S Jobsem inovace nezemřou. Sedláček zase mimo

Ano, tok inovací se dost možná zastaví, minimálně tedy v Evropě, ale ne proto, že by bylo málo „Jobsů“, nýbrž proto, že jim není umožněno tvořit. V porovnání se světem Evropská unie na poli inovací zaostává a spíš je nepodporuje. Jako by se jich bruselští byrokraté obávali, a tak mladým a talentovaným mozkům znepříjemňují práci, jak jen to je možné. Nejenom tím, že je nutí zavádět různá více či méně smysluplná opatření a mít razítka na kdeco, ale také tím, že jsou neochotní financovat vědecké práce a finančně se spolupodílet na rozjezdech invenčních start-up projektů. A tak mladým talentům nezbývá nic jiného, než odjet z Evropské unie pryč, prosit zámožné venture kapitalisty o dotace – anebo se na svoje nápady vykašlat.

Proč jsou asijské státy technologicky před Evropou?

Ne nadarmo je aktuálním hitem sociálních sítí video, na němž Michael O’Leary, ředitel aerolinek Ryanair, přednáší evropské komisi o inovacích a o tom, jak je možné, že jeho aerolinky jsou nejpoužívanější na světě. Brusel si ho pozval poprvé a zřejmě také naposledy. Řekl totiž, že Unie se svou byrokracií inovacím nepřeje (a tak zahnívá) a že kdo chce být invenční, ať z tohohle bordelu okamžitě vypadne. A bohužel má pravdu.

Ve studii Informačně technologické a inovační nadace ITIF, která srovnávala inovativnost a konkurenceschopnost 44 států, se Evropská unie umístila na 21. místě. Na vědu a výzkum dává jen 1,81 procenta HDP, zatímco „inovativní leader“ Jižní Korea 5,7 procenta HDP. Korea si totiž uvědomuje, že takřka 67 procent inovací pochází ze soukromého sektoru, a tak jej vláda náležitě podporuje – dotacemi, daňovými úlevami, investicemi do vzdělání. Z přihlašování patentů se v Jižní Koreji stal takřka národní sport. Celá Evropská unie s 500 miliony obyvateli za rok dohromady přihlásí míň patentů než asijská země, kde žije 50 milionů obyvatel!

Čtyřicet milionů pracovních míst

Není to škoda, že my na starém kontinentu tolik zaostáváme za asijskými ekonomikami, kterými jsme dřív tak pohrdali? Při hlásání hesel, jak se zbavíme takzvané špinavé ekonomiky, výrobu přesuneme do Asie a vybudujeme ekonomiku znalostní, založenou na službách, jsme jaksi opomněli jednu z nejdůležitějších věcí: investovat do znalostí, do vědy a výzkumu. Podle Mezinárodní organizace pro práci (ILO) jsme v důsledku přesunu výrobní ekonomiky ztratili v celé Unii přibližně čtyřicet milionů pracovních míst.

Řezníci a milovníci

Ano, můžeme říci, že výroba byla přesunuta kvůli levné pracovní síle, což je částečně pravda, nicméně my jsme zaspali a namísto inovační a znalostní politiky začali vytvářet mohutnou byrokracii, štědrý sociální systém a žili jsme jen z podstaty. „Evropa má přece historii, kulturu a už se napracovala dost,“ namlouvala nám naše pýcha.

Jenže říká se, že pýcha předchází pád – a to se v Evropě právě stalo. V evropských státech se zvedl podíl takzvané neplnohodnotné práce (Holandsko 40 procent, Francie 30, Německo 20 procent). Neplnohodnotná práce je taková, která nepřispívá k tvorbě domácího produktu. Můžeme například státy světa rozdělit na ty, které mají psí řezníky a psí milovníky. Asijské země, kde nalezneme psí farmy a jejichž obyvatelé běžně toto maso konzumují, nás v dnešní době s investicemi do vědy a výzkumu několikanásobně předhánějí. A naopak státy, kde trh nabízí ten luxus, že páníčkové mohou svým psům dopřát vlastní oblečení, psí pivo, čokoládu či třeba i psychologa, začínají technologicky zaostávat. Kdekdo by mohl namítnout, že šťastnější pes rovná se šťastnější a produktivnější páníček, ale doopravdy to tak je? Nedochází zde jen k plýtvání lidskými zdroji? Opravdu si to naše ekonomika může dovolit, když nemá vyvážený poměr inovativní a neplnohodnotné práce?

Inovace prostě nepřicházejí samy od sebe, je nutné do nich investovat, neboť hledání nových technologií vytváří pracovní místa, posiluje konkurenceschopnost, šetří zdroje, ekologicky prospívá a zkvalitňuje životy nás všech. Vždyť nebýt inovací, nedotáhli bychom to od pazourku až po nanotechnologie.