Takhle že má vypadat izolace? To je snad vtip!

Nejen podle mezinárodního obchodu, ale i podle jiných měřítek je Česká republika jednou z nejvíce otevřených zemí na světě. Snad jen v procentu imigrantů zaostáváme, ale to je jen přechodný stav. Strach z izolace kvůli nepodepsání jedné špatné smlouvy? To je snad vtip.

Přiznám se, že mě otázka poněkud vyděsila. Ale internetové spojení se zbytkem světa funguje; telefony nám rovněž zatím neodpojili; bankovní spojení je v provozu a včera mi přišel z Anglie balíček s knihami, takže i pošta dosud pracuje. Ani ve zprávách jsem nenašel zmínku, že by Němci a Rakušané natahovali kolem našich hranic ostnaté dráhy jako trest za tu nehoráznou drzost, že si náš premiér troufl mít jiný názor. A kromě toho, lednová statistika zahraničního obchodu hovoří o rekordním přebytku téměř 30 miliard korun. Takhle že má vypadat izolace?!

Proč je fiskální kompakt špatný?

Za prvé, řeší jen jeden relativně méně důležitý problém. Za druhé, řeší jej chybnou metodou. Evropské země nepotřebují dluhovou brzdu - potřebují výdajovou brzdu. Ta není ve smlouvě obsažena. Za třetí, metodické rozlišení mezi cyklickou a strukturální složkou deficitu, se kterým kompakt pracuje, je problematické. Často je teprve s odstupem let patrné, jaká složka byla vlastně cyklická. Řídit fiskální politiku podle něčeho podobného je nesmysl, to bychom rovnou mohli používat generátor náhodných čísel. Za čtvrté, smlouva je podle analýzy Úřadu vlády právním hazardem pro Českou republiku. Může posloužit jako nepřímý nástroj pro daňovou harmonizaci. Tato ekonomika je bohužel závislá na nízkých cenách, nízkých mzdách a poměrně nízkých daních. Kdyby náhle z Bruselu přišlo “doporučení“ zvýšit daně, byl by to náš konec. Dopadli bychom jako Itálie, ovšem bez italského kapitálu a mezinárodního vlivu.

Pokud bychom opravdu toužili po fiskální zodpovědnosti, lze to provést jednoduše. Stačí přijmout ústavní zákon, že návrh státního rozpočtu, který pracuje s vyšším objemem veřejných výdajů než 36 % HDP, je neplatný. Výjimky lze tolerovat pouze ve válečném stavu. (Proč 36 % HDP? Protože tolik je stát schopen bez větších problémů vybrat na daních. Zároveň tento nemalý objem peněz docela stačí na provoz slušně fungujícího sociálního státu.) A toto jednoduché opatření by úplně stačilo!

Za páté, jakákoli doporučení je nutno hodnotit podle zkušeností a výsledků osob či institucí, které je prosazují. Svěřili byste vedení redukční diety do rukou dietologa, který váží 150 kilogramů? Ne? Věřili byste finančnímu poradci, který má na krku exekuci? Hm? A věřili byste zemím, které mají dluh přes 80 procent HDP, že tentokrát už ale doopravdy začnou rozumně hospodařit?

Chce to odvahu

Domnívám se, že by bylo korektní prohlásit “ano, velice si ceníme vaší snahy, a až Německo sníží své zadlužení pod 50 % HDP, pak začneme velice seriózně uvažovat o připojení k fiskálnímu kompaktu. A samozřejmě, pro Francii to platí rovněž. Pro Itálii, Belgii, Španělsko, Portugalsko také.“

Jenže to by už vážně chtělo aspoň trochu odvahy. A ta je nedostatkovým zbožím v celé Evropě.

Jsou tu ještě další souvislosti. Evropu čekají těžké roky. Řecko právě zkrachovalo (legrační věc: podle médií se “vyhnulo bankrotu výměnou dluhopisů“ - jenže ta výměna dluhopisů, to již byl samotný bankrot!) a jsou šance, že v následujících letech se bankrot bude opakovat. Portugalsko jde stejným směrem. Jak se rozvine španělská bankovní krize, to se ještě uvidí, ale dosavadní výsledky překonávají veškerá pesimistická očekávání. Evropská centrální banka je nucena zachraňovat systém finančními injekcemi bilionové hodnoty… a to je teprve začátek příběhu!

Nebylo by elementárně rozumné, když už se blíží bouřka, alespoň nelézt na střechu s železnou tyčí v ruce?! Argument, že už tam všichni dobří Evropané sedí a tyčemi mávají, mi nepřijde přesvědčivý.

Psáno pro ihned.cz.