Drolící se cihly: Co se děje s Indií?

Ještě začátkem roku někteří analytici doporučovali dluhopisy rozvíjejících se zemí jako zajímavou alternativu k dluhopisům zemí „vyspělých“, nesoucím prakticky nulové výnosy. Od začátku června ovšem na emerging markets zavládla nukleární zima. Představitelé Fedu totiž naznačili, že by mohli zmírnit program kvantitativního uvolňování. Neupřesnili načasování a nepadlo ani slovo o zvyšování sazeb, ale na investory to i tak zapůsobilo jako červený hadr na býka.

Zdá se vám to jako paradox – konec kvantitativního uvolňování dolarů se přece týká USA, ne? Možných vysvětlení je několik: investoři s novou politikou americké centrální banky očekávají v USA i vyšší dlouhodobé sazby a pak jsou pro ně investice v rozvíjejících se zemích méně atraktivní. Nebo je v očích investorů Amerika na postupný konec politiky levných peněz připravená víc než křehké rozvíjející se ekonomiky. Nebo jde o obyčejnou paniku. Případně o kombinaci všeho.

Tak či onak, výnos desetiletého indického dluhopisu, který spadl koncem května k sedmi procentům ročně., stoupl o tři měsíce později nad devět procent. Rupie k dolaru v posledních týdnech oslabila na historická minima. Akciový index MSCI India spadl od začátku roku o pětinu, více než MSCI Emerging Markets, o srovnání s americkým indexem S&P 500 nemluvě.

Ještě v roce 2008 premiér Manmohan Singh prohlašoval, že ekonomický růst o osm až devět procent je nová „cestovní rychlost“ indické ekonomiky. Namísto toho teď cestuje rychlostí zhruba poloviční. Ani to na první pohled nevypadá špatně, ale zemi sužuje odliv kapitálu, vysoká inflace i sociální napětí.

Vítejte v Byrokratistánu

Ekonom Jim O’Neill z banky Goldman Sachs, který vymyslel líbivou nálepku BRIC, asi nepředpokládal, jako mánii způsobí. Snad každá větší investiční společnost má svůj „BRIC fond“, o takové Číně se do nedávna psalo v superlativech (až na výjimky). Přitom nejde o ucelenou skupinu, jednotlivé země BRIC(K) mají možná víc rozdílů než společného. Zatímco Korea se dokázala vyšvihnout do pozice ekonomického tygra, Indie připomíná spíš ospalého slona.

Po osvobození vzala koloniální byrokracii a nechala ji rozbujet do zcela netušených rozměrů. Jestli je na světě nějaká země, která ilustruje, jak může zbytnělý a zkorumpovaný státní aparát dusit ekonomický rozvoj, je to Indie. I přes nesporný pokrok posledních let.

Státní instituce se nedokázaly vypořádat s rychlým ekonomickým růstem, píše nastávající guvernér indické centrální banky Raghuram Rajan. Vlastnictví půdy je nejasné a těžko vymahatelné, což poškozuje chudé rolníky. V udělování licencí na těžbu surovin či telekomunikační sítě vládne chaos a korupce. Než riskovat tahanice se soudy a aktivisty bránícími místní obyvatele, úředníci radši začali vydávání potřebných licencí úplně bojkotovat. A ekonomika zpomaluje.

300 milionů Indů nemá přístup elektřině. Tedy oficiálně – rozvodná síť ztrácí asi čtvrtinu výkonu kvůli nelegálním přípojkám. I to nejspíš přispělo k rekordnímu blackoutu loni v srpnu – dotkl se poloviny indické populace. Samotná vláda odhaduje, že výpadky proudu ji stojí přes procento HDP ročně.Energetika potřebuje kolosální investice, jenže ceny jsou regulované, takže soukromému sektoru se do nich moc nechce.

Nečistoty i nejistoty

Logika investic v Indii je taková, že rostoucí ekonomika znamená rostoucí střední třídu. To je pravda, v absolutních číslech indická střední třída představuje neodolatelný trh pro jakoukoli západní firmu.

Jenže to je pořád menší část populace. Polovina Indů podle WHO koná potřebu v přírodě, s čímž samozřejmě souvisí epidemie... I kdyžobrázky hladovějících dětí máme spojené hlavně s Afrikou, míra podvýživy dětí je údajně nižší dokonce i v Súdánu než v Indii. A nejde jen o děti, až tři čtvrtiny populace nemají dostatečný denní příjem kalorií, to je vyšší procento než před 30 lety.

Vláda sice utrácí miliardy na nákupy potravin pro potřebné, jenže obchod s nimi ovládly kriminální gangy a „odklání“ se tu tak, že ministr Kocourek by nestíhal valit bulvy. Jen ve státě Uttarpradéš se za posledních deset let „vypařily“ potraviny za 14,5 miliardy dolarů, uvádí agentura Bloomberg.

Nijak růžově poměry v Indii nehodnotí ani investoři. Ve srovnání s předchozími roky letos země zažívá poměrně poměrně prudký propad přímých zahraničních investic. Berkshire Hathaway Warrena Buffetta se letos po dvou letech rozhodla ukončit tu prodej pojištění.

A podobně jako v Česku, ani tady někteří podnikatelé nehýří vlastenectvím. „Působíme v 36 zemích a nikde jsme nezažili takovou nejistotu a netransparentní regulaci“, nechal se slyšet miliardář Kumar Birla a dodal, že by raději investoval v Brazílii či Indonésii.

V žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra je země na 59. příčce, daleko za Čínou, Brazílií i většinou ostatních velkých rozvíjejících se trhů. Vláda se sice snaží lákat zahraniční investory, ale pokrok je pomalý. Globální firmy odrazuje mimo jiné případ Vodafonu, po kterém vláda chce obří retroaktivní daň za jeho akvizici místního operátora před šest lety.

Seznam „mikro“ i „makro“ problémů a hrozeb v indické ekonomice by mohl být ještě hodně dlouhý. Země má rostoucí deficit platební bilance – ten sice sám o sobě nemusí být nijak škodlivý, ale může vypovídat o nerovnováze v ekonomice. Problém je to, zvlášť pokud země deficit financuje krátkodobým dluhem, který může snadno vyschnout. Což se děje. Právě proto je tak životně důležité, aby země získala důvěru dlouhodobých investorů.

Investoři, opatrnost především

Ale ne všechno je černé. Indie nemá takový demografický problém jako Čína, která pomalu začíná sklízet následky politiky jednoho dítěte. Vláda je chaotická a zkorumpovaná, ale přece jenom plus minus demokratická, opět na rozdíl od Číny. Vládní zadlužení je sice přes 67 procent HDP, ale vláda zdá se začíná krotit i velké rozpočtové schodky.

Co z toho plyne pro drobné investory? Pro příště nepodléhejte módním trendům. V Partners doporučujeme raději širší emerging markets fondy, které se nemusí omezovat na nálepky typu BRIC. A i ty opatrně, tyto trhy mají zkrátka svoje rizika, politická a ekonomická.

Indický trh se aktuálně obchoduje za 13násobek ročního zisku při dividendovém výnosu necelá dvě procenta. To není zrovna za hubičku, když uvážíme, že ukazatel ceny k výkonu lehce nad 13 má kupříkladu takové Německo, kde je navíc dividendový výnos tři procenta.

Je na čase investice do zemí BRIC úplně zatratit? Těžko říct. Šance, že trh správně načasujete, se blíží nule. Tím spíš, že země jako Indie se vymykají analýze za pomoci pár jednoduchých ekonomických pouček. Své by o tom mohl vyprávět analytik banky Morgan Stanley, který letos na jaře varoval před sešupem emerging markets – ale Indii jmenoval jako výjimku.

Pro budoucí úspěch země je ale klíčové, aby se její vláda (podobně jako ta česká) probudila ze stavu hluboké meditace a začala dělat tolik potřebné liberalizační kroky. Dokud to neudělá, hrozí, že se druhá nejlidnatější ekonomika světa bude plácat odnikud nikam.

Autor je analytik Partners