Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Tomáš Prouza: Nezaměstnanost – strach, nebo neschopnost vlády?

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 19. 2. 2013 | 34 komentářů | 2 157
český statistický úřadnezaměstnanostpetr nečaspodíl nezaměstnaných osobpodpora zaměstnanosti

Tomáš Prouza: Nezaměstnanost – strach, nebo neschopnost vlády?

Tomáš Prouza: Nezaměstnanost – strach, nebo neschopnost vlády?

 

V současnosti prožíváme nejdelší recesi v české historii. Ano, propad ekonomiky v roce 2009 byl sice hlubší, ale tehdy se česká ekonomika do roka a do dne dokázala vzpamatovat. Naproti tomu dnes se česká ekonomika dusí pod dekou nekompetentní vládní politiky a ani sliby, že po letech kutilství nechá vláda konečně daně na pokoji, ekonomický růst nenastartuje, stejně jako nikdo nebere vážně fráze z tiskových konferencí o tom, jak dušínovsky hodná a milá vláda nyní bude.

Kdyby to skutečně premiér myslel vážně, začne důrazně tlačit na řešení zásadních problémů české ekonomiky. Vedle byrokratického přetížení a příliš vysokých daní a odvodů všeho druhu se velkým problémem začíná stávat nezaměstnanost. To, co v roce 2009 vypadalo jako klasická cyklická nezaměstnanost, která se díky budoucímu ekonomickému růstu vyřeší sama, se změnilo v nezaměstnanost strukturální, tedy dlouhodobou. Řada lidí nemůže najít práci již několik let, ztrácí pracovní návyky, a především motivaci znovu a znovu se ucházet o ten minimální počet míst, který je k dispozici.

Vláda zatím situaci řešila potěmkinovsky změnou výpočtu nezaměstnanosti, aby na první pohled čísla nevypadala tak hrozivě. Moc jiných možností ale vládě vlastně nezbývalo, protože o prorůstové hospodářské politice si můžeme jen nechat zdát. Stejně tak je naivní očekávat nějakou rozumnou aktivní politiku zaměstnanosti. Kvůli Drábkovu IT kutilství totiž nemělo ministerstvo práce k dispozici podrobné statistiky nezaměstnanosti po celý rok 2012. A bez detailní znalosti toho, kdo je nezaměstnaný, nemá příliš cenu do aktivní politiky zaměstnanosti investovat, protože stát neví, pro koho by měl vzdělávací a rekvalifikační programy připravovat.

Utajení nezaměstnaní staří i mladí

Nikdo také neřeší to, kolik starších lidí raději odejde do předčasného důchodu, než aby se ocitli mezi nezaměstnanými bez naděje na novou práci (a nakonec odešli do řádného důchodu s výrazně nižší výměrou kvůli tomu, že v posledních letech nemohli najít žádné slušné místo). Pokud by se někdo odhodlal k analýze, možná by zjistil, že fikce prodlužování věku pro odchod do důchodu možná dobře vypadá v teoretických modelech, ale prakticky nic neřeší.

Největším problémem – který ministerstvo práce zastírá pomocí manipulace s čísly snad nejintenzivněji – je ale nezaměstnanost mladých lidí. Pokud si přečtete, že absolventi škol a mladiství tvoří pouze 6,1 procenta nezaměstnaných, řeknete si, že se nic neděje. Ministerstvo ve své manipulaci s prezentací faktů totiž spoléhá na to, že si nikdo nezjistí, že ono číslo ve skutečnosti znamená, že bez práce je každý pátý absolvent a mladistvý.

A sliby paní ministryně, že letos má v rozpočtu na aktivní politiku víc peněz než loni? Možná by bylo dobré se jí zeptat, k čemu kromě mediálního efektu jí navyšování rozpočtu bude, když loni nedokázalo ministerstvo práce využít ani polovinu peněz, které na podporu zaměstnanosti mělo? Určitě by bylo zajímavé vědět, jak bude bez dostatečných analytických dat podporu cílit či co hodlá udělat proto, aby se u nás tvořila místa s dlouhodobou perspektivou.

Především by nám ale měla říct, co chce udělat pro to, aby vláda přestala českou ekonomiku dusit přehnaně restriktivní fiskální politikou. Obávám se ale, že odpovědí by byla jen úprava metodiky výpočtu dalších statistik… 

Psáno pro Lidové noviny

 

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.