Tohle je Amerika! Gonzalo Lira o americkém zdravotnictví

Následující se opravdu stalo. Jedna má známá, Američanka, padesát let, se jednoho dne dozvěděla, že má rakovinu prsu. I obrátila se s manželem na svou pojišťovnu a přihlásila se o proplácení nemocničních účtů. Milá pojišťovna však nejprve začala dělat průtahy, a pak prohlásila, že jde o tzv. „preexisting condition“, tedy podmínky přítomné již při podpisu pojišťovací smlouvy.

Je samozřejmě nesporné, že má známá už při podpisu smlouvy měla prsa. Tímto zdravotním stavem „trpěla“ už od svých čtrnácti.

Ale rakovina? Ta pro ni byla čerstvou novinkou.

Chladné počty

Zahájila tedy s manželem standardní reklamační proces a obrátila se na příslušné oddělení pojišťovny. Brzy si však uvědomila, že jde o nepřehledný byrokratický labyrint, záměrně navržený tak, aby se v něm klient ztratil a nikdy nedostal ani vindru. A tak oba manželé vzali rozum do hrsti a obrátili se na právníky. Nikoli na jednoho, nýbrž rovnou na tým čtyř právníků, včetně jednoho z partnerů dané firmy.

Tato úderná jednotka se jednoho rána sešla se zástupci pojišťovny.

Netrvalo ani jeden pracovní den a pojišťovna začala platit. Od onoho incidentu uplynuly již dva roky a mí známí už pak neměli se svou pojišťovnou jediný problém.

Tak to dnes chodí v Americe.

Dotyčná pojišťovna se nezachovala nemravně. Její rozhodování je prostě mimo kategorie mravný a nemravný. Nejdřív si chladnokrevně spočítala, že se jí jednoduše nevyplatí přiznat mé známé oprávněnou náhradu škody. Když na ni však známá poslala právníky, provedla pojišťovna další výpočet a vyšlo jí, že bude levnější zaplatit než se pouštět do zdlouhavé soudní bitvy.

A tak platila. Ne snad protože to bylo oprávněné a morálně správné (a to tedy že bylo). Kdepak. Ona zaplatila, protože to bylo levnější než se ze svého smluvního závazku vyvlékat soudní cestou.

To je dnešní Amerika.

Až příliš tvrdá data

Následující tvrdá data pocházejí od CIA:

• Novorozenecká úmrtnost ve Spojených státech činí 6,06 úmrtí na 1000 porodů
  Novorozenecká úmrtnost ve Francii: 3,29 úmrtí na 1000 porodů
• Průměrná předpokládaná délka života ve Spojených státech: 78,37 let (75,92 u mužů a 80,93 u žen)
  Průměrná předpokládaná délka života ve Francii: 81,19 let (78,20 u mužů a 84,54 u žen)
• Celkové výdaje na zdravotnictví ve Spojených státech: 16,2 % HDP (2009)
  Celkové výdaje na zdravotnictví ve Francii: 3,5 % HDP (2009)
• Výdaje na zdravotnictví na hlavu ve Spojených státech: 7517 dolarů za rok (2009)
  Výdaje na zdravotnictví na hlavu ve Francii: 1148 dolarů za rok (2009)

Takže abychom si to shrnuli – Francie provozuje socanské zdravotnictví, zatímco Spojené státy mají prý „nejlepší zdravotní systém na světě“...

... a přesto Francouzi žijou déle, jejich novorozenecká úmrtnost je oproti Spojeným státům zhruba poloviční a na zdravotnictví vydávají míň než Američané.

Podstatně míň. Pokud jde o podíl HDP, pak narudlí levičáčtí žabožrouti ve skutečnosti vynakládají na zdravotnictví míň než čtvrtinu toho co Američané.

A pokud se výdaje rozpočítají na občana za rok? Francouzi utratí za zdravotnictví míň než šestinu toho co Američané, a přesto žijou déle a mají nižší novorozeneckou úmrtnost.

Taková jsou tvrdá, nezpochybnitelná data.

Neschopní, hloupí, koupení?

Z toho plynou dvě možnosti: buď jsou Francouzi prostě lepším, tělesně zdatnějším, geneticky štědřeji obdarovaným národem než Američané...

Nebo...

Nebo zkrátka obří farmaceutické korporace, zdravotní pojišťovny a lékařské odbory stříhají americké občany jako ovce a federální vláda s touto krádeží za bílého dne nehodlá nic dělat, ať už je důvodem neschopnost, hloupost nebo korupce.

Příliš silná slova? Tak pokud v dohledné době nedejbože onemocníte vážnou chorobou a přijdete kvůli tomu na buben, napište mi, jestli se vám to ještě pořád zdá jako příliš silné kafe. Protože 60 procent všech lidí, kteří v Americe přijdou na buben, zbankrotuje právě kvůli účtům za drahou léčbu. Plných 40 procent z nich přitom zbankrotuje přesto, že si poctivě platilo zdravotní pojištění!

Taková jsou tvrdá, nezpochybnitelná fakta.

To je dnešní Amerika.

Text vyšel ve dvou částech na blogu Gonzala Liry, pro Finmag do češtiny převedl Aleš Drobek