Martin Žáček: Nejvíc mě trápí regulace z Bruselu

Před několika týdny vás kolegové z oboru zvolili Pojišťovákem roku 2012. Přemýšlel jste o tom, proč si ředitelé pojišťoven působících v České republice vybrali právě vás?

Myslím, že jedním z klíčových parametrů byla konzistentnost. Jak já, tak i firma, kterou vedu, máme jasnou vizi a neměníme ji, i když by to možná někdy s ohledem na aktuální situaci bylo pohodlnější a krátkodobě výhodnější. Tou vizí je dlouhodobé působení UNIQA pojišťovny na českém pojistném trhu a spokojený klient. Předpokládám, že svůj vliv měla také moje trvalá snaha kultivovat náš obor a zachovat pojišťovnictví punc nejstabilnějšího odvětví české ekonomiky. Vyhnuly se nám problémy, s nimiž se potýkal třeba bankovní sektor koncem devadesátých let. Za poslední dvě dekády klienti českých pojišťoven nezaznamenali žádné nenadálé zvraty, či dokonce bankroty. Pojišťovnictví je konzervativní obor a já tuto zásadu ctím a prosazuji. Samozřejmě to ale není ocenění jen mé práce, ale celého našeho týmu. I proto rosteme rychleji než průměr trhu.

Prozradíte, pro koho jste hlasoval vy a proč?

Nepovím, ale zkusím odpovědět jinak. Na českém trhu mám hned několik kolegů, o nichž vím, že svou práci dělají se stejným zápalem a připravují půdu pro to, aby tu i za třicet let bylo pojišťovnictví ve výborné kondici. Pro ty jsem hlasoval a budu hlasovat i příště.

Mluvíte o tom, že hlavní je pro vás spokojenost koncových zákazníků, co si pod tím mám představit konkrétně?

Spotřebitel je ten, kdo z dlouhodobého hlediska rozhoduje o tom, zda budete úspěšní, zda bude vaše značka nejen známá, ale také pozitivně vnímaná. Pojištění je specifická služba – proti zaplacenému pojistnému stojí slib pro případ nouze, tedy opravdu hodně hypotetická záležitost. Nic, na co si lze sáhnout nebo co lze hned začít čerpat. Proto musíme být v pojišťovnách za všech okolností připraveni dostát svým závazkům a postarat se o člověka, který v danou chvíli očekává, že mu pomůžete. A často navíc právě v hodně dlouhém časovém horizontu.

Ve většině případů však do hry vstupuje ještě další faktor – finanční poradce nebo obchodník dané pojišťovny, který také má svá očekávání. Jakým způsobem s nimi pracujete?

Snažím se jim vysvětlovat a předávat ideu, že by klient měl za všech okolností dostat správné pojištění – měl by být pojištěn „tak akorát“. Ani málo, ale ani moc. Zároveň vždy zdůrazňuji, že se pojistné produkty vyvíjejí stejně jako klienti samotní. Proto je nutné s klientem komunikovat a adaptovat pojištění podle jeho aktuálních potřeb. Nejde jen o to prodat a zmizet. Správný finanční poradce by měl fungovat jako praktický lékař – alespoň jednou ročné provést „preventivní prohlídku“.

V pojišťovnictví se pohybujete od roku 1994, kdy jste opustil svou původní profesi vědeckého pracovníka zabývajícího se biomechanikou srdečně-cévního systému. Teď musí přijít obligátní otázka. Cože jste to vlastně dělal?

Biomechanika srdečně cévního systému je nesmírně zajímavý vědní obor, zabývající se kromě jiného také cévními náhradami a jejich konstrukcí nebo problematikou proudění krve, kdy se například numericky modelují problémové oblasti při nedomykavosti chlopní a optimalizují se jejich náhrady. Je to zkrátka něco úplně jiného než pojišťovnictví.

Co vás vlastně v roce 1994 motivovalo k rozhodnutí opustit vědu a nastoupit do pojišťovny UNIQA, tehdy Česko-rakouské pojišťovny?

Ačkoliv mě vědecká práce bavila a myslím, že jsem byl i poměrně úspěšný, musel jsem se tehdy z rodinných důvodů vrátit z univerzity v Liverpoolu, kde jsem působil, do České republiky. Potřeboval jsem samozřejmě také ekonomicky zabezpečit svou rodinu. Bylo mi líto zanechat dosavadní profese, ale buďto bych se býval musel trvale odstěhovat do zahraničí, nebo bylo nutné změnit pole působnosti. Jinak to nešlo.

Využíváte dnes něco z předchozí praxe?

Ano, studoval jsem materiálové inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské při ČVUT. Už tam se všechno točilo kolem matematiky. Později jsem se pak zabýval numerickým simulováním, tedy opět prací s čísly. Tahle praxe, schopnost logicky uvažovat a dávat věci do souvislostí mi v pojišťovnictví hodně pomohla, i když jsem o tomto oboru z počátku nevěděl de facto vůbec nic.

Na jaké pozici jste vlastně začínal?

Dostal jsem za úkol vybudovat oddělení kontrolingu. Opět to tedy byla práce s čísly a to mě nesmírně bavilo. Můžu vřele doporučit všem milovníkům čísel a analýz. Moc zajímavá a užitečná záležitost.

Za téměř dvě dekády strávené v pojišťovnictví jste toho zažil určitě mnoho. Kde myslíte, že budete za dalších dvacet let?

