Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Slovensko chce bojovat s nezaměstnaností kratší pracovní dobou. Slepá ulička

Luboš Palata
Luboš Palata
13. 3. 2013

Slovenská ekonomika je na tom v posledních dvou letech lépe než česká, i loni se za řekou Moravou dařilo držet slušný hospodářský růst. Zásadním problémem tu ale zůstává nezaměstnanost: s patnácti procenty nezaměstnaných Slovensko kleslo na čtvrté nejhorší místo v Unii. Do boje proti ní vláda nasazuje zbraně, jejichž použití se může jen vymstít.

Slovensko chce bojovat s nezaměstnaností kratší pracovní dobou. Slepá ulička

Slovensko patří s týdenním průměrem přes čtyřicet pracovních hodin na osobu k těm evropským zemím, v nichž je pracovní doba vůbec nejdelší. Podobně je na tom i Česká republika, před československým tandemem je už jenom Řecko. A tak to vypadá jako spásný nápad. Když nařídíte zkrátit pracovní dobu, vytvoříte prostor pro další pracovní místa. A neděláte nic, co by se vymykalo evropským standardům.

Na zkrácení pracovní doby, v první fázi o hodinu, se dohodla slovenská vláda s odbory. Odbory si slibují, že by už jen toto krácení mohlo na pětimilionovém Slovensku přinést třicet tisíc nových pracovních míst. Zároveň ale požadují, aby za zkrácenou pracovní dobu byla zaměstnancům vyplácena stejná mzda jako dřív. Zaměstnavatelé to ovšem odmítají a i slovenská vláda připouští, že bez jejich souhlasu půjde opatření prosadit jen velmi těžko. Souhlas zaměstnavatelů označil za nezbytný třeba mluvčí ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny Michal Stuška. Jinak by, jak se vyjádřil pro list Pravda, mohl tento krok „spôsobiť skôr opačný efekt, aký sa od neho očakáva“.

Příklad Francie varuje

Odbory by chtěly jít mnohem dál, jejich metou je šestatřicetihodinový pracovní týden, který by si v nepřetržitých provozech vynutil čtyřsměnný provoz místo třísměnného. „Noví zaměstnanci by místo pobírání sociálních dávek platili daně a odvody, což by pomohlo státu,“ uvádí odborářský předák Emil Machyna. Za příklad dává přitom Slovensku Nizozemí, které má třicetihodinový pracovní týden a drží nezaměstnanost na úrovni přibližně šesti procent.

Martin Hošták z Republikové unie zaměstnavatelů varuje, že něco podobného zkoušeli neúspěšně ve Francii. „Nezaměstnanost tam narostla ještě víc,“ upozornil. Firmy by nepřijaly nové zaměstnance, ale žádaly by od původních, aby zvládli stejný objem práce za kratší pracovní dobu. „Pracovali by méně hodin a dostali by méně peněz,“ varoval.

Německý model

Mezi země, které problémy s nezaměstnaností zvládají, patří Německo. Jejich cestou ale bylo spíš uvolňování možností pro částečné úvazky (vhodné především pro ženy s dětmi) a sociálním tlakem – přísnějším přístupem k poskytování dávek od státu, včetně podpory v nezaměstnanosti. A jejich snížení. K dalším zbraním patří i podpora tvorby pracovních míst, která ovšem v Německu jde ruku v ruce s přísnou kontrolou jejího využívání. Jak mi řekl před časem jeden z českých miliardářů, kteří své investice přesměrovávají z Česka a Slovenska do Německa: nedá se tam zdaleka tak vydělat, ale investor se pohybuje v civilizovaném, dobře fungujícím státním organismu, kde je navíc jen minimální vliv korupce.

To se o Slovensku bohužel stále říci nedá, i když některá protikorupční opatření jako například povinné zveřejňování státních zakázek na internetu výrazně zlepšila tamní dosud velmi klientelistické a úplatkářství náchylné prostředí.

Romové deformují statistiky

Je také pravda, že sociální zákonodárství na Slovensku přitvrdilo, a to v období druhé vlády Mikuláše Dzurindy, která se na nezaměstnané snažila vyvíjet tlak. Jenže je tady půlmilionová romská menšina, která se pohybuje na sociálním dně a s minimální kvalifikací tvoří téměř nezaměstnatelnou část obyvatelstva. V pětimilionovém Slovensku Romové deformují sociální statistiky, nezaměstnanost v jejich řadách přesahuje 90 procent.

Zákoník práce situaci zkomplikoval

Pokud se vezmou v úvahu všechny tyto faktory, pak je třeba Slovensku doporučit mnohem spíš „německou“ než nizozemskou či francouzskou cestu reformy pracovního trhu. Pouze pružný pracovní trh, nabízející zaměstnavatelům různé možnosti zaměstnávání, se ukazuje v současných nejistých časech celoevropské stagnace jistým řešením problému nezaměstnanosti.

Některé kroky Ficovy vlády, jako například změny v zákoníku práce ve prospěch zaměstnanců, jdou však proti tomuto záměru. Celoplošné snížení pracovní doby proto nelze přes pěkně vypadající výpočty odborů doporučit, protože by nadělalo v konečném výsledku víc škody než užitku.

Autor je redaktor Lidových novin a MF Dnes

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského... Více

Související témata

FrancieNěmeckonezaměstnanostNizozemskoodborypracovní dobaSlovenskozaměstnánízaměstnavatelézkrácení pracovní doby
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo