Liberální institut letos den daňové svobody vypočetl na 9. června. Je to sice o šest dní dřív než loni, mnoho důvodů k radosti ale není. Takový průměrný Jihokorejec skončil s prací pro tamějšího Ká Lou-ska už 23. dubna, o 47 dní dříve než ty. A světe div se, Korea nekrachuje, sanitky tam jezdí nové a nablýskané, dálnice staví o sto šest a bezdomovců na ulicích nepotkáš o moc víc než u nás. Lidi se zkrátka naučili spoléhat sami na sebe a na své blízké. Nebo možná přesněji – nikdy si neodvykli.
Jihokorejci, Jihokorejky i malá Jihokorejčata od malička vědí, že co si nenaspoří nebo vzájemně nepůjčí, to mít nebudou. Státní důchody jsou v zemi mizerné a podobně jsou na tom sociální dávky. Tragédie, chce se ti křičet? Proč? Systém je to tvrdý, ale dává všem svobodu rozhodnout se, co se svými penězi udělají. A tak Korejci makají jako fretky, utrácejí jako fretky... a pak zase makají. S vědomím, že je to hlavně na nich. Docela příjemný pocit. O ty, kterým život naházel pod nohy příliš mnoho klacků, se stará charita, církev a dost často také ti, kteří měli o trochu víc štěstí a jsou si toho vědomi.
Dobře, zase taková bezproblémová utopie pro každého to není. Za krátké zasnění, jestli by něco alespoň trochu podobného nešlo i u nás, to však stojí… Zvlášť pokud si vzpomeneš na to, ze svých daní platíš elektronické zdravotní knížky, všeliké drábkoviny, projekty koncepcí a koncepce projektů, tunely a zvlněné dálnice nebo třeba digitalizaci kina Ralsko v Mimoni.
Kam jdou tvoje daně, ti poví interaktivní grafika na Peníze.cz
Dost ale fantazírování. A nemysli si, že utrácet ze státního je taková sranda, jak to vypadá na první pohled. Někdo ti totiž musí všechny ty daně, zdravotní a sociální „pojištění“, poplatky a další serepetičky vytáhnout z kapsy. Sám se můžeš přesvědčit v naší hře, že je to docela fuška. Pokud jsi lepší Kalousek, nezapomeň se pochlubit v diskuzi. Míra by to udělal taky.
