Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zkušenosti z volné nohy: Pět let v nóbl řetězech

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
21. 3. 2014
 46 908

Roztěkané poznámky k práci na volné noze za časů diktátu „dělej, co miluješ“, šarlatánů a infopodnikání.

Zkušenosti z volné nohy: Pět let v nóbl řetězech

Je to přesně pět let, co jsem byl naposled zaměstnaný. Od té doby píšu, edituju, překládám a výjimečně taky školím nebo konzultuju na volné noze. Před těmi pěti lety jsem byl za exota: nebyla tu žádná coworkingová centra, Čtyřhodinový pracovní týden jste si mohli přečíst jen v originále, sousloví „nezávislý profesionál“ neexistovalo. Stačila chvíle a být nezávislý profesionál je rajc.

Takže pokud si taky stříháte metr v korporátu, vybíráte MacBook Air a těšíte se, jak budete coby freelanceeři free, možná byste mi chtěli položit některou z těch pár otázek, které dostávám pořád dokola a rok od roku častěji.

Ale nejdřív odpovím na tu nejdůležitější, na kterou se pohříchu nikdo neptá:

Opravdu je freelancování tak cool životní styl, jak si myslím?

Ne, není to cool — a hlavně to ani není životní styl! Je to jeden z několika rozšířených režimů práce a lidé, kteří si s ním spojí svou identitu, jsou podobně otravní jako profesionální Matky.

Pokud odcházíte na volnou nohu, život se vám neobrátí vzhůru nohama. Pravděpodobně budete pořád každý týden pracovat zhruba čtyřicet hodin rozdělených do plus minus pěti dní, protože kdybyste pracovali výrazně víc, tak to brzy odnesete zdravím, a kdybyste pracovali výrazně míň, tak to až na zářné výjimky odnesete stěhováním na ubytovnu.

Pravděpodobně se z vás nestanou digitální nomádi, protože utratit desítky tisíc za letenky a ubytování jen proto, abyste do počítače koukali na hezčím místě, je zvláštní druh sebetrýznění. (Pokud pracujete velmi málo a v oboru, který nevyznává osobní jednání, nemáte partnera zaměstnaného na plný úvazek, školou povinné děti, zdravotní problémy a tak podobně, fungovat to samozřejmě může. Ovšem jsou to spíš šťastné výjimky než standard.)

Pravděpodobně si vytvoříte nějakou rutinu podobnou práci od devíti do pěti. Zvyk lidem pomáhá bojovat s vlastní leností i s vnějším chaosem a většina zvyků a společenských institucí má nějaký vnitřní smysl, přestože na povrchu vypadají jako krysí závod.

Pravděpodobně nebudete vydělávat sto tisíc měsíčně (ačkoliv rady v odkazovaném článku jsou bez ironie výborné.)

Sice se zbavíte svého blbého arogantního šéfa, ale pravděpodobně narazíte na blbé arogantní klienty.

„Free“ ve slově „freelancer“ je reklamní trik: jedněch okovů se zbavíte a vlezete do jiných. Čím dřív se ve světě plném parafrází prolhaného hesla „možnosti jsou nekonečné“ naučíte rozeznávat skutečné hranice svých možností, tím líp pro vás.

Pán je skeptik! Tak to bys mi mohl aspoň poradit, na co si dávat pozor

Na vychcánky. Od počátku věků chodí po světě lidi, kteří neplatí za odvedenou práci: proto se vyptávejte u kolegů v oboru, na velké zakázky chtějte zálohy a ze všeho nejdřív si udělejte finanční polštář. Někteří říkají, že máte mít rezervu na tři měsíce. Já říkám: radši si nějakou dobu odříkejte všechny radosti, abyste si udělali rezervu na půl roku.

Pak tu jsou lidi, kteří si naopak nechají královsky zaplatit, aniž by něco udělali pro vás. Českem zrovna obchází strašidlo infopodnikání: vyčůránci, kteří z vás vytáhnou patnáct tisíc, aby vás naučili, jak z jiných lidí vytáhnout patnáct tisíc tím, že jim ukážete, jak z jiných lidí vytáhnout patnáct tisíc tím, že…

Říká se tomu letadlo. Mladí ambiciózní muži a ženy toužící po úspěchu jsou bohužel stejně zranitelní jako předškoláci, které pedofil utáhne na sáček bonbónů.

