Česká ekonomika: Směr správný, čekají nás světlé zítřky!

Píše se rok 2019 a Česko se ocitá na hranici státního bankrotu. Češi mají konečně možnost poznat, co znamená proklamovaná „řecká cesta“, kterou je politici léta strašili.

Koalice ČSSD, KSČM a TOP 09, kterou ministr financí Kalousek a nově zvolený předseda Topky drží nad vodou díky permanentně opakovaným slibům nezvyšování daní, musí čelit nespokojenosti pěti milionů lidí, kteří pobírají starobní, invalidní nebo předčasné důchody.

Průměrný důchod se nicméně za posledních několik let snížil na 3500 korun, a průměrnému důchodci tak stačí na pořízení zhruba šesti nožiček sójových párků s aromatem masokostní moučky a dvou bochníků chleba z mouky z mikrovláken. Seniorům to ale nevadí. Jednak jich výrazně ubylo, protože nebyli schopni vyžít z mála, a jednak ti, kteří přežili, jsou tak slabí, že se nezmůžou ani na minimální protesty.

Přestože ubylo starobních důchodců, stát dále vyplácí obrovské peníze na sociálních dávkách, protože průměrná nezaměstnanost přesáhla 24 procent. V některých regionech dosahuje dokonce 80 procent, zbývajících 20 procent tvoří úředníci většinou úřadů práce, které v místech ohrožených nejvyšší nezaměstnaností zřídilo ministerstvo práce a sociálních věcí kvůli snadnější výplatě dávek a příspěvků.

Bouřlivý rozvoj podnikání a štědrá podpora konkurenceschopnosti

Příjmy státu rozvrátila vládní opatření na podporu podnikání kombinovaná se stále složitějším a nepřehlednějším systémem pro výběr daní. Živnostníků, kteří podnikají, je oficiálně jen přibližně pět tisíc. Převažují mezi nimi manželky a příbuzní politiků. Ostatní buď podnikání dávno pověsili na hřebík, pokud nepověsili sami sebe (počet sebevražd stoupl za posledních pět let o 500 procent), a registrovali se na úřadech práce, odešli do předčasných důchodů, nebo se snaží ucházet se o místo v některém ze státních úřadů.

Stát je jednoznačně nejvýznamnějším zaměstnavatelem a momentálně zaměstnává asi 50 procent těch, kteří ještě mají podepsanou nějakou pracovní smlouvu.

Právnických osob nezůstalo v Česku příliš. Všechny velké společnosti přestěhovaly svá sídla buď na východ, kde využívají zajímavějších podmínek a transparentní legislativy zejména na Slovensku a na Ukrajině, nebo na jih, konkrétně na Kypr nebo do Řecka, které od krize na začátku desátých let nabralo druhý dech a koncepčními investičními pobídkami a přijatelnými daněmi ve výši 40 procent přilákalo velké množství zahraničních firem.

Živnostníků ubylo zejména poté, co vláda Petra Nečase, jež do roku 2014 vládla díky podpoře politických stran vzniklých rozštěpením strany LIDEM Karolíny Peake, schválila koncepci podpory konkurenceschopnosti české ekonomiky.

V Česku tak neexistuje příliš možností pro výběr daní.

Úspory energie a rozvoj ekologie

ČEZ oznámil, že se dostavba dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín odsune až na rok 2040 a zakázka se prodraží o 200 procent. Protože je jaderná energetika součástí energetické koncepce státu a ČEZ nemá na takovou investici prostředky, zaplatí všechny náklady daňoví poplatníci – tedy ti, kteří ještě zbyli. Útěchou jim může být každoroční zvyšování ceny elektrické energie o průměrných 57 procent.

Na soustavné zvyšování ceny elektřiny přestali lidé kolem roku 2017 žehrat, neboť náklady na elektrickou energii měly významný podíl na výdajích domácností, a tak se velké množství z nich v tomto období většiny spotřebičů zbavilo. Elektrické kotle a přímotopy lidé hromadně vyměnili za kotle na tuhá paliva. Jakmile ministr Kalousek, který ve funkci správce státní kasy přežil šest vlád, levicových i pravicových, zvýšil energetické daně, začaly se nejprve rapidně snižovat kdysi královské zisky státních Lesů ČR poté, co lidé vzali útokem lesní porosty, a později došlo k významnému snížení kvality ovzduší ve všech krajích České republiky, protože lidé začali topit vším, co bylo po ruce, včetně pneumatik, obsahu kontejnerů na tříděný odpad a zvířecích mršin.

Konec netransparentních výběrových řízení

ČSA se jako součást Českého aeroholdingu dostaly poprvé do zisku, byť velmi mírného. Dosáhly toho díky razantnímu snížení počtu linek – národní letecký přepravce nyní spojuje Prahu jen s Bruselem a pro své cesty využívají jeho služeb prakticky jen europoslanci, poslanci a úředníci Evropské unie. Běžným občanům lety nechybějí, protože už dávno nemají ani na dovolenou v okolních vesnicích.

Všichni ti, kdo občas sednou do auta, případně na motocykl nebo kolo, musí jednou ročně sáhnout do kapsy a zaplatit poplatek za užívání dálnic. Ty se pro osobní jednostopá i dvoustopá vozidla vyšplhaly na 5000 Kč ročně, inkasují se formou známek a vztahují se nejen na silnice, ale i lesní a polní cesty, takže se jim nevyhne žádný motorista ani cyklista. Výběr sotva pokryje jen potřebnou údržbu nejvýznamnějších komunikací. V záplatování děr na D1 a opravy praskajících dálnic se pravidelně střídá kartel čtyř stavebních firem Metrostav, Subterra, Eurovia a Skanska. Žádná výběrová řízení není třeba pořádat, protože poslední společnost, která budila zdání jakés takés konkurence, zkrachovala v roce 2018.

Rozpočtová zodpovědnost pro každého

Auta na mnoha místech nahradily koňské povozy, ale odborníci očekávají, že i jejich počty na silnicích klesnou, protože ministr dopravy Petr Bendl, jenž se na své někdejší místo dostal po přestupu do TOP 09 v roce 2016, plánuje zavedení speciálního poplatku z hospodářských zvířat používaných v dopravě (mimo koní by měl postihnout například i tažné psy, holuby, prasata a voly). Poplatek se bude vybírat prostřednictvím digitálního čítače, kterým má být vybaveno pro jistotu každé zvíře, tedy mimo jiné také kočky, morčata, králíci a slepice. Ministerstvo už na jejich dodání uzavřelo bez výběrového řízení v režimu nouze smlouvu s dodavatelem. Cena jednoho čítače bude pouhých 1890 korun.

Lidé se musí připravit i na další poplatky, které s sebou přinese nastávající rok. K příspěvku za použití WC do Státního fondu životního prostředí, který spravují někdejší ministr obrany Martin Barták a mladší bratr ministra dopravy v Topolánkově vládě Adam Řebíček, dani za opotřebení knih a poplatku za kontaktování jakéhokoli úřadu přibyde od nového roku poplatek za nemanželský sex a zvláštní příspěvek na úrok ze státního dluhu, který budou povinní platit všichni obyvatelé republiky včetně kojenců. Od ministerstva financí už všichni občané obdrželi složenku, aby mohli zaplatit s předstihem.

Kverulanti odkloněni do zapomnění (a kriminálu)

Deník Blesk napsal, že nezaměstnaní spatřili ve frontě na Úřadu práce ve Vyškově Radima Jančuru, kdysi úspěšného podnikatele, jehož skupina firem kolem Student Agency dosahovala ještě před několika lety obratu téměř 10 miliard korun. Při té příležitosti připomněl Blesk i příběh Jančurova souputníka, zakladatele protikorupčního fondu Karla Janečka, který si v plzeňské věznici Na Borech odpykává dvanáctiletý trest za pozdě podané daňové přiznání za rok 2014. Celu sdílí s Andrejem Babišem, někdejším majitelem zemědělsko-chemicko-potravinářského konglomerátu Agrofert, který byl zatčen a odsouzen poté, co jeden z billboardů propagujících jeho politickou stranu Akce nespokojených občanů zakrýval na dálnici D1 výhled na předvolební plakát Občanské demokratické strany.

Skutečné osobnosti na Hradě...

Očekává se, že Babiš i Janeček by mohli dostat amnestii, kterou připravuje nově zvolený prezident Tomio Okamura. Ten ve svém prvním novoročním projevu komentoval vývoj cestovního ruchu, kvalitu potravin z Asie a stav trhu s tříkolkami. Jeho předchůdce ve funkci hlavy státu Jan Fischer už zase pracuje jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Nejisté prezidentské angažmá vyměnil za jistotu půlmilionového platu a na další funkční období se rozhodl nekandidovat. Zahrabán na Vysočině zůstal i protentokrát jezevec z Vysočiny Miloš Zeman, o kterém se proslýchá, že definitivně zanevřel na veškerý novinářský hnůj. O prezidentský úřad se tak ucházeli jen Okamura a tenisová raketa exprezidenta Václava Klause, která byla zvolena hned v prvním kole, ale nezvládla složit prezidentskou přísahu, takže na její místo nastoupil jako náhradník právě Tomio Okamura.

Orgánům činným v trestním řízení se konečně podařilo definitivně dořešit kauzu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, který byl od roku 2012 podezřelý ze vzetí úplatku a machinací s dotacemi z evropských fondů. U soudu vyvázl s podmínkou a následně na České republice vysoudil odškodné ve výši 700 milionů za neoprávněnou vazbu a ušlý zisk.

... i v parlamentu

Parlament už postoosmadevadesáté hlasoval o omezení poslanecké a senátorské imunity. Kvůli dvěma chybějícím poslancům, kteří před začátkem schůze deklarovali ochotu vládní návrh podpořit, ale těsně před začátkem hlasování museli na toaletu, se potřebnou změnu nepodařilo prosadit. Hned v následujícím hlasování, když už oba zmínění zákonodárci seděli zpátky v lavicích, odsouhlasila sněmovna zvýšení poslaneckých platů na půl milionu korun měsíčně.

Česká armáda přišla postupně nejen o bojeschopnost, ale také o obranyschopnost a všechna její technika byla v letech 2017 a 2018 odstavena a čeká v garážích a hangárech na výsledek mezinárodní arbitráže s firmou Omnipol, která by jako dodavatel většiny systémů měla zajistit jejich znovuuvedení do provozu. Výsledek rozsudku se očekává nejpozději v roce 2033.

Konec švarcu i šedé ekonomiky: zítřky už jen světlé!

Finanční a daňová policie, jejíž zřízení se podařilo ministrům spravedlnosti a financí prosadit v roce 2014, se před několika měsíci podařilo pozatýkat desítky podnikatelů vydělávajících si pomocí takzvaného švarcsystému a stovky lidí, kteří své nemovitosti v obavách z problémů se splácením hypoték pronajímali turistům z Číny, Indie a Brazílie, kteří do Česka směřují za levnou dovolenou. Proslýchá se ovšem, že lidé, kteří v síti policie uvízli, představují jen vrchol ledovce a že razie budou pokračovat.

Ministr financí Kalousek kromě toho navrhl také zřízení speciální jednotky zaměřené na potírání šedé ekonomiky. Činnost úřadu, vybaveného unikátní technikou, vyjde na deset miliard korun ročně. Podle ministrových propočtů by ale do státního rozpočtu mělo ročně přibýt až 500 milionů korun.

Konec konzumního způsobu života

Veřejný dluh České republiky vzrostl nad magické tři biliardy korun, a vzhledem k rapidnímu poklesu výkonu ekonomiky tak překročil 200 procent hrubého domácího produktu. Všechny půjčky, které je Česko schopné v zahraničí sehnat a jejichž úroky se vyšplhaly nad 20 procent, stačí jen na pokrytí jeho splátek. Dluhopisy pro české občany, které ministerstvo financí vydalo minulý měsíc, vynesly od domácích investorů 3000 korun.

Česko dostalo kvůli svému zadlužení a občasným problémům se splácením ovlivněným zhoršeným daňovým inkasem dopis od mezinárodního exekutora Juraje Podkonického, který si za jeho odeslání naúčtoval dva miliony dolarů. Premiérovi se už ozvalo několik ze čtyř zbývajících, enormně zadlužených českých bank zahraničních vlastníků s nabídkou konsolidace půjček. Vláda využití této finanční služby zvažuje, ale chce nejdříve vypsat tendr na poradenskou firmu, která by vybrala právnickou kancelář pověřenou jednáním za Českou republiku. Hodnota kontraktu na poradenství by neměla přesáhnout půl miliardy korun.

Ministr Kalousek přesto přišel s receptem, který by zemi mohl vyvést z krize: protože jediné zboží, které Češi ještě nakupují, jsou potraviny, hygienické potřeby pro kojence a léky, na jednání vlády navrhl, aby se DPH na tyto komodity zvýšila z dosavadních 60 na 80 procent. Zároveň přišel s vizí zvýšit každý měsíc spotřební daň na pohonné hmoty o jeden procentní bod. Čechům to tradičně nevadí, protože si za ty roky, kdy Kalousek vysokou spotřební daň odmítal snížit a naopak ji zvyšoval, zvykli. Ti, kdo nutně potřebují jezdit, si oblíbili speciálně upravené modely, které mají místo zavazadlových prostorů až několikasetlitrové nádrže, a tankují v Německu, kde benzin stojí polovinu toho, co v Česku. Kufry ve svých autech už Češi stejně nepotřebují, ty tam jsou víkendové nákupy za několik tisícovek, dnes se zásoby na čtrnáct dní vejdou do dvou igelitek, které bez problému složí spolujezdec u nohou.