Pod pojmem „stará levice“ rozumím samozřejmě ČSSD a KSČM. Stáří znamená nejen letopočet založení (1893, respektive 1921), ale i myšlenkovou starobu. Základní, velmi starou vůdčí myšlenkou těchto stran stále zůstává více moci státu, méně moci občanům.
STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…
Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
Moderní evropská levice: cesta k bankrotu
ČSSD se samozřejmě ohání „vyspělými západními demokraciemi“. Nepochybuji, že kdyby tato strana byla společně s komunisty ve vládě, že by dokázala v mnohém dosáhnout západních standardů: nezaměstnanost jako ve Španělsku (26 procent), státní dluh jako ve Francii (93 procent HDP), hospodářský růst jako v Itálii (dlouhodobě nula), zdanění jako v Německu, veřejné služby jako v Portugalsku. Nemusím ani strašit Řeckem.
ČSSD nikdy nedošlo, že za posledních čtyřicet let, kdy západoevropská levice buduje tzv. moderní sociálně-tržní ekonomiku, šlo v postižených zemích téměř všechno od desíti k pěti. Španělsko mělo v roce 1973 míru nezaměstnanosti 2,8 procenta. Francouzský státní dluh činil méně než 30 procent HDP a vláda měla rozpočtový přebytek. Německé veřejné výdaje byly v přepočtu k velikosti ekonomiky menší, než jsou nyní české veřejné výdaje. A Portugalsko na tom sice nebylo ekonomicky skvěle, ale aspoň nebylo zadlužené: veřejný dluh 15,9 procenta HDP dnes působí jako z říše snů.
Cesta k bankrotu, kterou zhruba před čtyřiceti lety nastoupila „moderní evropská levice“, pokračuje. A ČSSD by na ní chtěla podniknout řadu kroků. Je třeba dělat vše, aby neměla tu možnost.
Pavel Kohout
Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners, v níž působí jako ředitel pro strategii.
Náhražková pravice
Ještě poznámka k „KSČSSD“: tato siamská stranická dvojčata získala v celkovém součtu prakticky stejný počet hlasů jako ve volbách v roce 2010. Nelze tedy tvrdit, že by se veřejné mínění dramaticky posunulo doleva vinou „drastických škrtů“. Žádné nebyly; to jen pravice se rozložila vinou intrik a pletichaření. Voliči pak reagovali logicky.
S tím souvisí i druhé místo pro hnutí ANO 2011, založené Andrejem Babišem. Nechci je hodnotit, je ještě příliš brzo. Čas ukáže. Ale mám-li říci něco pozitivního: Andrej Babiš alespoň nechce zvyšovat daně. Díky tomu voliči začali vnímat ANO 2011 jako „náhražkovou pravici“. S překvapivým výsledkem: podařilo se mu odsát značnou část voličů od ODS a TOP 09. Obě strany nyní na Babiše třeskutě žárlí, což je docela zábavné pozorovat. A kdyby Babiš neposlouchal rady špatných politologů a vymezil se trochu více doprava, mohlo jeho hnutí zvítězit.
Nabízí se přirozeně otázky, jaká bude vláda a zda nebudou brzy další předčasné volby. Na ně mohu odpovědět jen jedním poctivým způsobem: nevím. Nemám žádné speciální informace o dění uvnitř ČSSD ani o úvahách v Babišově hlavě. V každém případě, ať už hodnotíte výsledek voleb jakkoli, jedno je jisté: mohlo by být i mnohem, mnohem hůř.
