Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Proč krize trvá? Víme příliš mnoho!

Jan Železný
Jan Železný
5. 9. 2013

Jak moc je světová ekonomika nemocná? Dost možná záleží na tom, jak důkladného vyšetření se jí dostane. Znáte to: k doktorovi jde v podstatě zdravý člověk, odchází od něj pacient.

Proč krize trvá? Víme příliš mnoho!

V posledních letech můžeme sledovat v oblasti péče o lidské zdraví debatu na velmi odvážné téma. Kritici klasických postupů západní medicíny totiž přišli s poměrně radikální myšlenkou. Podle ní naši lékaři díky svým dokonalým analytickým postupům, ze kterých získávají nepřeberné množství medicínských informací, pacientovi spíše škodí, neboť nejsou schopni na jejich základě přijmout opatření vedoucí k vyléčení. A co hůř, násilnou snahou napravit drobné nedostatky jinak fungujícího systému lidského organismu spíš pacienty uměle vytvářejí a jejich neduhy prodlužují či přímo způsobují. Tolik kritici.

A nyní malý experiment! Zkusme tuto teorii naroubovat na současné ekonomické dění a namísto pojmů „zdraví“ a „lékaři“ dosadit výrazy „ekonomika“ a „finanční analytici“. Dojdeme k zajímavým a rovněž poměrně odvážným závěrům.

Třikrát denně, před jídlem, po jídle: vytloukání léku lékem

Všichni to známe. Dorazíte k lékaři s banálním problémem, například občasnými bolestmi žaludku, a čekáte pomoc. Namísto rychlého a efektivního řešení, založeného na selském rozumu, však nastupuje maraton odběrů, vyšetření a analýz, v jehož závěru dojde k odhalení mnoha dalších zdánlivě závažných nedostatků systému (tedy funkcí vašeho těla). Co na tom, že s vaším původním problémem prakticky nesouvisejí? Byly přece odhaleny díky nejnovějším poznatkům a analytickým postupům lékařské vědy, založené na desetiletích drahých výzkumů. Z chudáka s bolavým žaludkem, kterému by k pocitu plného zdraví možná postačilo jen trochu víc přemýšlet nad výběrem oběda a celkově lehce změnit jídelníček, se stává pacient. Kolotoč chronické zdravotní krize, hašené kupou léků s řadou vedlejších účinků, se roztáčí.

Neocitla se náhodou v roli takového nešťastníka i naše globální ekonomika? Čtenáři ekonomických serverů jsou okamžitě po přihlášení na daný web doslova bombardováni množstvím nových a „převratných“ analýz od známých, méně známých a často naprosto neznámých ekonomů z bank, analytických společností a univerzitních výzkumných ústavů. Ti se doslova předhánějí v užití a někdy i vymýšlení zcela „originálních“ ukazatelů a jejich nepochopitelných kombinací, na jejichž základě odhalují dosud netušená rizika finančního systému. Dozvíme se tak například, že daná ekonomika sice roste o tři procenta HDP ročně, avšak toto tempo je vzhledem k mezičtvrtletnímu srovnání růstu HDP neudržitelné a při započtení rostoucích mandatorních výdajů dané vlády, trvajícího problému strukturální nezaměstnanosti, záporné bilance zahraničního obchodu, nejistého výhledu ratingových agentur, sníženého přílivu zahraničních investic a jejich rozložení, zvýšené globální konkurence klíčových průmyslových odvětví a tisíce a jednoho dalších důvodů je dané hospodářství zkrátka v pasti. Byť běžná pouliční realita například hovoří o opaku. Realita „viditelná pouhým okem“ už ale nikoho příliš nezajímá, zůstává jen pocit nekončící zkázy a zmaru. Krize v našich myslích tedy dál trvá a tyto myšlenky se pak zhmotňují v konkrétních finančních rozhodnutích každého z nás. Jejich multiplikační efekt přitom netřeba zdůrazňovat.

Informační slepota

Důvodem tohoto všeho je silné přesvědčení západní civilizace, že čím víc informací o daném problému získáme, tím lépe mu porozumíme, a budeme mu tak schopni efektivněji čelit. Toto neobvykle silně zakořeněné pojetí přitom není plně tradiční. Do světa západní vědy a filozofie vchází až v 17. století s René Descartem, Gottfriedem W. Leibnitzem a dalšími zpočátku nepočetnými racionalisty. Byly to přitom touhy právě těchto mužů vše rozumem analyzovat a kvantifikovat, které radikálním způsobem ovlivnily moderní vědu, včetně ekonomie. Dosavadní poznání založené na empirismu a smyslovém poznání (tedy při určitém zjednodušení na selském rozumu) bylo odsunuto do pozadí.

Nabízí se otázka, jestli nás realita dnešního světa (ať už ekonomická, nebo lékařská) nevyzývá k určité reflexi racionalistického a analytického pojetí vědy. Co když nám jsou naše detailní znalosti dílčích projevů sledovaných jevů spíše na obtíž? Co když jsme jimi tak zahlceni, že nejsme schopni rozlišit jevy podstatné od těch marginálních, oddělit zrno od plev? Je možné, že naše nástroje k léčbě neduhů ekonomického rázu jsou vlastně spíš příčinami dnešní vleklé krize, neboť zatemňují naše uvažování? Jednoduše řečeno: nevytváříme „po vzoru lékařů“ globálního ekonomického pacienta? Pro miliony finančních a jiných analytiků jistě nepěkná myšlenka, pro přežití ale možná vpravdě aktuální.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Jan Železný

Jan Železný

Student politologie na Filozofické fakultě ZČU v Plzni. Zabývá se mezinárodními vztahy, moderními dějinami a ekonomií se zaměřením na anglosaské země (především USA a Velkou Británii). Pracuje jako šéfredaktor... Více

Související témata

analyticiekonomická krizeekonomické ukazateleinformační šummedicínapřemíra informacíracionalismusratingrené descarteszdravotnictví
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo