Skromný návrh na vylepšení temelínského tunelu

Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb. definuje obnovitelné přírodní zdroje jako zdroje, které mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka.

Budiž. Obnovitelné zdroje jsou tedy víceméně nevyčerpatelné zdroje energie,nahrazující a doplňující zdroje neobnovitelné – (uhlí, zemní plyn, ropa), což je pěkné, ale ještě to neznamená, že jsme si kvůli nim měli nechat rozkrást notnou část státního rozpočtu. Zřejmě máme na rozhazování.

Navíc získávání energie z obnovitelných zdrojů není bez chybičky. Zmiňme například vliv solárních polí či větrných parků na vzhled a ráz krajiny. Uvažme při tom fakt, že jak větrné, tak solární elektrárny je pro pro získání většího výkonu potřeba stavět na obrovských rozlohách (1000 MW instalovaného výkonu může zabrat rozlohu až 10 000 km², uhelná nebo jaderná elektrárna o stejném výkonu pouhých několik km²), přitom i pro solární elektrárny se často zabírá kvalitní zemědělská půda.

V USA se budují velká pole se stovkami a tisíci větrných elektráren v pouštích a na pobřeží oceánu, kde prakticky nikdo nežije. Tam to dává smysl. Podobně Anglie a Německo využívají řídce osídlené přímořské oblasti. O tom, jestli má valný smysl výstavba větrných elektráren v Českém středohoří (nebo jinde v hustém osídlení), by se dalo polemizovat. Ale nakonec – jaká polemika, výstavba takových hrůz z obrovských dotací je zvrácenost, a to nejen ekonomická.

„Vícenáklady“ obnovitelných zdrojů

Další problémy jsou rázu technického: řada obnovitelných zdrojů je značně nestabilní, zjednodušeně: někdy vítr nefouká, jindy ho je přespříliš. Ani jedno není dobré.

Pro případ „výpadku“ obnovitelných zdrojů je potřeba mít zdroje záložní; spotřebitel tedy neplatí pouze značně dotovanou energii, ale i budování a údržbu záložních zdrojů. Záložní zdroje jsou velmi drahá záležitost. Obvykle to bývají plynové elektrárny – uhelné a jaderné elektrárny jsou jednak mnohde v klatbě, především je ale nelze jednoduše zapnout, respektive vypnout. Vhodným záložním zdrojem – pokud přírodní podmínky dovolí – jsou přečerpávací vodní elektrárny.

V případě „přemíry“ zdroje je zas potřeba počítat s negativním vlivem na přenosovou soustavu. Rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů vytváří velký tlak na stabilitu elektrizační soustavy, a to nejenom v Česku.

Obnovitelné, neobnovitelné, před zlodějem jsou si zdroje rovny

A pak tu máme ještě „vnější vlivy“, ty které nemají mnoho společného ani s přírodními podmínkami, ani s přirozenou poptávkou. Totiž dotace. Jsou známy i případy, jak dotace na obnovitelné zdroje vedou k absurdním případům, kdy se producentům elektřiny ze slunečního záření vyplatí podvody s noční (a zajisté převelice ekologickou a čistou) výrobou elektřiny agregáty.

Byla by ale chyba se domnívat, že pokřivení na energetickém trhu má co do činění jen s obnovitelnými zdroji, nelze ho ani zjednodušeně hodit na ekologisty či ekology – to byla zkrátka jen příležitost, které se chopil tandem politik a tunelář. Pokud budou mít příležitost ohnout podmínky ve svůj prospěch, je jim vcelku jedno, jestli k tomu použijou zástěrku zelenou, zástěrku strategicky-zájmovou nebo jinou.

Pokud si toho někdo nevšiml, pomalu se začíná hloubit nová černá díra na vaše peníze, nový tunel. Jeho výstavbě bude těžké zabránit – když politici ucítí prachy, nikdo je nezastaví. Otázku, kolik by jim mohlo za nehty uvíznout tentokrát, nechme prozatím stranou, bude nám stačit vědomí, že na své si přijdou.

Návrh

Oním tunelem mám na mysli plánovanou stavbu dvou nových reaktorů v jaderné elektrárně Temelín. Pro přemýšlivé povahy bych rád podotknul, že výstavba dalších dvou reaktorů vyjde na víc peněz, než činí celá tržní kapitalizace ČEZ (počet akcií × cena na burze). Pro osoby se sníženou chápavostí, hlavně politiky, kteří chtějí stavět a strategické (svoje) zájmy staví nad ekonomické: dostavba dvou reaktorů bude dražší, než stojí celý ČEZ, tedy dnešní dva temelínské a čtyři dukovanské reaktory + všechny vodní elektrárny + všechny plynové elektrárny + všechny uhelné elektrárny + další nemalý majetek společnosti.

Tedy, když už se chystá k dalšímu nevyhnutelnému tunelu na peníze daňového poplatníka, dovolil bych si nabídnout se vší skromností geniální řešení, tedy alespoň pro akcionáře ČEZ, ke kterým se počítám. Nikdo další nebude škodný. Respektive nebude škodný víc, než by stejně byl.

Podstata návrhu je jednoduchá. Tunelín, opravuji Temelín, dostaví stát za peníze ze státního rozpočtu prostřednictvím firem, které by ho jinak stavěly pro ČEZ.

Výhody:

• Někteří politici a jejich kmotři si pohodlněji hrábnou – ono hrábnutí je ostatně hlavní důvod dostavby a nedá se mu zabránit.
• ČEZ nebude zruinován, což by nepochybně byl – při dostavbě ve vlastní režii bez garantovaných výkupních cen.
• ČEZ naopak vydělá: dostavěné reaktory mu stát může pronajmout a ČEZ je bude provozovat za nemalý peníz. Ostatně, jestli chtějí politici s nejvyšším managementem i nadále dělat nevýhodné obchody (eufemismus) pro ČEZ, musí mu taky dát občas „nažrat“.

Dostavbu sice zaplatí daňový poplatník, jenže to není žádná novinka: zaplatí tak jako tak, lhostejno zda přes státní rozpočet, nebo přes zvýšené ceny koncové elektřiny.

Nevýhody:

• Kromě ostříhání daňového poplatníka mě žádné nenapadají. (Daňový poplatník nechť promine, ale jiná ovce či oslík není k dispozici.)

Pro zájemce o akcie

Dostavba Temelína je samozřejmě nesmysl, v našich podmínkách se bude stavět dvacet let a stát půl bilionu. Nehledě k riziku, že nás Němci a Rakušané budou nutit stavbu přerušit.

Mimochodem, chtěl bych připomenout (pro případné zájemce o akcie), že vysoký manažer ČEZ Alan Svoboda rozprodává akcie firmy, které má v držení, což někteří investoři vnímají jako silný nákupní signál.