Petr Šimčák: Čeští penzisté potřebují hlavně produktivní ekonomiku

Jaký máte názor na návrh zavést jednotný poplatek napříč fondy zapojenými do penzijní reformy?

Jednotný poplatek není nutný. Není třeba vymýšlet vymyšlené. Platí nepřímá úměra poplatků a rizikovosti strategie. Trh podílových fondů může být vodítkem jak pro strukturu, tak pro výši poplatků. Pokud se na penzijní fondy použije stejná míra regulace, jako je uplatňována na fondy podílové, není třeba bát se nesmyslných nákladů, které by z penzijního investování udělaly výnosný byznys pro všechny, kromě samotných penzistů.

Fondy poslední dobou nemají z hlediska výnosnosti příliš dobrou pověst. Jakými argumenty přesvědčit veřejnost, že se situace změní a bude výhodné do nich investovat?

Myslím, že každý, kdo pravidelně a dlouhodobě investuje i do akciových fondů, je v plusu bez ohledu na krize. Dokonce i ten, kdo začal pravidelně investovat do akcií na vrcholu hypoteční krize. Pokud však nepřestal investovat, v panice vše neprodal na jaře 2009 nebo pokud si nespoří do úzce zaměřeného fondu, jako jsou například řecké akcie.

Takže podle vás není lepší zaměřit se například na koupi nemovitosti?

Nemovitosti přece také zažívají periody růstu a poklesu. Pokud něco v poslední době ztrácí – a ne málo –, jsou to právě nemovitosti. V delším horizontu jde samozřejmě o aktivum, které by měl mít každý. Ale mít sto procent úspor na penzi uloženo v nemovitostech? To asi ne. Rozhodně to neplatí pro populaci budoucích penzistů. Existují úspěšní investoři, kteří si vystačí s hotovostí, podnikáním a nemovitostmi. To je ale zcela jiná kategorie.

Nespoléhají Češi při plánování svého důchodu až příliš na stát?

Každý by si měl uvědomit, že v budoucnu mu pomohou hlavně jeho vlastní uspořené peníze. Nejdůležitější je začít brzy a pravidelně ukládat. Komu zůstane volné cash-flow, měl by investovat. Jestli mu stačí málo a preferuje jistotu, tak jsou v pořádku dluhopisové fondy, spořicí účty i fondy peněžního trhu. Jestli ale chce nebo potřebuje mít vyšší výnos, musí přidávat akciové fondy. Volatilita se na dlouhých horizontech vyhlazuje. A bez rizika není vůbec nic. Riziko nejsou jen hrozby. Riziko jsou i příležitosti k růstu, inovaci a vyšším výnosům.

Takže budoucí penzista – dnes člověk v produktivním věku – by měl uvažovat také o investici do akcií?

Osobně považuji pravidelné investice malých částek do akcií za nejrozumnější investici pro běžné investory. Pro zkušené investory a „hráče“ to může být málo výnosná nuda. Ale jak již bylo řečeno, tato skupina představuje trochu jinou kategorii a rozhodně nejde o typické budoucí penzisty.

A co třeba investice do zahraničních fondů? Mají vyšší výnosy?

To se nedá říci. Není podstatné, zda do amerických akcií investuje tuzemský, nebo zahraniční fond. Důležitá je kvalita správy, nikoliv daňový domicil fondu. Každý by měl investovat globálně. A pokud si věří, tak může upřednostňovat vybrané trhy a regiony. Pro vybudování rezervy na penzi je ale mnohem důležitější investovat pravidelně, dodržet základní hygienu diverzifikace rizik a příliš nespekulovat. Velmi bych českým třicátníkům a čtyřicátníkům přál, aby české akcie mohly tvořit významnou část našich úspor na penzi.

Země Evropské unie mají velké problémy se zadlužením. Je bezpečné investovat do profilů, které ukládají prostředky do státních dluhopisů?

Myslím, že kdybychom všichni své úspory na penzi investovali do fondů našich státních dluhopisů, tak dopadneme ještě hůře než s fotovoltaickými elektrárnami. Nakonec zjistíme, že jsme státní dluh převedli z jedné kapsy do druhé a z našich naspořených peněz zůstane přesně to, co by zůstalo z našich penzí, kdybychom nedělali nic. Tím nezavrhuji dluhopisové strategie. Ale je nutno si uvědomit, proč se celá penzijní reforma dělá. Pokud si kritická část národa pro jistotu zvolí „fond státních dluhopisů“, bude to největší paradox celé reformy. Vzhledem k poptávce po zajištěných a garantovaných produktech je tento scénář velmi pravděpodobný.

Co byste na plánované reformě změnil? Co jí chybí a které plánované kroky by naopak obsahovat neměla?

Pojďme do roviny sci-fi a připusťme si, že situace je v případě fondů mnohem jednodušší, než nám je prezentováno. Skutečná reforma neproběhla, protože je mnohem složitější. Nechť je základem starý dobrý průběžný systém (Pay As You Go). Nezbytnou a jedinou opravdu nutnou parametrickou úpravou důchodové reformy je výrazné zvýšení věku odchodu do důchodu.

O kolik let by se měl podle vás odchod do důchodu posunout?

Přesně o tolik, aby byl systém v rovnováze. Nic víc, nic míň. Zmiňované sci-fi spočívá v tom, že je to bohužel politicky neprůchodné. Všichni si chceme v důchodu užívat delší a zdravější část svého života než v dobách, kdy se průběžný systém tvořil. Ale přiznejme si, že to není udržitelné. Do důchodu půjdeme později, než nám je prezentováno, ať se nám to líbí, nebo ne.

A co fondové pilíře?

Ty bych postavil čistě na dobrovolnosti a již existujících produktech, eventuálně na produktech, které budou výsledkem normálního vývoje reflektujícího potřeby trhu. Každý ať si na penzi investuje, do čeho chce a kolik chce. Podle výše úspor by se sám mohl rozhodnout, v kolika letech odejde do penze. V penzi ať si koupí anuitu, nebo ať si jednoduše čerpá z úspor. K soukromým penězům mu stát vyměří důchod přesně podle toho, kolik již neodvede ve svém produktivním životě do průběžného systému, a to i s penalizací za příliš časný odchod. Tím by důchodový účet zůstal v udržitelné rovnováze, resp. řiditelném dluhu, který by byl pro investory atraktivním.

Nepřijde vám systém založený na nejrůznějších podporách státu, úlevách na daních, dotacích a speciálně zakládaných fondech, zbytečně složitý?

Možná. Osobně jsem toho názoru, že český penzista potřebuje především produktivní ekonomiku, která bude generovat dostatek příjmů pro zdanění a následné přerozdělení všem neproduktivním oborům. Penzisté jsou jenom podmnožinou neproduktivní skupiny obyvatel. Do ní patří velká část státního sektoru včetně nemalé části sektoru soukromého, který většinu pracovní doby vyplňuje tabulky a brouzdá po internetu. Hrozbou našeho penzijního systému není ani tak rostoucí počet penzistů odpovídajícího věku, ale rostoucí počet „pracujících“, kteří nic nevytvářejí. To samozřejmě platí i pro velkou část finančního sektoru, jehož jsem součástí.

Takže kudy by podle vás měla vést další cesta?

Nezbytně potřebujeme nové firmy, do jejichž akcií budeme moci investovat své úspory na penzi. Samozřejmě při rozumné diverzifikaci. Jak asi dopadneme, pokud budeme investovat do českých státních dluhopisů a rizikovou produktivní složku portfolia do zahraničních akcií, protože v tuzemsku nebudou atraktivní příležitosti? Taková ekonomika je odsouzena k úpadku. A paradoxně, státní dluhopisy v takto sestaveném penzijním portfoliu budou vše, jen ne konzervativní a bezpečné. Penzijní reforma se ve skutečnosti musí odehrát ve vyšších patrech. Je to o politice vlády směrem ke vzdělanosti, vědě a výzkumu, migraci a vytváření atraktivního podnikatelského prostředí. Někde se blýská na lepší časy, ale obávám se, že u řady důležitých pilířů situace není příznivá.

Petr Šimčák

Petr Šimčák patří k předním odborníkům v oblasti investování a financí. Široké veřejnosti je znám jako publicista v oboru investic. Absolvoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor finanční podnikání, a řadu prestižních vzdělávacích kurzů. Působil jako zástupce šéfredaktora časopisu FOND SHOP a jako investiční konzultant. V roce 2004 přijal pozici ve vedení společnosti Pioneer Asset Management, a. s. Do červnaroku 2007 působil ve funkci ředitele pro vývoj produktů a distribuci proprivátní klientelu. V současné době zastává pozici ředitele obchodu se zaměřením na oblast bank a institucionálních klientů. Je rovněž členem představenstva společnosti Pioneer Asset Management, a. s. V roce 2006 získal certifikát CFA (Charted Financial Analyst). Je ženatý, má dvěděti. K jeho koníčkům patří sport (lyžování, karate, šerm) četba a studium finančního oboru.