Kdy pracovat zadarmo a kdy včas utéct

Ať už jste programátor, kuchař, grafik, nebo právník, jednoduché pravidlo říká: Pokud po vás někdo chce, abyste mu pomohli k výdělku, měli byste si říci o výdělek vlastní. A protože si to kupodivu ani vysokoškoláci nedovedou zapamatovat, vysvětlíme si to na příkladech. (Ti nejpilnější si můžou s přáteli podle nich sehrát scénky.)

Tři věty, po kterých rozum velí utéct

„Hele, nemám teď moc peněz, ale řekl jsem si, že to pro mě uděláš zadara, když jsme kamarádi.“ Má váš kamarád auto? Mobil? Kde bydlet? Nosí oblečení bez děr? Pak velice pravděpodobně nějaké peníze má a jen se s vámi snaží vytřít. (Pokud se vás ale takhle zeptal v děravém starém kožichu, botách se žralokem a visících kalhotách, buďte dobří křesťané a vyslechněte ho.)

„Nemůžeme vám zaplatit, ale je to pro vás zajímavá příležitost něco se naučit a vytvořit něco do portfolia.“ Ne, naopak – tohle je zajímavá příležitost pro ty bídáky někoho zblbnout a získat kvalitní práci zadarmo.

Studenti mezi čtenáři teď nesměle zvedají ruce, že se hlásí: „Ale jak jinak se máme něco naučit, když jsme studenti?“ Přece prací za peníze! Třeba za mizerné, ale aspoň za něco. A k dupnutí máte tři dobré důvody:

• Každý zaměstnanec, v každé firmě, na každé pozici se něco učí. Včetně generálního ředitele. Jen proto, že vy se toho musíte naučit ještě hodně, nemusíte hned stáhnout ocas mezi nohy a nechat ze sebe udělat otroky.
• Kdybyste těch dvacet nebo čtyřicet hodin týdně, které na stáži věnujete obtahování výkresů nebo přepisování agenturních zpráv, rozdělili, půlku strávili samostudiem a půlku manuální brigádou, jste na tom lépe. Budete mít peníze – a pravděpodobně se toho naučíte stejně, nebo víc. (Pozor, neplatí to u nejlepší firmy či organizace ve svém oboru v Česku, potažmo v zemi na západ od nás. Ale v Bédově reklamní společnosti Osoblaha se toho asi o marketingu moc nedozvíte.)
• Všechno se vám to jednou vrátí. Až doděláte školu a svoje CV zhusta popsané stážemi donesete někam na personální, řeknou vám, že je plno. Pracují pro ně totiž zadarmo další studenti, tak proč by někomu měli platit? (Tohle je mimochodem jedna z příčin španělské ekonomické krize a demonstrací: je tam zvykem chodit na neplacené stáže až do třiceti, a pak se všichni diví, že nemají z čeho uživit mladou rodinu.)

„Vyzkoušíme si vás a další zakázka už může být placená.“ Bez ohledu na to, jestli sedíte v kanceláři nebo kavárně, se teď s řevem zvedněte, převraťte stůl, zahoďte židli a dupavým krokem odkráčejte ven. Ono je to odnaučí lhát.

Kdy nebýt sketa a ukázat srdce

Je to pro rodinu. Přece nevystavíte mámě fakturu na pět stovek za to, že jste jí hodinu vysvětlovali něco s počítačem. (Ne, fakt ne!)

Ta práce je užitečná a nikdo další z ní přímo neuvidí peníze. Vytvořili jste bezplatné stránky o svém koníčku? Výborně. Přispíváte na Wikipedii? Díky. Uklízíte ulici od odpadků? To už je trochu podivínství, ale pořád si zasloužíte respekt.

Pokud to má být konkrétní práce pro někoho dalšího, vždy se pokuste zjistit, jestli za fasádou ze slov „pomáhat“, „příroda“, „potřební“, „Afrika“ není náhodou tunel na peníze. Nikdy to nemůžete zjistit stoprocentně, ale když máte pusu, Google a obchodní rejstřík, je vaší povinností je využít.

Jste milionáři jako Forrest Gump. Rádi sekáte trávu jako Forrest Gump. No tak ji po okolí sekejte zadarmo jako Forrest Gump. Až budu jednou prachatej, najdete mě na pokladně nějakého malého kina, jak si vykládám se zákazníky: „Jó paní, tady je George Clooney hroznej fešák, ale ta Salma Hayek, to je tragickej osud, to si popláčete… dvakrát na balkón jste říkala?“ Do té doby bouchám love. A vám radím to samé.