Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Do kolika umíme počítat?

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 26. 11. 2013 | 5 komentářů | 9 305
euroeurozónaprognostikapřijetí eura

V minulých týdnech se na stůl nebo alespoň na stránky médií vrátila debata o přijetí eura. Z části jde samozřejmě o reakci na pochybnou kurzovou intervenci ČNB, musíme ale počítat s tím, že se těma bude vracet častěji – a měli bychom se na ně pořádně připravit.

Do kolika umíme počítat?

Až doposud se většina veřejných debat o euru odehrávala v rovině pocitů, filozofických názorů na evropskou integraci a emocí spojených se ztrátou jednoho z národních symbolů. Téměř ale chyběly racionální ekonomické argumenty a analýzy, které by dokázaly vyhodnotit přínosy a náklady se zavedením eura spojené.

Co nás stála koruna

Debatu znovu rozšířil známý český ekonom Ondřej Jonáš, podle kterého byl český hrubý domácí produkt kvůli deseti letům otálení s přijetím eura za těchto deset let nižší o 613 miliard korun HDP, tedy zhruba 60 tisíc korun (neboli půlku slavné Kalouskovy složenky) na každého z nás. Podobně velké dopady vyčíslila před dvěma lety také studie Viléma Semeráka a Jana Švejnara.

V tuto chvíli ale nechci komentovat přijetí eura (i když myslím, že ze zemí mimo eurozónu by pro nás mělo euro největší přínos a měli bychom je zavést co nejdříve po uklidnění současných problémů). To, co považuji za mnohem důležitější, je schopnost či neschopnost popsat, změřit a vyhodnotit přínosy různých rozhodnutí.

Tomáš Prouza on-line

Tomáš Prouza

Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.

Z posledních tweetů:

  • Kdo bude lepší prognostik, ministerstvo financí, nebo OECD? MF výhled české ekonomiky zlepšilo na minus 1 %, OECD zhoršilo na minus 1,5 % (původní odhad MF).
  • Jak má vypadat správná komunikace ředitele dopravního podniku s omluvou za problémy v metru. Poučné.
  • Larry Summers – výborné video o tom, proč jsme na tom ještě hůř, než si myslím.Kdo bude lepší prognostik, ministerstvo financí, nebo OECD? MF výhled české ekonomiky zlepšilo na minus 1 %, OECD zhoršilo na minus 1,5 % (původní odhad MF).

Kdo nám to spočítá?

Tohoto pragmatického přístupu se v naší veřejné debatě stále nedostává, a navrch tak často mají emoce. V osobním životě většiny lidí jsou emoce obvykle velmi špatným dlouhodobým rádcem – a stejně to platí i pro rozhodování celého státu. A stejně jako se rozum často dostává do ústraní v osobním životě, nemá často navrch ani v rozhodování státu.

Posledních deset let se přitom všechny vlády hlásí k tomu, že budou aplikovat mezinárodní pravidla hodnocení regulace. V ideálním případě, ať už jde o přípravu nějaké sektorové vyhlášky, novely zákona, definování pozice v rámci vyjednávání v Evropské unii nebo u rozhodování o vstupu do eurozóny, by měl být nejprve jasně popsán problém a navrhnuto několik variant řešení. U všech reálných variant by se měly popsat a vyhodnotit náklady a přínosy, ideálně po konzultaci se všemi dotčenými.

Nesmí jít přitom o pouhé slohové cvičení, základem hodnocení musí být čísla. Kdyby se v posledních letech debata o euru vedla věcně a řešili bychom, jak zavedení eura podpoří českou ekonomiku a jaké náklady by euro naopak mělo, byli bychom mnohem dál. A to i v situaci, kdy jsou dnes přínosy mnohem lépe měřitelné než možné náklady dané nejasným dalším vývojem eurozóny. Podobně pragmatickou debatu bychom měli vést také o dalších zásadních rozhodnutích, které budeme muset činit. Naše ekonomika potřebuje každý impuls, který budeme schopni najít. Jinak budeme oproti našim sousedům zaostávat čím dál více a velmi rychle přijdeme o poslední zbytky konkurenceschopnosti, kterou ještě máme. 

Psáno pro Lidové noviny

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.