Držte se tzv. pravidla Pavla Říhy: pokud někdo půl hodiny žvaní o tom, jak lidem pomáhá a inspiruje je, aniž by řekl, co přesně dělá, pro koho a s jakými výsledky, s jekotem před ním utečte.

Zkusili jste volnou nohu?

Takže „infoprodukty“ jsou sprosté slovo?

Ale kdeže! Nabízet zákazníkům e-booky nebo tištěné knihy, webináře nebo semináře, frameworky nebo šablony je skvělý nápad, a to z několika důvodů.

Za prvé, ať už budete sebešikovnější, za den můžete prodat jen omezené množství svého času. Zato limit pro to, kolik se dá prodat zboží, i kdyby virtuálního, leží v nedohlednu — hlavně pokud dovedete oslovit i zahraniční zákazníky. Za druhé, peníze z takových věcí obvykle uvidíte na svém PayPalu nebo bankovním účtu ihned, ne po třiceti dnech nebo čtvrt roce. Za třetí, prodeje budou klesat či stoupat, téměř nikdy se ale nezastaví ze dne na den. Výborné sociální pojištění.

Nesnáším sousloví „pasivní příjmy“, protože jsou za nimi vždy minimálně stovky hodin práce na produktu a navíc průběžná starost o reklamní kampaně a podobně. Ale teprv když si na pár týdnů nebo měsíců odřeknete „rychlé peníze“ od klientů za svůj čas a vytvoříte nějaké zboží, stává se z vás opravdový podnikatel.

Doporučíš mi nějaké nástroje?

Budu se posté opakovat: na seznamy úkolů je tu Trello, na měření času stráveného práci se hodí Toggl, na uchovávání informací Evernote, na poštu Gmail — tyhle služby využijí všichni. Psavcům speciálně doporučuju WriteMonkey a Scapple (ᔥPetr Koubský).

V čem dělají profíci z dalších oborů, to se dozvíte na blogu The Setup. Má i českou mutaci, bohužel slabší. (Bacha, takové blogy se snadno obrátí v prokrastinační past.)

Dlouho jsem nechtěl vést účetnictví ve webové aplikaci, jenže přejít ze starého windowsového balíku na iDoklad nakonec bylo jako opustit hrubiánského alkoholika a nabrnknout si někoho, kdo vám nosí snídani do postele.

Mám se bát administrativy a daní?

Vůbec. Existuje taková užitečná profese, říká se jí účetní — a pokud za její služby nechcete utrácet, nastudujte si web jakpodnikat.cz.

Programátoři, grafici, překladatelé, fotografové a další nejčastější zástupci svobodných povolání na rozdíl od takových hostinských skoro nepocítí státní dohled. Skoro všechno papírování se dá vyřídit přes datovou schránku, za celých pět let jsem viděl tři nebo čtyři úřednice: všechny nápomocné a milé.

Mám se bát nejistoty?

Trvám na tom, čím jsem před rokem rozčílil tolik lidí: že podnikatel s několika klienty má větší ekonomickou jistotu než zaměstnanec s jediným zaměstnavatelem. Pokud máte těch klientů míň, otázka je, proč vůbec jste na volné noze.

Nemáš nějaký seznam užitečných knížek?

Už dávno jsem slíbil napsat přehled knih pro freelancery na blog Na volné noze. Ztroskotalo to ale na tom, že zatím vím jen o dvou knihách, které byste si opravdu měli přečíst – a z toho přehled nevycucám:

So Good They Can't Ignore You: proberte se, tohle je tržní ekonomika, ne Říše pohádek. Pokud je nějaká práce zábavná, nenáročná a sexy, tak už ji dělají miliony lidí. Z toho tisíce lépe než umíte, a přitom levněji, než můžete. Výborný protijed na blbý kult „dělej, co miluješ, a peníze přijdou samy“.

Kazatel. Starosti dnešních freelancerů řešili lidé v poušti Blízkého východu už ve třetím století před naším letopočtem: „K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?“ Jaká má ta dřina smysl? Prožrat všechno, nebo pouštět svůj chléb po vodě? — A vida, lidé to řeší pořád, protože žádný tajný kód, žádné IDDQD pro bitvy nezávislého profesionála prostě neexistuje. Buď ho můžete dál marně hledat v knihách a blozích, anebo se posouvat dopředu činorodou prací.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

fyzická osobamotivaceosvčpodnikánívolná nohaživnostníciživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo