Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Korupce? Jaká korupce?

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 3. 1. 2011 | 1 752
DrobilKohoutkorupceMichálekNERV

Když jsem si před koncem roku procházel některé zajímavé komentáře, poslední doby, narazil jsem na rozhovor mého kolegy Pavla Kohouta, který upozorňoval, že odstranění korupce v Čechách by dokázalo vymazat v podstatě celý schodek státního rozpočtu. A vedle tohoto rozhovoru s člověkem, který se boji s korupcí věnuje už řadu let, na stole leží pomalu umírající kauza Drobil a stovky menších případů, o kterých se sice napsalo, ale tím také vše utichlo.

Korupce? Jaká korupce?

Proto chápu Pavlovo rozhodnutí dokončit svou práci v komisi NERVu pro veřejné zakázky, zveřejnit závěrečná doporučení a poté z NERVu odejít. Není totiž nic depresivnějšího než na něčem usilovně řadu měsíců pracovat, myslet si, že o mou práci někdo stojí, a pak si v novinách přečíst, že je to stejně k ničemu.

"Pánové, zde je Krakonošovo"!

Když Pavlova komise NERVu oznamovala svá doporučení na zlepšení veřejných zakázek, příslušný ministr se ani neobtěžoval přijít na tiskovou konferenci. Místo toho jen přes noviny vzkázal, že NERV "je prostě jen poradní orgán vlády, já za veřejné zakázky odpovídám, já připravuji změny zákonů a teprve pokud budu potřebovat poradit, je tu NERV." Žádný věcný komentář k tomu, co z doporučení NERVu má podle něj smysl a na čem jeho úřad už třeba pracuje, pouze jasné a důrazné varování: "Pánové, zde je Krakonošovo"!

Stejně depresivní musí být i vědomí, že se největší korupční kauza roku 2010, tedy případ Drobil, provalila jen kvůli špatné personální práci nějakého asistenta. Jak jinak pochopit to, že se šéfem Státního fondu životního prostředí mohl stát člověk, kterého už dvakrát jeho pravdomluvnost, neochota ustoupit tlakům a podepsat se pod věci, se kterými nesouhlasí, stála místo? Opravdu by někdo, kdo by si Libora Michálka skutečně prověřil, mohl věřit, že na podivnou hru okolo dotací přistoupí? A nebo že bude jen loutkou, slepě podepisující vše, co mu položí na stůl?

Okamžitě mu zatněte tipec!

V roce 1996 byl Libor Michálek vyhozen z Fondu národního majetku, když upozornil na 50 chybějících miliard v privatizačních fondech a kritizoval pomalou privatizaci bank. Tehdy uspěl u soudu a po půl roce byl ve Fondu národního majetku zpátky.

Druhý tvrdý náraz na českou realitu Libor Michálek prožil v roce 2007 v České národní bance při svém sporu s penzijními fondy, kdy tlačil na jejich odvážnější regulaci a posílení kapitálu. Tehdejší reakce "potrefených" byly velmi podobné jako reakce souputníků exministra Drobila: "Jak si nějaký úředníček může něco takového dovolit? Okamžitě mu zatněte tipec!".

Ovšem úplně nejdepresivnější je vědomí, že jediným poučením z kauzy Drobil bude jen opatrnější prověřování ochoty bílých koní našich politiků podepsat cokoliv. Jsem proto velmi zvědavý, jak se vláda vypořádá s doporučeními NERVu na boj s korupcí. A velmi dobře chápu rozhodnutí Pavla Kohouta, že už dále nechce přihlížet využívání svého jména pro budování kouřových clon…

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.