Až doposud se většina veřejných debat o euru odehrávala v rovině pocitů, filozofických názorů na evropskou integraci a emocí spojených se ztrátou jednoho z národních symbolů. Téměř ale chyběly racionální ekonomické argumenty a analýzy, které by dokázaly vyhodnotit přínosy a náklady se zavedením eura spojené.
Co nás stála koruna
Debatu znovu rozšířil známý český ekonom Ondřej Jonáš, podle kterého byl český hrubý domácí produkt kvůli deseti letům otálení s přijetím eura za těchto deset let nižší o 613 miliard korun HDP, tedy zhruba 60 tisíc korun (neboli půlku slavné Kalouskovy složenky) na každého z nás. Podobně velké dopady vyčíslila před dvěma lety také studie Viléma Semeráka a Jana Švejnara.
V tuto chvíli ale nechci komentovat přijetí eura (i když myslím, že ze zemí mimo eurozónu by pro nás mělo euro největší přínos a měli bychom je zavést co nejdříve po uklidnění současných problémů). To, co považuji za mnohem důležitější, je schopnost či neschopnost popsat, změřit a vyhodnotit přínosy různých rozhodnutí.
Tomáš Prouza on-line
Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.
Z posledních tweetů:
- Kdo bude lepší prognostik, ministerstvo financí, nebo OECD? MF výhled české ekonomiky zlepšilo na minus 1 %, OECD zhoršilo na minus 1,5 % (původní odhad MF).
- Jak má vypadat správná komunikace ředitele dopravního podniku s omluvou za problémy v metru. Poučné.
- Larry Summers – výborné video o tom, proč jsme na tom ještě hůř, než si myslím.Kdo bude lepší prognostik, ministerstvo financí, nebo OECD? MF výhled české ekonomiky zlepšilo na minus 1 %, OECD zhoršilo na minus 1,5 % (původní odhad MF).
Kdo nám to spočítá?
Tohoto pragmatického přístupu se v naší veřejné debatě stále nedostává, a navrch tak často mají emoce. V osobním životě většiny lidí jsou emoce obvykle velmi špatným dlouhodobým rádcem – a stejně to platí i pro rozhodování celého státu. A stejně jako se rozum často dostává do ústraní v osobním životě, nemá často navrch ani v rozhodování státu.
Posledních deset let se přitom všechny vlády hlásí k tomu, že budou aplikovat mezinárodní pravidla hodnocení regulace. V ideálním případě, ať už jde o přípravu nějaké sektorové vyhlášky, novely zákona, definování pozice v rámci vyjednávání v Evropské unii nebo u rozhodování o vstupu do eurozóny, by měl být nejprve jasně popsán problém a navrhnuto několik variant řešení. U všech reálných variant by se měly popsat a vyhodnotit náklady a přínosy, ideálně po konzultaci se všemi dotčenými.
Nesmí jít přitom o pouhé slohové cvičení, základem hodnocení musí být čísla. Kdyby se v posledních letech debata o euru vedla věcně a řešili bychom, jak zavedení eura podpoří českou ekonomiku a jaké náklady by euro naopak mělo, byli bychom mnohem dál. A to i v situaci, kdy jsou dnes přínosy mnohem lépe měřitelné než možné náklady dané nejasným dalším vývojem eurozóny. Podobně pragmatickou debatu bychom měli vést také o dalších zásadních rozhodnutích, které budeme muset činit. Naše ekonomika potřebuje každý impuls, který budeme schopni najít. Jinak budeme oproti našim sousedům zaostávat čím dál více a velmi rychle přijdeme o poslední zbytky konkurenceschopnosti, kterou ještě máme.
Psáno pro Lidové noviny
