Štve vás zvyšování daní? Kouzelný letáček to spraví

Reformy jsou správné, ale lidi jim nerozumí. Proto vytiskneme a rozešleme letáčky s vysvětlením. Vítejte v prostém světě Petra Nečase, premiéra vlády rozpočtové zodpovědnosti. Píše se rok 1924 a lidi přesvědčíte plakátem.

Netuším, jestli si z plánu nejdřív udělat legraci a pak vysvětlit, co všechno je na tom špatně, nebo naopak. Ale vlastně vím. Nejdřív si tedy nadhodíme pár možných motivů pro kampaně ministerstev, vypůjčených z reklamního bloku před fotbalem:

„Pražská vodka: 170 korun. Časopis Leo: 69 korun. Jsou věci, které si koupíte jen za peníze. Na všechno ostatní je tu Drábkova sociální karta.“

„Užijte si první styk podle ministra Josefa Dobeše. Po svatbě, bez kondomu, se sebevědomým Čechem.“

„Vyměňte starou za novou! Vaší feministické huse rodící doma odepřeme lékařskou péči, můžete si pak vybrat z barbie modelů Klasnová a Kočí!“

„Daddy, daddy cool. Do voleb splníme jen půl.“

Dál už vážně.

Tři způsoby, jak něco prodat v roce 2011 (nápověda: letáček mezi nimi není)

Nápad rozesílat do domácností letáčky je návrat o desetiletí zpátky. Do doby, kdy i odborníci věřili, že média fungují jako magická střela: stačí investovat hodně peněz do reklamy a lidi přesvědčíte nebo poučíte o čemkoliv. Nespolehlivý a drahý byl tenhle postup vždycky, teď je vinou internetu, sociálních sítí a úpadku masových médií skoro nemožný. Tím spíš, když na to máte v desetimilionovém Česku několikamilionový rozpočet. Lepší by bylo sednout si za pět tisíc na hodinku s marketingovým konzultantem a chvíli poslouchat, jak něco efektivně prodat v roce 2011:

• Lidi si musí zamilovat váš příběh. Stanislav Bernard nebo Radim Jančura si vybudovali obraz rebelů a božanů. Proto lidi pijí jejich pivo a jezdí jejich autobusy, i když to první občas prohání střeva a ve druhém s metrem osmdesát nenatáhnete nohy. Jaký příběh vypráví Miroslav Kalousek? Slíbím nízké daně, pak je zvednu, a když na mě někdo na ulici zahuláká, lisknu mu po čuni. Jaký příběh vypráví Josef Dobeš? Vnesu do školy Boha, vlast, rodinu a státní maturity, vyženu z nich velké nároky na studenty – přece ty chudáky nemůžeme nutit maturovat z cizích jazyků! Taky v pažích cítíte tu chuť rvát se za jejich věc?
• Váš produkt musí být snadno pochopitelný. Když před lety politici z ODS v debatách ukazovali jednostránkové daňové přiznání, napodobovali vlastně blbuvzdorný iPhone. Daňové a zdravotnické reformy současné vlády zatím připomínají sálový počítač ovládaný z příkazové řádky; zdá se, že ani jeho tvůrci nevědí, co přesně bude po uživateli chtít, natož co z něj nakonec vyleze. Bohužel pro Kalouska a Leoše Hegera, bývalý šéf Applu Steve Jobs přišel na to, že elektronika, ke které potřebujete letáček s návodem, se neprodává. A nejen elektronika.
• Musíte jít příkladem. Strefovat se do protikorupční koalice, jejíž poslanci se uplácejí navzájem, by bylo laciné. Když ale někomu pošlete dopis s informací, že po reformách přestanete utrácet za zbytečnosti, je to k rozčilení jako dotaz: „Spíš? Jo? Tak já tě nebudu budit.“

Občane! Padni tváří v prach před novým a lepším úředním molochem

Že Nečasova vláda nerozumí tomu, jak funguje marketing, to jí nakonec nemůžeme mít za zlé. Znepokojující ale je, že jí pro fungování státu zřejmě nejsou vzorem západní demokracie; spíš Afrika, kde silnice lemují podobizny vůdců-pseudoreformátorů.

Pokud kolem vás rostou hrušky, a ne banány, pak jste ve světě, v němž změny zákonů nejdřív vysvětlí politici novinářům, ti pak svému publiku. Může se stát, že novináři reformy nevychválí. Pak asi nejsou dost promyšlené nebo se liší od předvolebních slibů nebo je tu jiný důvod, proč rýpat. Může se stát, že je nevysvětlí správně. Potom možná nejsou dost jednoduché. Řešením je zkoušet to znovu a znovu a znovu, ne posílat za veřejné peníze letáčky. K tomu jsou tu přece stranické pokladny. Nebo by spíš měly být.

Loni jsem hloupě věřil slibu pravice, že stát bude za jejich vládnutí šlapat jako nejnovější iPhone. Že bude přátelský, spolehlivý, úsporný a jednoduchý na pochopení. Místo toho mi letáčky vysvětlí, proč by se mi měl líbit sálový počítač a že jsem blbý, když mu nerozumím.

Jsem upřímně zvědavý, co přesně se v nich bude psát.