Sedm společenských tříd: Jste elita, nebo jen zoufalí workholici?

„Do zajištěné střední třídy patřím nejspíš díky tomu, že jím tolik hummusu“ je nejvýstižnější reakce na výsledky Velkého britského třídního průzkumu. Stanice BBC spolu se sociology se dopodrobna vyptala 161 tisíc lidí na jejich zázemí a životní styl. Včetně toho, jestli poslouchají reggae nebo dávají přednost steakům před pizzou. Výsledek? Do tradičních šablonek dělnické, střední a vyšší třídy se vejde jen necelá půlka Britů.

Aby vám nikdo nezůstal mimo, potřebujete společenských skupin rovnou sedm. Na rozdíl od běžného dělení se od sebe jejich příslušníci liší nejenom svým majetkem, ale taky kulturním a společenským kapitálem. Tedy nejen tím, co mají na spořicím kontě – ale i v hlavě a v telefonním seznamu.

Společenský přírodopis pro rok 2013

Elita (po přepočtu 6 % z celkové britské populace) vede ve všech třech druzích kapitálu. Jsou bohatí a mají rozhled i známosti: v Česku by do ní vedle magnátů formátu Zdeňka Bakaly patřil třeba kardiochirurg Jan Pirk.

Zajištěná střední třída (25 %) je ve všech disciplínách hned za elitou. Kulturní všežravci: potkáte je v opeře i na fotbale, v nóbl restauraci i u hladového okýnka. Lidé, o kterých vypráví slavná knížka Bobos.

Technická střední třída (6 %) bere slušné peníze, hůř na tom jsou ale s kulturním a společenským kapitálem. Jsou zažraní do své práce, ať už jí je programování, věda anebo úředničina. „Jejich sociální okruh je mnohem omezenější než u ostatních sociálních tříd, podle všeho se sdružují téměř výhradně jen se sobě podobnými. Zajímavé zjištění pro ty, kteří by si mysleli, že nejméně kontaktů mají chudí a vyloučení,“ stojí v závěrečné studii. Nejspíš byste nečekali ani to, že 59 % příslušnic technické střední třídy jsou ženy. Že by za to mohla náročná kombinace profesního života a mateřství? Bohužel nevíme.

Lépe postavení pracující (15 %) berou slušné peníze a žijí vcelku kulturně, pokud se bavíme o kultuře masové.

Tradiční dělníci (14 %) jsou borci před důchodem, kteří opravují váš dům a řídí dodávky s vaším jídlem. Obvykle bydlí ve vlastním, což je dělí ode dna.

Noví pracující ve službách (19 %) často žijí od výplaty k výplatě a v nájmu, bohatí jsou zato svým kulturním a společenským kapitálem. Hipstři, kteří přes den roznášejí kafe nebo smaží burgery a večer chodí po klubech.

Prekariát (15 %) je v kelu ve všech ohledech. Nemají nic – kromě svých podobně nuzných přátel.

Třídní kalkulačka krok za krokem

Pokud vás zajímá, do jaké třídy patříte, máte dvě možnosti. První je strávit zhruba půl hodiny se složitým dotazníkem, který se vás na patnácti stranách vyptá na stovky věcí: Znáte nějakého elektrikáře? Kontaktovali jste v posledním roce některého z místních politiků? Jak často jíte venku?

Dělejte to radši na kvalitní lince: když vám vypadne připojení, musíte začít od začátku.

Rychlejší – i když méně přesné – bude odpovědět na pět dotazů Třídní kalkulačky. To zvládnete, i pokud neumíte anglicky.

Klepněte na Tell us about you. V prvním kroku se pochlubte svým majetkem – a bohužel nezbude než při přepočtech trochu improvizovat, protože lze jen velmi obtížně srovnávat náklady v Británii a Česku. Nahoře zadejte roční čistý příjem své domácnosti. V Česku je podle OECD střední výše dvakrát nižší než v Británii; ačkoliv to bohužel nebude odrážet odlišné rozložení bohatství ve společnosti, prostě hodnoty v librách vynásobte patnáctkrát a vyberte, které rozmezí odráží váš rodinný čistý příjem v korunách. Podobně to můžete udělat s cenou nemovitostí (bydlíte-li v nájmu, klepněte na RENT) a úsporami.

V druhém kroku zafajfkujte, se zástupci kterých profesí se znáte. Shora dolů to jsou v prvním sloupci sekretářka, sestra, učitel, uklízeč, univerzitní přednášející, umělec, elektrikář, manažer kanceláře a právní poradce. Ve druhém sloupci zemědělec, výkonný ředitel, programátor, pracovník callcentra, pošťák, vědec, řidič náklaďáku, účetní a prodavač.

Nakonec se přiznejte, jak trávíte volný čas: jezděním po zámcích (čímž se v aristokratické Británii nemyslí poznávačka na Konopiště, ale opravdový pobyt na zámku), chozením do opery, posloucháním jazzu, rocku či návštěvou živých koncertů, hraním videoher, sledováním sportů a chozením do divadla; v druhém sloupci sportováním či posilováním, vysedáváním na Facebooku a Twitteru, přijímáním návštěv kamarádů, chozením do muzeí a galerií, posloucháním klasické hudby, tvořeníčkem, sledováním tance či baletu a posloucháním hip-hopu.

Kalkulačka pak vyhodí výsledek – třídy jsou v něm seřazené stejně jako v seznamu nahoře.

S čím vám peníze nepomůžou a čím si nepomůžete k penězům

Svůj společenský status můžete jedním klepnutím publikovat na Facebooku, byla by ale škoda zůstat u toho. Studie totiž vede k přemýšlení o tom, cože je vlastně bohatství. Sám jsem vyvodil několik nesouvisejících závěrů:

Za prvé, osud technické střední třídy ukazuje, že si kamarády ani pestrý život za peníze nekoupíte. Průzkum se nijak nezabývá mírou štěstí v jednotlivých třídách. Tipl bych ale, že vedle několika vědátorů plně uspokojených prací bude v téhle skupině hodně těch, kteří si svůj život představovali jinak. Nic proti heslu „work hard“, jen nezapomínejte, že za ním původně následovalo „play hard“: makej naplno, užívej si naplno.

Za druhé, peníze samotné vám nekoupí ani příslušnost ke skutečné elitě. Vždycky půjde poznat, jestli váš vkus modeloval Londýn, nebo Super.cz, jestli vás vychovala Karlovka, nebo provinční soukromá tiskárna diplomů. V Česku budete mít možná oproti Británii malou výhodu v tom, že v místnosti často nebude nikdo, kdo by to mohl poznat – o to hůř se vám ale bude šplhat výš.

Platí to ale i naopak. Stovky pestrých kontaktů ani vysokoškolské vzdělání ještě neznamenají vymetenou cestičku k fajn práci a vlastnímu bydlení. BBC sice zkoumala životy Britů. Myslím ale, že téma „noví pracující ve službách a jejich psí život“ prolomí ledy při balení servírek a barmanů i v Česku.