Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Proč to bez paušálů nejde – vysvětlení, jak funguje kapitalismus

Petr Hampl
Petr Hampl
8. 4. 2013
 6 470

Diskuze o živnostnických paušálech, která v posledních dnech probíhá na Finmagu a Peníze.cz, ukazuje poměrně zásadní nepochopení jednak účetnictví, ale i toho, jak vlastně funguje politicko-ekonomický systém, ve kterém žijeme. Využívám tedy této příležitosti, abych připomněl některé učebnicové poučky a zasadil je do správného kontextu. To je důležitější než názory na účetní pravidlo, o kterém nikdo z nás beztak nerozhoduje.

Proč to bez paušálů nejde – vysvětlení, jak funguje kapitalismus

Diskuzi najdete zejména pod články Michala Kašpárka:

Nejprve něco k tomu, jak se počítají náklady. Představme si firmu, která koupí notebook. Fakturu vloží do účetnictví, na konci měsíce nebo kvartálu vynárokuje DPH, notebook přidělí určitému zaměstnanci – a to je celé. Pokud za dva roky přijde kontrola z finančního úřadu, podívá se na fakturu v účetnictví, podívá se na notebook a to je taky celé. Nikdo nikdy nebude zjišťovat, jestli příslušný zaměstnance posílá víc e-mailů zákazníkům, nebo manželce.

Pokud si ale stejný notebook koupí živnostník (který neúčtuje paušálem), je situace úplně jiná. Kontrola z finančního úřadu, která po stejných dvou letech přijde, si prohlédne fakturu, prohlédne počítač a vyzve našeho podnikatele, aby předložil důkaz, že sto procent kapacity počítače využíval pro práci. Kontrolovaný má různé možnosti. Může například ukázat druhý stejný notebook, který nosí všude s sebou a ze kterého posílá soukromé e-maily. Může předložit několik šanonů výkazů, v nichž je uvedeno, od kolika do kolika hodin byl notebook používán a jaké práce na něm probíhaly. Může přivést IT specialistu, který vytvoří seznam prokazatelně navštívených webových stránek a náš podnikatel u každé z nich vysvětlí, jak souvisí s jeho podnikáním. Ale v každém případě je jeho situace poměrně nejistá. Pokud kontrola jeho vysvětlení neakceptuje jako důkaz, bude mu dodatečně doměřena daň i s pokutou za prodlení. A nezapomínejme, že podnikatel ručí celým svým movitým i nemovitým majetkem! Takže kvůli jednomu špatně vykázanému notebooku může přijít v lepším případě o auto, v horším o dům.

Živnostník si může situaci usnadnit tím, že při koupi počítače vykáže jen polovinu jeho ceny (z 50 procent bude využíván pro soukromé účely), ale ani potom se nemůže cítit bezpečně. Kontrola z finančního úřadu může nabýt dojmu, že správný poměr je třeba 80 procent soukromého využití a 20 procent pracovního. A jsme, kde jsme byli.

Tato složitá situace není dána tím, že by pracovnice finančních úřadů byly zlomyslné nebo mstivé. Problém je hlubší a v principu neřešitelný. Je-li někdo živnostníkem, pak to znamená, že v jednom těle a pod jedním občanským průkazem lze najít dva různé subjekty: běžného občana a malou firmu. Jak mezi nimi vést dělicí čáru? Když moje firma koupí notebook, je jasné, že se jedná o majetek firmy. Když koupím notebook dětem, je jasné, že se jedná o majetek rodiny. Ale vést podobné rozdělení majetkem živnostníka je prakticky nemožné. Mimochodem, na tento problém narážejí finanční úřady všude na světě a někde má mnohem dramatičtější podobu. Třeba ve Spojených státech, kde řada firem s desítkami zaměstnanců je formálně vedena jako živnost svého majitele.

Žádné paušály, žádné faktury

Zkrátka, počítání reálných nákladů je pro živnostníka velmi pracné a extrémně riskantní. Takže pro překladatele je snazší nevykazovat žádné náklady a truhlář by nejspíš musel trávit víc než polovinu pracovní doby vytvářením výkazů. Žádné paušály – žádní živnostníci.

Ve skutečnosti to ale tak pesimistické není. Realitě odpovídá spíše rovnice žádné paušály, žádné vystavené faktury a žádné vykázané výnosy. Ostatně, pamatujete na dobu před pár lety, kdy nebylo dovolené počítat paušálem služební kilometry? Na trhu se tehdy běžně prodávaly počítačové programy pro generování falešného seznamu služebních cest. Bylo možné je koupit za pár korun spolu s účetnictvím.

Nicméně pojďme k další námitce, která zazněla. Nejsou paušály příliš vysoké? Jak je možné, že Michal Kašpárek platí skoro tak nízké daně jako Warren Buffett? Na to je jednoduchá odpověď. Optimální by bylo stanovit paušál pro každého jednotlivce zvlášť. Ale asi bychom nesouhlasili s tím, že finanční úřady v České republice mají zaměstnávat dva miliony lidí, jinak by individuální přístup nestíhaly. A protože jsou paušály stanovené pro celou skupinu zároveň, občas se stane, že pro nějakého brněnského překladatele je stanovený koeficient přehnaně výhodný (a pro někoho jiného zase nevýhodný). S tím se nedá nic dělat. Snad jen usilovat o nalezení takového uspořádání, kdy raději projdou čtyři Kašpárkové bez zdanění, než by jeden kovář musel zbytečně zavřít krám.

