Čína nabízí peníze. Nepřijdou nás ale moc draho?

Stačil čínský příslib proinvestovat deset miliard dolarů a do polského hlavního města se jak na povel sjelo šestnáct premiérů zemí střední a východní Evropy, aby se vlichotilo čínskému premiérovi Wen Ťia-Paovi. Setkání Čína–Polsko a střední Evropa, jak se akce, která se konala ve čtvrtek ve Varšavě nazývala, byla ale jen tečkou za třídenní návštěvou předsedy čínské vlády v Polsku.

Čína koncem minulého roku podepsala s Polskem dohodu o strategickém partnerství a zdá se, že ji myslí skutečně vážně. Nejde jen o schůzky premiérů, které by se měly konat nejméně každé dva roky, ale především o čínské investice v Polsku, které do Varšavy přijelo projednávat na tři sta čínských podnikatelů a bankéřů. Wen Ťia-Pao pak oznámil, že jeho vláda desetimiliardový balík investic čínských firem do střední Evropy podpoří půlmiliardou ze speciálního vládního fondu.

Na schůzku do Varšavy zamířil v šiku se svými kolegy ze států od Polska až po Albánii i český premiér Petr Nečas. Během dvaceti minut, které si na něj jeho čínský protějšek vyhradil, se stihli bavit nejen o čínských investicích do střední Evropy, ale také o investicích firem s českou podstatou do Číny; český premiér výslovně jmenoval vedle mladoboleslavské Škodovky i TOS Varnsdorf.

Pokud jde o to, jakou část z deseti miliard čínských investic Česko může získat, byl Nečas optimistický. „Máme tradici průmyslové a inovativní země, což je pro nás určitě výhoda,“ uvedl Petr Nečas.

Investor nezvyklého typu

 Otázkou, kterou si ve Varšavě málokdo kladl, je, zda bychom měli o čínské investice vůbec stát. Samozřejmě – zvlášť dnes je každý dolar investovaný ze zahraničí dobrý, ale současně platí, že Čína patří v žebříčku přínosných investorů k těm nejméně vhodným.

V Česku jsme doposud měli zkušenost s velkými investory z převážně vyspělejších zemí, než byla Česká republika. Nepřinášeli tak jen hotové peníze, pracovní místa, ale i know-how, vyšší firemní kulturu, možnost zapojení českých firem do výroby zboží nejkvalitnějších značek, mezi nimiž ty s nápisem „Made in Germany“ mají ten nejlepší zvuk.

Peking kromě svých peněz do střední Evropy mnoho jiného pozitivního přinést nemůže. Čína – když odhlédneme od toho, že se jedná o zemi s v mnoha ohledech velice tvrdou diktaturou – je stát, který je vůči České republice i Evropské unii stále v pozici zaostalé země. A to po téměř všech stránkách. Neúctou k právu a nefungujícím, velmi nespravedlivě nastaveným soudnictvím a chaotickým právním systémem počínaje a naprostou neúctou k autorskému právu, nestoudným kopírováním a krádežemi vyspělých výrobních postupů konče.

Nejbrutálnější kapitalismus

Pokud jde o čínské firmy jako zaměstnavatele, pak je stav, který panuje v Číně, pro Evropany nepředstavitelný. V Číně nejenže není žádný komunismus, ale panují tam poměry toho nejtvrdšího kapitalismu devatenáctého století. Bez sociálního zajištění, dovolených, penzí, s brutálním tlakem zaměstnavatelů na zaměstnance; v podmínkách, které nepanují mnohdy ani v českých věznicích. O nějakém technologickém přínosu ani nemluvě.

Samozřejmě, i mezi čínskými firmami už jsou výjimky, ale obecně přes rychlý pokrok, který Čína dělá, tyto charakteristiky stále platí.

Když se mluví o vlivu ruských firem zejména v české energetice, často se pozvedá varovný ukazovák: pozor na možné strategicko-politické zájmy Kremlu. Že čínské investice jsou součástí nějakého plánu pekingských vládců, to se ovšem můžete téměř spolehnout.

Proto bych na místě vlád střední a východní Evropy každou čínskou nabídku na velké strategické investice velice pečlivě zvažoval. Krach nápadu s výstavbou polských dálnic Číňany je jen malou výstrahou proti tomu, co by se mohlo stát s naší ekonomikou, jež by se dostala někdy v budoucnu z velké části do čínských rukou.

Autor je redaktor Lidových novin