Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Marocký byznysman: Evropo, přestaň si válet šunky!

Lukáš Kovanda
Lukáš Kovanda
9. 7. 2013

Ayman Cheikh Lahlou, syn nejvyššího šéfa marocké „rodinné“ farmaceutické firmy Cooper Pharma, říká: „My, Maročané, nejsme jako Američané či Evropané. Neudělujeme zbytku Afriky lekce. Chceme s těmi zeměmi hrát zcela rovnou hru.“

Marocký byznysman: Evropo, přestaň si válet šunky!

V Česku teď pracuje spousta Španělů, hlavně mladých, kteří prchli před nezaměstnaností ve své zemi. Je v Maroku patrný podobný přísun španělské pracovní síly?

Samozřejmě. Znatelné je to zvlášť na severu země, ve městech, jako je Tanger. Tam nyní poptává práci mnoho Španělů, třeba i inženýrů. V bohatých marockých rodinách pak jsou stále častěji k vidění španělské chůvy.

Španělsko je zdecimováno důsledky finanční krize. Jak se s ní popasovalo Maroko?

V zásadě se dá říct, že krize na zemi neměla žádný dopad. I když samozřejmě propad Evropy pociťujeme. V posledních pěti, nebo snad dokonce deseti letech ale Maroko roste tempem pěti šesti procent ročně. Poměrně nedávno své závody otevřely v zemi automobilky jako Renault či Nissan a země je pro zahraniční investory stále vysoce atraktivní. Díky hospodářskému růstu navíc značný počet Maročanů přechází z chudobného stavu na úroveň živobytí, která už odpovídá standardu střední třídy.

Maroku se ekonomicky daří i v porovnání se srovnatelnými státy, jako je Tunisko nebo Egypt. Proč?

Jsme vzdálení pouhých patnáct kilometrů od Evropy. Jsme tak starému kontinentu nejblíž ze všech arabských a afrických zemí. Jsme vpravdě demokratická, politicky pluralitní země, zatímco ty další zmiňované státy jsou spíš diktatury; vezměte si, že Maroko je také jedinou zemí v arabském či muslimském světě, kde mají ženy stejná práva jako muži.

Globální investoři, co si budeme povídat, však mnohdy sledují spíš úzce ekonomické ukazatele. Kolik co bude stát, kolik co vynese, mám-li to říct bez obalu.

Ano, jistě. Kvalifikovaná práce je v Maroku levnější než například ve východní Evropě. A zároveň jsme starému kontinentu blíž, geograficky, ale i kulturně, než Indie nebo Čína. Lidé v Maroku mluví velmi často francouzsky, anglicky a na severu země je velice rozšířená španělština. Hodně subdodavatelů marockého automobilového sektoru tak přichází právě ze Španělska. Opravdu – naše klíčové kativum je blízkost Evropy.

Nicméně pro vaši společnost Cooper Pharma jsou, zdá se, klíčové africké trhy. Vyvážíte do šestnácti afrických zemí. To je větší počet exportních destinací, než kolik jich máte na jakémkoli jiném kontinentu. Co myslíte, může být Afrika z globálního hlediska v dohledné době „novou Asií“?

Doufám, že ano, jelikož v Africe hodně investujeme. (smích) Ale teď vážně: růstové míry v mnoha zemích Afriky jsou nyní jedny z nejvyšších na světě. Afrika může hospodářsky expandovat, a to snadno, neboť její současná základna je nízká. Je to velký trh se stále lepším, i když nikoli optimálním institucionálním rámcem. Vytvoření takového rámce ovšem trvá dlouhou dobu, ani v Evropě nevznikl přes noc. I Evropa si prošla mnoha revolucemi a občanskými válkami.

Které africké regiony považujete za nejperspektivnější?

Naší firmě hodně svědčí obchod se zeměmi, jako je Mali, Senegal, Pobřeží Slonoviny, Kamerun, Ghana. Ovšem Maroko postupuje v tomto východoafrickém, frankofonním regionu velmi obratně jaksi obecně. Využilo situace. Francie totiž ty trhy vyklidila, aby se víc soustředila na obchod s partnery ve stále integrovanější a stále početnější – z hlediska počtu členských států – Evropské unii.

