https://www.finmag.cz/finance/287336-o-spine-v-autobazarech-s-pravnikem-dtestu
O špíně v autobazarech s právníkem dTestu
Autobazarová půjčka má tři strany. Zákazníka, úvěrovou společnost a autobazar jako zprostředkovatele. Zákazník býval bit a zdá se, že za to přichází trest. Zatím dopadá na úvěrovky. Miloš Borovička, právník dTestu, ale upozorňuje na roli bazarů samotných: „Zástupci úvěrových společností naznačují, že se nechali natlačit do něčeho, co se jim už příliš nelíbí a ani zas tak nevyplácí. Samozřejmě je ale nikdo nenutil s pistolí u hlavy…“
Že úvěry na koupi auta, které vám nabízejí nebo přímo vnucují v autobazarech, smrdí, jsme upozorňovali několikrát:
Sleva při koupi ojetiny na úvěr je trik! Za sjednání úvěru dáte i 80 tisíc
Nepůjčujte si na auto v autobazaru, napaří vám megapoplatek
A letos na jaře se ozvala rána. Česká obchodní inspekce po letošních kontrolách v autobazarech prohlásila, že některé společnosti, které půjčky poskytují, uvádějí ve smlouvách špatnou roční procentní sazbu nákladů (RPSN). RPSN je v těchto smlouvách povinný údaj a zákon stanoví, že pokud sazba ve smlouvě není uvedená, půjčka se „přeúročí“ diskontní sazbou České národní banky. Situaci, kdy sazba uvedená sice je, ale špatná, zákon výslovně neřeší. Pokud by ale soudy naznaly, že je to stejné, jako kdyby nebyla uvedena vůbec, znamenalo by to, že u problémových půjček – a mají jich prý být desetitisíce – se z úroků ve výši desítek procent můžou snadno stát úroky blížící se nule. Úvěrové společnosti, jmenovitě Essox, Home Credit a GE Money Auto, by tak mohly přijít o miliardy korun.
Splátkové společnosti se ovšem brání, že jednak RPSN počítaly dobře, respektive že ji tak zákon počítat umožňuje, jednak tím, že inspektoři smlouvy s takto počítanou RPSN prověřovali už dřív, ale nic proti nim nenamítali.
Ministerstvo průmyslu a obchodu na to konto sezvalo komisi, která má nyní (po dlouhých letech, kdy se s RPSN pracuje) vyjasnit, jak se tato sazba počítá správně. Rádi si počkáme na výsledky. Je tu ale jiná věc: Právní poradce spotřebitelského sdružení Test (vydává známý spotřebitelský časopis dTest) Miloš Borovička tvrdí, že se mediální pozornost obrací špatným směrem. Hlavní problém podle něj není ve způsobu výpočtu RPSN, ale v tom, že autobazary dlouhodobě klamou spotřebitele. „Když řešíme problémy s ojetými auty, tak jde většinou o to, že lidi chtějí předčasně splácet půjčku, kterou si vzali v autobazaru, a zjišťují, že to nebude vůbec tak jednoduché a levné, jak si mysleli,“ vysvětluje Miloš Borovička a dodává, že na případech z poslední doby je patrné, že rozruch kolem kauzy RPSN začíná mít pozitivní vliv. Splátkové firmy od svých původních požadavků často odstupují a dochází k dohodám, které jsou přijatelné pro obě strany. Česká obchodní inspekce by si však podle Borovičky měla posvítit nejen na splátkové společnosti, ale především na největší autobazary, ty si zatím nad kauzou RPSN umyly ruce a tváří se, že jich věc vlastně vůbec netýká.
V souvislosti s kauzou RPSN upozorňujete na to, že by se kontrolní úřady měly spíš zaměřit na praktiky autobazarů, než aby řešily, jakým způsobem do výpočtu RPSN uvádět poplatek za sjednání úvěru. Proč?
Ukazatel RPSN je dobrý pro toho, kdo ví, co tahle sazba znamená. Ze zkušeností z naší poradny ale můžu říct, že to je málokdo. Sazba RPSN není informace, která člověka při domlouvání úvěru zajímá. Dovolím si tvrdit, že jestli je v úvěrové smlouvě RPSN dvacet, čtyřicet nebo osmdesát procent, je lidem úplně jedno. Oni řeší, jak bude vysoká měsíční splátka a jestli ji dlouhodobě dokážou splácet. Na to v podstatě tlačí i v autobazarech. Řeknou vám, že pokud se vám výše splátky nelíbí, tak vám ji rádi sníží a rozloží. Klient si ale často neuvědomí, že auto pak přeplatí ještě o mnohem víc, a že ho navíc bude splácet ještě v době, kdy už bude považované za veterána.
Co vám na autobazarech konkrétně nejvíc vadí?
Zvrácený způsob prodávání a inzerování. Autobazary přesvědčují své klienty, že nákup vozu na úvěr je výhodnější, než když si ho vezmou za hotové. V kupní smlouvě je sice cena auta velmi pěkná, často i viditelně mimo realitu, nicméně úvěrová smlouva už říká něco jiného. Sleva se kompenzuje vysokým poplatkem za uzavření úvěru a později se to může pořádně načíst. Největší problém nastává hlavně ve chvíli, kdy chce klient půjčku předčasně splatit nebo když auto nabourá a dojde k zesplatnění úvěru. Pak se totiž nesplácí kupní cena uvedená ve smlouvě s autobazarem, ale jistina, která je v úvěrové smlouvě. Ta je přitom podstatně vyšší. Z mého pohledu se jedná o klamavé praktiky, které by měla postihovat Česká obchodní inspekce.
Proč se tím podle vás inspekce nezabývá?
Nevím. Už přes dva roky se je snažíme přesvědčit. Dělali jsme mystery shopping, posílali jim podklady, které dokazují, že jde zcela jasně o klamavé obchodní praktiky. Vždycky se nám ale dostalo scestné odpovědi, že tohle přezkoumávat nemůžou, nebudou nebo že je všechno v pořádku. Zkrátka to nechtějí vidět. Problematických věcí je tam přitom mnohem víc.
Povídejte…
Zákon o spotřebitelském úvěru říká, že pokud se inzeruje spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování, tak by měl být součástí reklamy reprezentativní příklad. Člověku pak zůstává rozum stát, když má autobazar reklamu, že vám k nákupu auta přidá padesát tisíc korun v hotovosti. V praxi to funguje tak, že v autobazaru je auto za dvě stě tisíc korun, vy si na něj půjčíte dvě stě padesát včetně té hotovosti. Reprezentativní příklad, který k tomu uvádějí, přitom počítá s tím, že zaplatíte třicetiprocentní akontaci. To je přece nesmysl.
Navíc autobazary mívají reprezentativní příklady na svých stránkách hodně skryté. Abyste se k nim dostal, musíte udělat kolem pěti kliků myší. Je proto jasné, že se k tomu málokdo prokliká. Nechápu, proč se jim tyhle praktiky tolerují.
Půjčka bez prasáren
Chcete si půjčit? Nebo už máte půjčeno a chcete zjistit, jestli vám jinde nenabídnou lepší podmínky? Chcete sloučit víc svých úvěrů do jednoho a vyjednat si příznivější podmínky splácení? Máme řešení.
Už delší dobu upozorňujete také na to, že poplatky za sjednání úvěru jsou v autobazarech příliš vysoké a že jsou tím pádem v rozporu s dobrými mravy. Co vlastně tento poplatek zahrnuje a jaký je jeho smysl?
Klasický poplatek za uzavření úvěrové smlouvy by měl pokrývat náklady, které úvěrové společnosti vznikají s jejím uzavřením. Chápu, že je potřeba zaplatit administrativu a čas člověka, který mi musí smlouvu vysvětlit a pak ji se mnou uzavřít. A pokud by se v autobazarech tento poplatek pohyboval od tisícovky do pěti tisíc korun, tak by to asi nikomu nevadilo. V tuhle chvíli jde ale v určitých autobazarech i o dvacet, čtyřicet nebo sedmdesát tisíc korun. Jednou jsme se dokonce setkali s poplatkem, který byl přes sto třicet tisíc! Takhle vysoký ale přece nemůže být poplatek spojený s náklady za sjednání jednoho jediného úvěru.
Víme, a úvěrové společnosti nám to potvrzují, že je to ve skutečnosti jejich náklad na provizi autobazaru. Často se tak stává, že autobazar nemá skoro žádný zisk na prodeji samotného automobilu, ale peníze mu plynou z provize, která je skrytá v tomto poplatku a kterou dostane od úvěrovky. Pro bazary je to vážně super byznys. Spotřebitel je ale klamán, protože netuší, za co platí a do jakých problémů se může dostat.
V jakých autobazarech se můžeme s touhle fintou setkat?
Většinou v těch největších. Nejvíc stížností nám chodí na AAA Auto, týká se to ale i Auto ESA a dalších.
Jak vůbec došlo k tomu, že se kolem roku 2011 začal účtovat tak vysoký poplatek? Kde a proč vnikla tahle praxe?
Pravděpodobně to tehdy bylo způsobeno novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který mimochodem nepovažuji za vůbec špatný. Řeší totiž spoustu problémů, které na trhu půjček byly. Na druhou stranu, vždycky když vyjde nová legislativa, tak se právní oddělení každého podniku dívá na to, jak si změnu vyložit co nejvíc ve vlastní prospěch. Kromě toho, že se dá vydělat na poplatku za uzavření úvěru, ale pravděpodobně dochází i k velkým daňovým únikům. Finanční úřady slibují, že si v tomto ohledu na autobazary posvítí. A je to vážně potřeba.
Vysoký poplatek za sjednání úvěru při nákupu ojetého auta byl tedy nápad autobazarů?
Těžko jim to dokážete. Jsme ale přesvědčený o tom, že se skutečně jedná o praktiku autobazarů. Zástupci úvěrových společností nám naznačují, že se nechali natlačit do něčeho, co se jim už příliš nelíbí a ani zas tak nevyplácí. Samozřejmě je ale nikdo nenutil s pistolí u hlavy, aby takovéto smlouvy s autobazary uzavírali. Vzhledem ke kauze výpočtu RPSN jsou autobazary z obliga.
Jak se díváte na aktuální zmatek kolem výpočtu RPSN, ve kterém hraje důležitou roli právě poplatek za sjednání úvěru?
Docela mě překvapilo, že se obchodní inspekce rozhodla trestat právě za špatný výpočet RPSN, o kterém v podstatě nikdo neví, jak se má správně dělat. Tedy přesněji, jak se do něj má započítávat poplatek za uzavření smlouvy. Současné zmatky a vytváření různých komisí, které to mají řešit, to jen potvrzují. Problém je v tom, že inspekce dřív tyhle spotřebitelské úvěry kontrolovala a žádné nedostatky nenašla. Je proto dost možné, že úvěrové společnosti budou chtít odůvodnit, proč se rozhoduje jinak než dřív. Případně pak po státu můžou požadovat náhradu škody.
dTest radí na Peníze.cz
dTest spravuje spotřebitelskou poradnu na Peníze.cz. Jaká jsou práva spotřebitelů, jak na reklamace, jak nebýt za trumpetu. Ptejte se!
Spotřebitelská poradna na Peníze.cz
Zástupci České obchodní inspekce se ale brání tím, že každá kontrola úvěrových smluv nemusí automaticky znamenat, že se kontroluje právě výpočet RPSN. Je podle vás tento argument dostačující?
Nevěřím tomu, že České obchodní inspekce od roku 2011 nekontrolovala v žádné úvěrové smlouvě uzavřené v autobazaru sazbu RPSN. Pokud to skutečně nedělala, tak je to fatální selhání. U úvěrů by přece měla být RPSN jednou z prvních věcí, která se kontroluje.
Dá se ze zákona o spotřebitelském úvěru jasně dovodit, že by měly být smlouvy, ve kterých je špatně uvedená RPSN, přepočítány diskontní sazbou České národní banky?
Podle mě ano. Jde ale o to, jestli RPSN byla opravdu špatně vypočtená. Myslím si, že jasno v tom neudělají ani závěry komise, kterou kvůli této kauze vytvořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tohle je právní otázka, kterou může autoritativně rozhodnout jenom soud. Proto mě mrzí, že se Essox proti pokutě dva miliony korun od obchodní inspekce neodvolal.
Miloš Borovička
Právní poradce spotřebitelského sdružení Test (vydává časopis dTest). Zabývá se zejména tématy ochrany spotřebitele v oblasti financí, telekomunikací a e-komerce. S dTestem spolupracuje od roku 2010, předtím působil ve Sdružení obrany spotřebitelů a jedné z pražských advokátních kanceláří. Vystudoval Právnickou fakultu UK. Má rád vojenskou historii a československý odboj, lyžování a horskou cyklistiku.
Zástupci Essoxu tvrdí, že došlo k chybě při výběru datové schránky. Z toho důvodu prý odeslali odvolání až po uplynutí zákonné lhůty. Věříte tomuto vysvětlení, nebo šlo spíš o záměr, jak se vyhnout soudu?
Těžko říct. Každopádně je to hodně podivné. Z mého pohledu je opravdu žádoucí, abychom v této kauze měli soudní rozhodnutí.
Objevila se zpráva, že šéf Komerční banky v dopise ministru průmyslu a obchodu lobboval za dceřinou společnost Essox. Kauza se navíc týká dalších velkých splátkových společností. Ve hře je prý přes šest miliard korun. Neobáváte se toho, že by mohla být nakonec celá kauza nějakým pofidérním řešením zametena pod koberec?
To si nemyslím. Kdyby totiž Česká obchodní inspekce a Mnisterstvo průmyslu a obchodu zahráli celou věc do autu a o ničem nerozhodli, začaly by se s ještě větší vervou angažovat různé iniciativy, které budou poškozeným klientům slibovat, že jim získají peníze z úvěru zpátky. K soudu se to tak nakonec stejně dostane.
Další články autora
Související témata
Nejnovější podcasty
