Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Nezdravé koalice byznysu a státu. Co s tím?

Lukáš Kovanda
Lukáš Kovanda | 1. 8. 2012 | 2 komentáře | 1 323
kapitalismuskorporativismuskorupcelobbingmorálkaregulace

Krátké zamyšlení Lukáše Kovandy nad snad nutnou, od jisté chvíle ale určitě zhoubnou symbiózou státu a velkého byznysu.

Nezdravé koalice byznysu a státu. Co s tím?

Stoupenci volného trhu, autentičtí liberálové, se stále hlasitěji ozývají proti současnému pojetí kapitalismu. Je jim totiž nevolno z té podoby kapitalismu, do níž je silně vmísen stát. Ten přitom stále zjevněji utužuje nepřiznanou koalici s velkým byznysem čili korporacemi. Proto se tato forma kapitalismu někdy označuje jako korporativismus. Korporativistická koalice spočívá v tom, že velký byznys si u státu „kupuje“ – oficiálně se říká prolobbovává – legislativní opatření, která příslušným korporacím umožní nadále si udržet, eventuálně posílit své postavení v rámci velkého byznysu.

Jak ke zmíněnému „nákupu“ dochází: Korporace například – to je ještě jedno z poměrně čistých řešení – poskytne vyhlédnutému politikovi či partaji příspěvky na kampaň, příspěvky vskutku „korporátních“ proporcí.

Z toho je zřejmé, že je korporativismus značně zakonzervovaný systém, který má navíc enormní potenciál k dalšímu růstu. Politici totiž chtějí peníze a ty se točí ve velkém byznysu víc než kdekoli jinde. A velký byznys zase dávno pochopil, že mnohem lépe než soutěžením v konkurenčním, autenticky tržním prostředí utuží svoji sílu nadbíháním politikům, kteří sem tam přihrají náramně se hodící legislativní úlitbu. Korporativismus je vlastně mocnou synergií těchto motivací.

Regulace jsou tu pro vás, lidi!

Klíčový problém tkví v tom, že jakékoli nové legislativní opatření či regulace jsou veřejnosti prezentovány jako celospolečensky kýžený krok. Ďábelskost mnohých regulací totiž spočívá v tom, že vycházejí vstříc jakoby výhradně veřejnosti, tedy voličstvu. Přitom ale určitá jejich složka – mnohdy poměrně nenápadně, postranně – pomáhá velkému byznysu (a často ve skutečnosti na úkor veřejnosti).

Odmítneme-li anarchokapitalismus – tedy absolutní neexistenci státu, kdy je vše svěřeno trhu – coby utopii, je vzhledem k popsanému patrné, že korporativismus je jediná dlouhodobě dosažitelná forma kapitalismu. Záleží ovšem na míře korporativismu. Liberálové dnes míní a například zhoubné mizení střední třídy jim dává za pravdu, že jeho už nad únosnou míru.

Jenže: Co s tím? Nikdo z opravdu mocných nemá na změně trendu zájem.

Převzato s laskavým svolením autora z jeho facebookového profilu

Autor článku

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace. Vydal dva sborníky rozhovorů (nejen) s laureáty Nobelovy ceny za ekonomii.Osobní web Lukáše Kovandy