Jaké strategie při „dobývání Afriky“ preferujete?

My Maročané nejsme jako Američané či Evropané a nepřijíždíme tam, abychom udělovali zbytku Afriky lekce. Chceme s těmi zeměmi hrát zcela rovnou hru, vždyť jsme také součást toho – snad už někdejšího – třetího světa. Věřím, že dlouhodobě udržitelný byznys se dá dělat pouze „mezi sobě rovnými“. Do Afriky pronikáme prostřednictvím joint ventures. Sdílíme technologie, ale i zisky s tamními, místními společnostmi. Vytvořené bohatství ale nevysáváme, držíme je v dané zemi.

Téměř pověstné je v poslední době čínské investování v Africe...

Číňané na to jdou dobře, protože investují na lokální úrovni. Budují výrobní závody, staví silnice, předávají know-how, vzdělání a vytvářejí tak bohatství. Dělají to proto, aby si zajistili přístup k surovinám, k nerostnému bohatství. Amerika ani Evropa na to tak chytře nejdou.

Je to chyba?

Určitě. Afrika je velký trh se slibným potenciálem. Samozřejmě, investování v Africe je rizikové. Ale ukažte mi byznys, který by nebyl rizikový. Hlavně Evropané jako by na toto zapomněli a jako by nebyli ochotni opustit svoji komfortní zónu.

To ale z dlouhodobého hlediska může znamenat, že Evropa nebude konkurenceschopná...

Evropa byla poměrně dravá po druhé světové válce. Její misí byla evropská poválečná obnova. Co je ale její misí nyní?

Jak vidíte její budoucnost?

Bude to mít obtížné. Ale věřím, že budoucnost Evropy je v jejích mladých lidech.

Nejsou ovšem zrovna tak zpohodlnělí, ba zlenivělí jako ti zmínění evropští podnikatelé, neochotní podstupovat riziko?

Navštívil jsem v poslední době třeba Bulharsko a tamní mladí rozhodně nejsou líní. Pociťoval jsem zřetelně, že mladí Bulhaři chtějí vzít život do vlastních rukou, udělat něco, nebýt jako jejich rodiče. Ve Francii, ve Španělsku jsou ovšem mladí jiní – takoví, jak naznačujete. Líní. Stále si jen něco nárokují, jako kdyby měli automatické právo na to či ono. Neexistuje ovšem lepší způsob, jak s něčím pohnout a něčeho dosáhnout, než – promiňte ten výraz – pohnout svým zadkem a přestat si válet šunky.


Ayman Cheikh Lahlou a Cooper Pharma

Jednačtyřicetiletý absolvent Stanfordu, otec tří dětí, milovník četby a rychlé pěší chůze („nejlepší způsob, jak bojovat s vysokým krevním tlakem“) je synem nejvyššího šéfa marocké farmaceutické společnosti Cooper Pharma. Působí ve firmě jako jeden z ředitelů.

Cooper Pharma, skupina sestávající z více než dvaceti firem, je privátně vlastněnou společností, není obchodována na burze. Většinový balík akcií vlastní rodina Lahlou, zbytek marocké a francouzské subjekty. Právě Francouzi před osmdesáti lety stáli u zrodu firmy. Dnes je však někdejší mateřská společnost, Cooper Pharma France, menší než její někdejší marocká dcera. Šedesát procent produkce Cooper Pharmy tvoří generika, čtyřicet pak licencované produkty. Vlajkovou lodí jsou přípravky podporující zažívání („marocké jídlo je dobré, ale těžké,“ říká k tomu Lahlou) a antikoncepční pilulky. Před třemi lety koupila Cooper Pharma českého výrobce léčiv Rougier, kterého chápe jako vhodnou platformu jak ke vstupu na ostatní trhy Evropské unie, tak na trhy bývalého SSSR.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je členem vědeckého grémia České bankovní... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo