Jistě, hráč závislý na automatech se nerozhoduje mezi hrou a spořením. Jestliže ale odečteme peníze prosázené v automatech a kasinech, pořád zůstane slušných 16 miliard korun vydaných ročně na kurzové sázky a loterie – s průměrným výnosem krásných minus 39 procent. Mimochodem, v případě loterií je návratnost dokonce jen 50 %, nejmenší ze všech druhů hazardu. Jak se vedení Sazky přesto podařilo přivést firmu na buben, to zřejmě vstoupí do světových učebnic managementu.
Nemá smysl vzdychat nad iracionalitou sázení – chladně kalkulující „homo oeconomicus“ je učebnicovým modelem, reální lidé se tak nechovají. A po deseti letech dohadů o penzijní reformě se může i kasino jevit jako racionálnější volba.
Co naopak není racionální, jsou výkřiky odborářů o zlodějně, využívající kuponovou privatizací pošramocenou důvěru k investování. Jisté části politického spektra to ale vyhovuje – raději ať občan místo úspor vše prosází a pak zvolí toho, kdo mu slíbí nejvyšší důchod bez ohledu na demografickou situaci.
Psáno pro HN
