Anketa: Co nám média tají?

O průběhu finanční krize se na nás sice z masových médií valí jedna zpráva za druhou, většinou se od sebe ale výrazně neodlišují. Jde stále o jednu a tu samou písničku o nezodpovědném Řecku, nejistém osudu eura a debatujících lídrech eurozóny na nejrůznějších summitech. Hlubších analýz, které by se věnovaly příčinám krize v jednotlivých zemích a možné ozdravné cestě, je však pomálu. Někdo by zase mohl namítat, že se stále dokola hovoří jen o ohrožených jižanských státech a informace o osudu českých podniků, které kromě neutěšené hospodářské situace srážejí také neustálé změny vlády, která vymýšlí jednu daň za druhou a vytváří tak nestabilní a těžko předvídatelné ekonomické prostředí, jsou odsunuty na druhou kolej.

Jaká témata média ignorují?

Pokud bychom si udělali podrobnou obsahovou analýzu českých médií, možná by nás překvapilo, jak úzký okruh ekonomických témat se v nich sleduje. Vydavatelské domy, generální ředitelé a šéfredaktoři se často hájí slovy: „Svým čtenářům a divákům přinášíme takové informace, o které mají zájem a jaké si žádají.“ Neustálé servírování stejných témat má však na svědomí, že se jich konzumenti brzy přejí a ztratí o ně větší zájem. Můžeme sledovat i zvyšující se důraz na zábavu. Dnešní „infotainment“ se problémům věnuje jen velmi povrchně a jít do větší hloubky se ani se nesnaží. Odborníci se také shodují na tom, že by se mělo víc mluvit o úspěších českých firem a podnikatelů, které by si v novinových a webových článcích či televizních a rozhlasových reportážích zasloužily daleko větší pozornost a prostor.

Co si o tom myslí čeští ekonomové? Jaká témata se v našich médiích neobjevují, i když by si zasloužila pozornost?

PAVEL KOHOUT

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Jsem přesvědčen, že je stále nedostatek informací o podstatě a hlavně rozsahu evropské finanční krize. Zatímco o Řecku se píše až přehnaně, velmi málo je známo o příčinách španělské krize, o dění v Itálii, o nerovnováze platebního systému TARGET 2 a o bankovní krizi v různých evropských zemích. Česká média velmi často přejímají německý stereotyp „za všechno může nedostatek rozpočtové disciplíny“.

Nejrozsáhlejší a nejvíce profesionální pokrytí má finanční krize v britských médiích, která mají tradici věnovat se velmi důkladně finančním záležitostem. Po faktické stránce jsou Britové nedostižní a po stránce názorů a interpretací si čtenář může vybrat z celého spektra různých postojů. Na druhé straně, český čtenář novin nebo konzument dalších médií má přece jen nesrovnatelně lepší a objektivnější informace než typický Francouz nebo Ital. Sdělovací prostředky v těchto zemích neměly nikdy velkou tradici finanční publicistiky a s krizí si absolutně nevědí rady. Referují o ní povrchně, plošně a názorově monolitně.

TOMÁŠ PROUZA

ekonom

Bohužel se zcela ignorují pozitivní příběhy. V Česku existuje mnoho úspěšných lidí a jejich příběhy by mohly být slušnou protiváhou neustálé mediální masáže negativních zpráv z politiky a byznysu napojeného na stát. Jenže každá pochvala je u nás vnímána spíš jako zaplacená publicita než snaha někoho úspěšného pochválit. Je přitom zajímavé, že v zahraničí jsou příběhy o zajímavých a úspěšných lidech brány normálně a mnoha lidem slouží jako inspirace.

Druhým opomíjeným ekonomickým tématem je životní situace lidí s podprůměrnými příjmy, zejména s ohledem na postupující zhoršování jejich podmínek k životu vzhledem ke zvyšování daní a snižování sociální podpory. Vzniká tady velmi negativně naladěná skupina lidí, kteří již brzy budou mít velký problém nejen s tím, jak vyjít s penězi, ale také s tím, jak pečovat o své děti.

PETR MACH

ekonom

Přál bych si, aby média vždy, když informují o jakémkoliv kroku vlády, kraje nebo města, informovala o tom, kolik to stálo peněz. Aby se nestalo, že novinář navštíví tiskovou konferenci úřadu, který například informuje o zahájení nějaké informační kampaně, a nezeptá se, kolik činí rozpočet. Aby se nestalo, že televize bude informovat o nějaké veřejné stavbě, sportovní nebo kulturní akci, a neřekla, kolik to stojí veřejných peněz. Zpráva o nákladech pro daňového poplatníka by měla být automatická. Domnívám se, že by to i diváky a čtenáře zajímalo. Důvodem vynechávání této informace je podle mě lenost novinářů. Když jim to úředník nebo organizátor nějaké akce přímo nesdělí, tak se jim nechce věci dodatečně zjišťovat.

MARTIN PROKOP

ekonom, analytik Next Finance

V malé míře se mluví o stabilitě hospodářské politiky. Mám na mysli neustále změny pravidel a podmínek podnikání. To se týká například neustálých dohadů o změnách sazeb DPH. Problémem je, že mi nevíme, jaké sazby DPH budou platit za rok. Když se mění sazby DPH, mluví se pouze o dopadu této změny na spotřebitelské ceny. Ale již se vůbec nemluví o tom, jak to dopadne na podnikatele. V takovémto případě nemají podnikatelé možnost jakkoliv plánovat do budoucna. Nevědí totiž, za jakou cenu nakoupí vstupy, a jakou cenu si tak mají účtovat za svoje výstupy. Dalším problémem je nejasný vývoj regulace konkrétních odvětví. Pro každého podnikatele je tak těžké přemýšlet nad dalším rozvojem. Neví, zda se mu investice vůbec vrátí, když se nečekaně změní regulace. Podnikatelé sami říkají, že jim regulace nevadí, ale hlavně musí být stálá a neměnná. To ale není příklad české ekonomiky. Proto je zde tak malá chuť investovat.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Vůbec se v masmédiích nemluví o penězích, o jejich vzniku, co znamenají, kdo je vytváří, čím jsou kryty atd. Nehovoří se o ekonomice jako o logickém systému, kde v zásadě postačí používat zdravý selský rozum a kupecké počty. Máme zde spoustu ekonomů, ale žádného skutečného hospodáře. Stále nám někdo namlouvá, jak je to všechno komplikované, a aby se to potvrdilo, vznikají nové produkty, které věc pořádně zamlží, a pak se to ještě patřičně zaobalí do „sofistikovaných“ výrazů, aby to působilo odborně a vědecky. Právě pro současnou ekonomickou situaci, trvalé zadlužování, postavení nadnárodních finančních institucí, centrálních bank či mezinárodních institucí platí ta známá pravda – velká tajemství se snadněji skrývají než ta malá, protože jim nikdo neuvěří.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Takových témat je mnoho. Nemá asi cenu je vyjmenovávat. Jejich společným jmenovatelem je ten fakt, že tuzemským novinářům chybí z valné většiny ekonomické vzdělání. O ekonomice tak píšou třeba nedostudovaní sociologové, jimž je cizí povědomí o tom, co je v ekonomice opravdu podstatné, a tudíž je jim cizí i sdílení jakéhokoli jasného názoru. Podléhají pak o to snadněji PR manipulátorům, ať už z Bruselu, nebo z ulice Anny Letenské.