Osobně si dokážu představit lepší uspořádání. Třeba takové, kdy by truhlář v Černošicích odváděl 2000 korun měsíčně bez ohledu na skutečnou výši výnosů, truhlář v Novém Městě pod Smrkem by platil 50 korun měsíčně a překladatel v Brně by vládě platil každý měsíc 25 000. Takové uspořádání kdysi navrhovala asociace živnostníků. Ale v rámci možného jsou současné paušály asi nejméně špatným řešením.

Jak ekonomika regeneruje

A teď k tomu úplně nejdůležitějšímu. Ať budou pravidla stanovena jakkoliv, nikdy žádná vláda nevymačká z živnostníků významný příjem. Totéž platí o malých firmách. Kdyby šlo jen o daňové výnosy, stačilo by mít v České republice sto největších firem. Což je – nejspíš – názor pánů Sobotky a Kalouska.

Skutečně, velké firmy odvádějí nejvyšší daň ze zisku a jejich zaměstnanci zase odvádějí nejvyšší daň z osobního příjmu. Jsou to kolosy jako ČEZ nebo T-Mobile, kdo živí státní správu (nepočítáme-li DPH a řadu různých speciálních daní). Jenže tyto kolosy mají jeden obrovský handicap. Neumějí vytvářet pracovní místa. Právě elektrárenská společnost ČEZ představuje ukázkový příklad. Pokud zrovna neprobíhá restrukturalizace a propouštění, ruší každý měsíc (!) asi sto pracovních míst. Pokud restrukturalizace probíhá, ruší místa po tisících. Ostatní na tom nejsou jinak. V některých letech se práce přesouvá do Indie a v jiných letech jsou lidé spíš nahrazováni stroji, ale to není tak důležité. Každá korporace je schopná vyrábět stále víc věcí se stále méně lidmi. Dokonce i v případě, že je sama byrokratickým molochem.

V dějinách evropského myšlení se setkáváme s celou řadou povrchních pozorovatelů, kteří na základě toho předpokládali rychlý zánik kapitalismu. Když všichni propouštějí, dříve či později musí být skoro všichni bez práce! Vlastně až před sto lety si všiml Joseph Schumpeter toho nejdůležitějšího. Ekonomiku udržuje při životě proud neustále vznikajících živností a malých firem. Tady vyrůstají nová pracovní místa pro lidi propuštěné z velkých podniků! Většina malých firem a živností po pár letech skončí, jen málokterá z nich vyroste. A ty, které vyrostou (nebo jsou koupeny korporacemi) po čase přestávají vytvářet místa, ale naopak „racionalizují“. A kruh se uzavírá.

Proč investiční pobídky vedou k nezaměstnanosti

Schumpeterovo vysvětlení nám pomůže lépe rozumět roli nových technologií. Účinnější stroje na jedné straně nahrazují lidi v korporacích, na druhé straně usnadňují vznik nových firem. Lepší účetní software umožní automatizovat práci fakturačního oddělení a zrušit desítky míst. A stejný účetní software umožní nastartovat nový projekt i v situaci, kdy by podnikatel nemohl zaplatit samostatnou fakturantku. Internet nahradí desítky poboček a připraví o práci tisíce lidí. Tentýž internet umožní založit podnik i tam, kde by si nový podnikatel prostě nemohl dovolit platit síť poboček. Totéž lze říci o téměř každé technologii, která se od roku 1800 objevila.

Teprve, když takto porozumíme roli malých firem, vidíme, jak je možné, že po zavedení investičních pobídek v České republice skokově vzrostla nezaměstnanost. Sociálně demokratická vláda svými pobídkami posunula složení národního hospodářství od malých firem k velikým. K těm, které z principu nejsou schopny vytvářet místa (vyjma jednorázového vstupu na trh, placeného z peněz daňových poplatníků). To nám také pomůže chápat, proč i na každé další investiční pobídce Česká republika nutně prodělá. Vydělají na ní pouze státní úředníci, kteří peníze přidělují a kteří poté za odměnu dostávají manažerská místa v dotovaných korporacích.

Ale pomůže nám to také chápat, proč by moudrá vláda úplně zrušila daně i další odvody pro živnostníky a firmy řekněme do deseti zaměstnanců. Peníze, které státní kase přinesou, nikdy nebudou významné. Ale když přestanou vznikat, ekonomika zamrzne.

Mimochodem, vše nasvědčuje tomu, že tou tragédií, která malé firmy v Evropě i Spojených státech zničila, nejsou primárně daně, ale regulace. Jakmile začaly být na živnostníky a malé firmy uplatňovány nové ekologické, sociální, hygienické a bezpečnostní předpisy, volná místa se stala vzácností. Pamatujete, že před patnácti lety v České republice neexistovala nezaměstnanost? Ale to by bylo téma na samostatný článek.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (21)

Vstoupit do diskuze
Petr Hampl

Petr Hampl

Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií. Momentálně si dálkově dodělává doktorát na... Více

Související témata

daň z příjmůdanědaňová evidencedaňové úlevyekonomikafinanční úřadinvestiční pobídkyjoseph schumpetermichal kašpáreknezaměstnanostpaušální výdajepodnikánípříjmyregulacevýdajezaměstnancizaměstnanecký poměrzaměstnáníživnosti
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo