Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Proč blednou hvězdy evropských ekonomik

Jana Galvis Přibylová
Jana Galvis Přibylová
10. 1. 2012

Brazilci si lepší dárek pod stromeček snad ani nemohli přát! Jejich domovina se právě na svátky stala šestou nejsilnější ekonomikou světa a poprvé v dějinách se dostala před Británii, kolébku kapitalismu. Proč je to tak dobrý dárek? Protože drtivá většina Brazilců tento růst dřív či později příznivě pocítí na tloušťce vlastní peněženky – jejich kupní síla dál vzroste.

Proč blednou hvězdy evropských ekonomik

Z globálního hlediska je to jen další potvrzení probíhajícího trendu: hospodářského vzestupu zemí označovaných jako takzvané rozvíjející se trhy. Brazílie patří mezi země BRIC, tedy do skupiny nových hvězd globální ekonomiky – vedle ní tam spadá Rusko, Indie a Čína. Pravda, i tyto země, a poslední dobou zejména Rusko, jsou zasaženy dopady finanční krize, ale zatím se zdá, že zdaleka ne tak fatálně jako Spojené státy nebo Evropa. Ostatně ekonom Jim O’Neill, šéf Goldman Sachs Asset Management, jenž akronym BRIC před více než deseti lety uvedl, dnes říká, že země, z jejichž počátečních písmen je akronym složen, už ani nelze považovat za rozvíjející se trhy, ale vlastně za poměrně rozvinuté ekonomiky. Navrhuje proto termín „růstové ekonomiky“.

Růst prý není třeba

Zatímco nové hvězdy globální ekonomiky během krize nepohasly jejich vyhlídky lze označit za dobré, dosud jasné, „zaběhlé“ ekonomické hvězdy, zejména evropské, jaksi blednou. Řečiště světových kapitálových toků míří prostě častěji ve směru BRIC a dalších „růstových ekonomik“ a Evropu stále častěji obtékají a míjí. Kde není kapitál, není práce. Zejména mladí lidé ve značné části Evropy dnes toto přesměrování globálních toků pociťují na vlastní kůži – mnohdy žijí ještě po třicítce s rodiči, kteří je živí ze svých úspor z dob, kdy evropská hvězda zářila jasně, až oči přecházely.

Proč k tomu všemu vlastně dochází? Proč se hvězdy mění nad hvězdárnou, jak zní v jednom českém hitu? Kromě tradičně zmiňovaných příčin – jako je drahá pracovní síla na starém kontinentu, neochota Evropanů pracovat v méně inspirativních pracovních pozicích, přeregulovanost evropského (nejen) pracovního trhu, (zatím ještě) štědrý sociální systém – hraje podle mě nemalou roli i přesvědčeni stále významnější části evropské veřejnosti, a bohužel zejména některých intelektuálních elit, že hospodářský růst vlastně není důležitý. Tito lidé se až vysmívají honbě za „růstem růstu“. Je zvlášť na pováženou, když něco takového vypouští z úst například Tomáš Sedláček, takřečený makroekonomický stratég jedné velké tuzemské banky, jejž sice za ekonoma považovat nelze, ale laickou veřejností je tak bohužel stále ještě vnímán.

Kdo chvíli nerostl, již stojí opodál

Chceme-li do budoucna na globální ekonomické šachovnici uspět, chceme-li, abychom již nečetli zprávy o tom, že nějaká další jihoamerická země je hospodářsky silnější než evropská kolébka kapitalismu, musíme si uvědomit, že růst – a nic jiného než ekonomický růst – nám do budoucna zajistí bohatství; to, že staří lidé budou mít obstojné penze; to, že stát bude na slušné úrovni poskytovat služby a že se obecně budeme těšit prosperitě. Teze o tom, že růst nepotřebujeme, jsou možná z hlediska některých intelektuálů či jiných myslitelů líbivé, ale krajně nebezpečné. Hnát se za bohatstvím zřejmě naplňuje ducha méně než nadoblačné přemítání nad koncem „růstu růstu“, ale přesně tahle honba – ať se nám to líbí či ne – nyní dělá z Brazilců šestý nejbohatší národ na světě. I díky této honbě brazilských podnikatelů a firem bude moci dříve či později více brazilských filozofů a mudrců přemítat… nad koncem „růstu růstu“.  

Nic proti filozofům a mudrcům, ale my v Evropě se takovýmto přemítáním nenechme ovlivnit v míře přehnané. Růst a bohatnout není nic špatného! Je to nutnost, chceme-li dát sbohem nynější ekonomické mizérii.

A dále, jakkoli se honba za bohatstvím a ekonomickým růstem může zdát amorální, asociální a nelidská, je třeba si stále dokola uvědomovat, že bez práce prostě nejsou koláče a že stavebním pilířem ekonomiky je a byla směna. Nyní ta sofistikovaně peněžní, jejíž neprůhlednost může vést ke krizím, ale v minulosti i směna barterová, tedy „něco za něco“, hodnota za hodnotu. Kdo se nechce hnát za stále vyššími a vyššími čísly HDP, má na výběr – může se třeba vrátit na pole, na kterém bude získávat obživu a sociálně znevýhodněné a nemohoucí si nastěhovat na vejminek. Ale bude pak šťastnější?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (14)

Vstoupit do diskuze
Jana Galvis Přibylová

Jana Galvis Přibylová

Analytička Liberálního institutu, zabývá se ekonomickými dopady vládních rozhodnutí.

Související témata

brazíliebricekonomický růstelityemerging marketsevropaJim O’Neillpracovní trhregulacerozvíjející se trhyrůstrůst růstusměnaTomáš Sedláček
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo