Je třeba cena 19 miliard dolarů, kterou před pár měsíci zaplatil Facebook za WhatsApp, přiměřená, nebo jde o projev bubliny? Neplatí investoři do IT titulů cenu masa za pouhou omáčku?
Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu
Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.
Knižně
Další články autora
Související témata
Nejnovější podcasty
