Očima expertů: Máme vstoupit do bankovní unie?

Jedním z hlavních témat prosincového summitu Evropské rady v Bruselu byla vznikající bankovní unie. Vrcholní představitelé států Unie se dohodli na zřízení společného fondu pro záchranu evropských bank, do kterého by v následujících deseti letech měly samy finanční instituce poslat přibližně 55 miliard eur. Už dřív se dohodlo, že supervizorem budoucí bankovní unie bude Evropská centrální banka. V plánu je také zavedení společného fondu pojištění vkladů. „S výsledkem setkání ministrů financí jsme spokojeni. Je to vyvážený kompromis. Pro nás jsou klíčové obranné mechanismy, tedy že byly zachovány naše kompetence ve vztahu k dceřiným společnostem nadnárodních skupin. Jsme spokojeni i s institucionálním mechanismem rezoluce,“ řekl během summitu český premiér Jiří Rusnok. Podle něj by však neměla Česká republika s rozhodnutím o členství v bankovní unii, které je povinné pouze pro členy eurozóny, zbytečně spěchat. „Neváhal bych ani chvíli, kdybychom byli členy eurozóny. Myslím ale, že nijak neoslabí naši pozici, pokud bychom si nechali čas na rozmyšlenou – možná nějaké testovací období,“ dodal předseda vlády.

Co si o společné bankovní unii pod dozorem Evropské centrální banky myslí ekonomové, analytici, investoři a zástupci finančních institucí? Měla by podle nich Česká republika vstoupit do bankovní unie v takové podobě a za takových podmínek, jaké dojednali během prosince ministři zemí Evropské unie? Byl by tento krok pro Česko výhodný? A co by to znamenalo pro náš bankovní trh a dohled nad ním?

Pavel Kohout

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Upřímně řečeno, nevím. Nedělám si o bankovní unii velké iluze, půjde o nevyzkoušený experiment. Jak bude fungovat společný dohled nad víc než šesti tisíci bankami v různých evropských zemích, je velká otázka. Ještě větší otázka je, zda může fungovat hůř než dohled prováděný Českou národní bankou. Metropolitní spořitelní družstvo, Česká exportní banka… a kdoví, co ještě přijde. V situaci, kdy česká ekonomika netrpí bankovní krizí je to vskutku na pováženou.

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Dohoda a návrh ministrů financí není zase až tak zásadní, aby kvůli tomu bylo třeba zvažovat naši účast, nebo neúčast. Zmíněný fond je ve srovnání s bilancemi velkých evropských bank tak malý, že by jeho peníze (budou-li v něm) byly v případě velké finanční krize jako plivnutí do ohně. Že daňoví poplatníci už nebudou platit účet, když banky udělají chybu, to je opravdu úsměvné tvrzení. A pokud jde o zavedení eura: zamlouval by se mi model, kdy je zapotřebí splnit veškerá kritéria potřebná k zavedení eura s tím, že bychom ho přijmout nemuseli. Některé země si tuhle výjimku dojednaly. Dokud nebude jasné, jak země eurozóny vyřeší svoji dluhovou krizi a pokračující zadlužování, nikam bych se nehnal.

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

K projektu bankovní unie jsem poměrně vstřícný a mám za to, že se z předávání některých pravomocí dohledu nad bankami do Frankfurtu [sídlo Evropské centrální banky, pozn. red.] vytvářejí zbytečné strašáky. Není mi ale známo, že by byly v prosinci dojednány podmínky účasti v bankovní unii pro země stojící mimo eurozónu. Zvažovat eventuální vstup bychom také měli v koordinaci s dalšími nečlenskými zeměmi kontinentální Evropy, zejména Polskem, Švédskem a Dánskem.

Vladimír Staňura

předseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny

V Bruselu byl schválen základní dokument evropské bankovní unie, který má ještě projít schvalovacím procesem v Evropském parlamentu a může jistě doznat změn. Česká republika není členem eurozóny a nyní by bylo předčasné vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyjadřovat se k detailům evropské bankovní unie a případné účasti České republiky na projektu bankovní unie. Se schválenými podmínkami se nyní seznamujeme.

Lukáš Kovanda

ekonom a žurnalista

Ne, neměla. Ze dvou důvodů – první je faktický, druhý strategický. Fakticky tomu v případě chystané bankovní unie bude tak, že stabilní a profitabilní banky (či celé národní bankovní soustavy) budou – skrze společný fond – dotovat či vykrývat ztráty méně úspěšných bank (či soustav). Česká bankovní soustava, byť z drtivé většiny ovládaná zahraničním kapitálem, patří v Evropě k nejstabilnějším a je dlouhodobě poměrně vysoce zisková. Nejde ale jen o specifický český zájem; obecným faktem je i to, že bankovní unie sice poněkud limituje riziko morálního hazardu, ale neeliminuje jej (i když banky už nebudou v případě hrozícího pádu sanovány daňovým poplatníkem, ale ze zmíněného společného fondu). Podstata problému tedy, zdá se, zůstává nedořešena.

Druhý důvod, proč nevstupovat, je strategický. Pro česko jakožto zemi, která nesdílí euro, a vstupovat do bankovní unie tudíž nebude automaticky, je jistě strategičtější vyčkat, jak bankovní unie bude fungovat v praxi. Pokud se třeba nakonec ukáže, navzdory uvedeným neduhům, že dlouhodobě přínosy členství v bankovní unii převyšují jeho náklady, nechť se zapojí i české banky. Mám nyní na mysli třeba to, že globální investoři by mohli po nějakém čase jejího bezchybného fungování začít bankovní unii nahlížet jako určitý elitní klub. To se odrazí v růstu ziskovosti či cen akcií členských subjektů a v dalších pro ně příznivých faktorech. Pak by pochopitelně nebylo rozumné zůstávat mimo tento klub. To je ale zatím hudba poměrně daleké budoucnosti.

Aleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank

A co je to ta bankovní unie? Zatím jsem to nepochopil. Navíc, Bundesbanka říká, že nebude bankovní unie bez té fiskální. Merkelová tvrdí, že nebude fiskální unie bez politické. Hollande zase dodává, že nebude politická unie bez bankovní. Když si to přepíšu, tak první výrok znamená, že když bude fiskální unie, může být i bankovní. Druhý výrok, když bude politická unie, může být fiskální. Třetí, když bude bankovní unie, může být i politická. Tohle je krize, ne to, co se děje reálně v ekonomice.