O cyklickém vývoji ekonomické teorie

Nejdříve úspory. Ekonomové i politici se shodnou, že nejvyšší prioritou musí být boj proti státnímu dluhu. Opatření jsou jasná: zvýšení daňových sazeb (co na tom, že výnosy spíš klesnou) a zavedení nových daní. Vedle toho se škrtají sociální výdaje. Co se týče státní správy, ta začne šetřit pouze tam, kde to zasáhne občany. Takže můžeme počítat s horšími službami. Zároveň ale můžeme mít jistotu, že nezanikne žádné z ministerstev, jejich úředníci nepřijdou o odměny a Praha neprodá svůj dopravní podnik (což měla udělat už před desíti lety). Dokonce ani počet státem financovaných center vědeckého feminismu se během úsporných dob nesníží. Počet profesionálních politologů produkovaných státními školami nadále roste, stejně jako počet studentů medicíny, pro které nejsou místa v nemocnicích.

Druhá fáze

Po několika letech takového úporného šetření přijdou chytré hlavy s tím, že úspory nejsou správná strategie a že je zapotřebí investovat. Pokud by někdo čekal, že daně klesnou na původní úroveň, projevil by se jistě jako beznadějný naivka. Investice spočívají v ustavení dalších vládních programů a založení dalších vládních úřadů pro jejich realizaci. Pokud budou zvýšeny sociální výdaje, pak prioritně tam, kde působí závislost a snižují šance chudých lidí. Samozřejmě se také zvýší granty neziskovkám, zvláště těm, které stát nemilosrdně kritizují a statečně požadují založení dalších úřadů a vytvoření dalších úřednických míst – ukázkovým příkladem je konglomerát spolků kolem dnes tak aktivní Rekonstrukce státu; aktivisté cítí grantové peníze stejně jako žraloci krev.

Takové období bude opět trvat tři roky až pět let, než přijde nějaká moudrá hlava s tím, že státní dluh je problém a že je zapotřebí šetřit. Jak? Správně, novými daněmi.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Lidé s anténou

Nejzajímavější na tom je úzká shoda, s jakou společně postupují klíčoví ekonomové, akademici, politici, novinoví komentátoři a šéfové globálních bank a poradenských firem. Jako by jejich názory určovalo jediné politbyro. Skoro se nedivím, že tolik lidí uvažuje o spiknutí.

Ale ve skutečnosti je to horší než spiknutí. Spiknutí může být odhaleno a zlikvidováno. Proti spontánnímu šíření myšlenek jsme bezmocní. Americký sociolog David Riesman kdysi napsal, že každý člověk má v sobě vestavěný gyroskop nebo anténu. Ti s anténou dokážou perfektně poznat, jaké názory se od nich čekají a perfektně se přizpůsobí. Tak perfektně, že požadovaný názor zastávají horlivě, upřímně a bezelstně. Ve společenské vrstvě, která nevyrábí ani neprodává žádné konkrétní produkty, ale žije z článků, studií, programů a prohlášení, je to pochopitelně zvláště silné. Jednou úspory, podruhé investice. Jednou vlastenectví, podruhé servilnost k impériu. Hlavně se nelišit.

A pak je pár podivínů, kterým ta správná anténa nějak nenarostla. Markéta Šichtařová, Pavel Kohout, Petr Mach a několik dalších. Což nám poskytuje dostatečné zdůvodnění, proč jsou ve své společenské vrstvě pokládáni za podivíny a proč mediální hvězdy cítí povinnost si z nich pravidelně utahovat.

Převzato z autorova blogu