Chce se mi říct, že v důchodu... (smích) Ale vážně. Z titulu mé pozice zodpovídám nejen za rozvoj firmy a její aktuální pozici, ale také za naše zaměstnance a jejich rodiny. Dnes pro nás pracuje v UNIQA na plný úvazek 1500 kolegyň a kolegů a já bych byl rád, kdyby tu profesi pod naší značkou mohli dělat i za dva roky, za pět, deset, ale i těch dvacet let, a aby je ta práce bavila, protože naši zákazníci jejich službu stále budou považovat za užitečnou a spolehlivou.

A kde bude za dvacet let český pojistný trh?

Pojišťovnictví bude i nadále významným ekonomickým odvětvím. Zásadním způsobem se ale změní struktura produktů a jejich vnímání veřejností. Půjde to ruku v ruce s ekonomickým i demografickým vývojem. V neživotním pojištění dojde k podstatnému rozvoji pojištění odpovědnosti. Bez pojištění odpovědnosti se neobejdeme. A nemluvím samozřejmě pouze o povinném ručení, ale o odpovědnosti z občanského života nebo odpovědnost v rámci firem. Bezesporu se zvýší nároky poškozených z titulu odpovědnosti lékařů z výkonu povolání. U pojištění osob zase očekávám výrazný posun v pojištění nadstandardní zdravotní péče, která se stále strategicky neřeší, a my jen sledujeme, do jakých obtíží se postupně naše zdravotnictví dostává.

Jak ovlivní strukturu produktů prodlužování délky života?

Výrazně, to je právě to podstatné. Medicína se stále vyvíjí a už nyní je schopna při mnoha diagnózách léčit pacienty, kteří ne před deseti, ale i třeba před dvěma roky ještě neměli šanci. Vyžaduje to nicméně nákladnou následnou ošetřovatelskou péči, aby mohli vést kvalitní život. Vznikne proto zákonitě řada nových pojištění, která se budou věnovat problematice dlouhodobé péče o lidi ve stáří. Lidí, kteří se o sebe už nedokážou postarat samostatně a budou potřebovat soustavnou – a tím pádem finančně nákladnou – pomoc, bude čím dál víc.

Za posledních dvacet let trh prošel zásadní proměnou i z pohledu regulace. Co očekáváte v této oblasti?

Na poměrně kvalitně regulovaný a stabilní český trh se dnes řine celá řada regulací z Bruselu. Pojišťovny jsou konfrontovány s přípravou na SOLVENCY II. SOLVENCY I již nepostačuje na plnohodnotné posouzení kapitálové přiměřenosti, takže je logické a správné, že vzniká náhrada. Na druhou stranu se na příkladu Řecka ukazuje, že vyvstává řada nových otázek, například v pohledu na rizikovost investic do státních dluhopisů. Než se všechno zcela podchytí, čeká nás ještě spousta práce. Jsem zastáncem toho, že legislativní rámec je potřeba, na druhou stranu bychom neměli být přeregulování, protože jakákoliv nadmíra regulace ubírá pojišťovnám na flexibilitě a možnosti poskytovat rychle a kvalitně to, co si trh žádá. A to je škoda.

O unisexuální pojišťovnické revoluci

Mě nejvíc trápí právě regulace přicházející z Bruselu. Vždy a všude opakuji, že gender je pojistně-technický nesmysl. Regulovat takto oblast pojišťovnictví dává podobný smysl, jako regulovat zakřivení banánů.

Čeká nás zároveň implementace další směrnice IMD (Insurance Mediation Directive upravuje prodej pojistných produktů a cílem posílit ochranu klientů, pozn. autora). Je toho hodně. Proto mi přijde nelogické, že se v tuto chvíli novelizuje zákon 38/2004 o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Za dva roky bude potřeba novela další…

Nedokáže se pojistný trh dostatečně regulovat zevnitř?

Je to vždy lepší. Mě nejvíc trápí právě regulace přicházející z Bruselu. Vždy a všude opakuji, že gender je pojistně-technický nesmysl. Regulovat takto oblast pojišťovnictví dává podobný smysl, jako regulovat zakřivení banánů. My se tomu ale každopádně musíme přizpůsobit. Že by to ale celé bylo ku prospěchu spotřebitele, to si nemyslím. Implementace tohoto nápadu stála pojišťovny spoustu peněz. Navíc to opravdu popírá základní principy pojišťovnictví – správně nacenit riziko, které přebíráte.

Prý už se kdesi v eurounijních kuloárech padla i myšlenka na to, že by pojišťovny nemohly diskriminovat ani na základě věku…

… to jsou takové naše pojišťovácké noční můry. Potom bychom opravdu mohli zavřít krám. To bychom pojišťovnictví jako obor zcela degradovali. Ono to ale neplatí jen u věku. Například nejlogičtějším nástrojem pro segmentaci klientů v autopojištění je jejich škodní historie – jak často bourají. I to ale vzbuzuje u některých negativní ohlasy, které volají po tom, aby se na historii řidiče přestal brát ohled. Jsou to snad ale opravdu jen velmi špatné sny, ze kterých se zatím vždycky probudíme.

Martin Žáček

Narodil se roku 1965 v Praze. Vystudoval na jaderné a fyzikálně inženýrské fakultě ČVUT a věnoval se vědecké dráze. Od roku 1994 je však jeho povoláním pojišťovnictví. Působení Martina Žáčka v tomto oboru je pevně spjato s UNIQA pojišťovnou (dříve Česko-rakouskou pojišťovnou). Od roku 2008 je předsedou jejího představenstva a jejím generálním ředitelem, činný je rovněž jako člen prezídia České asociace pojišťoven.

Martin Žáček je ženatý, má dvě dcery.