Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Penzijní reforma: Slavit nebo plakat?

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 18. 2. 2011 | 45 komentářů | 3 010

Včera večer se vládní koalice dohodla na podobě penzijní reformy, která má udržet stabilitu penzijního systému. Máme slavit, nebo jde o nesmyslné rozhodnutí?

Penzijní reforma: Slavit nebo plakat?

Podívejme se na jednotlivé body navržené reformy:

Dobrovolné vyvedení tří procent ze sociálního pojištění na individuální účty u penzijních společností pro mladší 35 let

Určitě je dobré, že systém bude dobrovolný a ne povinný (jak jsme varovali v našem komentáři tento týden). Ale pokud bude opravdu nutné přidat i vlastní peníze nad rámec tří procent ze sociálního pojištění, bude počet klientů velmi omezený. Pro řadu lidí totiž bude stále levnější zůstat v průběžném systému a volné peníze investovat do rozumnějších produktů.

DPH se kvůli reformě zvedne na 20 procent

Navýšení se sice nebude týkat základních produktů, jako jsou mléko, brambory, chléb, ryby, zelenina, dětská mléčná výživa a potraviny pro diabetiky či pro bezlepkovou dietu. Tyto položky zůstanou na současných deseti procentech. Jakými propočty je ale zvýšení DPH u všeho ostatního na 20 procent podloženo, zůstává záhadou. Vzhledem k tomu, že navržený systém nebude pro spoustu lidí atraktivní, není vůbec jasné, jak hluboký výpadek příjmů můžeme čekat – a masivní navýšení DPH tak poslouží spíše navýšení příjmů státního rozpočtu. Pokud pomůže snížit schodek, má navýšení DPH smysl, pokud povede k navýšení výdajů, je to špatná zpráva.

Rozhodnutí jednou provždy

Pokud se člověk jednou rozhodne své peníze vkládat do fondů, nebude mít možnost vzít své rozhodnutí zpět – a to bez ohledu na to, jak špatných výsledků může fond dosahovat. Palec dolů a důrazné varování pro ty, kteří budou o systému uvažovat: stáváte se nevolníky něčeho, o čem netušíte, jak funguje.

Z úspor na individuálních účtech budou lidem vypláceny pouze doživotní penze

Nesmyslné rozhodnutí, které je sice zajímavé pro finanční instituce, ale velmi negativní pro ty, kteří do systému vstoupí. Proč si stát osobuje právo rozhodovat, jestli je pro lidi rozumnější měsíční renta, nebo jiný způsob zajištění života v penzi?

Prostředky na individuálních penzijních účtech budou spravovat nynější penzijní fondy, které projdou transformací a přelicencováním

Jako heslo to zní zajímavě, ale bohužel chybí detaily:

  • Základní otázka: kdo zaplatí náklady příštích období (Náklady příštích období (NPO) představují umořování nákladů penzijního fondu na získání nových klientů. Čím jsou tyto náklady nižší, tím větší lze očekávat výnos pro klienta, pozn. redakce), které tíží řadu penzijních fondů? A jak přesně se oddělí majetek klientů?
  • Druhá otázka: jak budou omezeny náklady penzijních fondů? Rozhodnutí o této otázce je naprosto klíčové v tom, zdali budou mít fondy alespoň trochu zajímavý výnos, nebo budou vydělávat všem kromě svých klientů. Vzhledem k udělenému monopolu a objemu očekávaných vkladů by měly být náklady výrazně nižší, než mají dnešní podílové fondy, jinak nebude dávat smysl do penzijních fondů spořit.
  • Třetí otázka: proč se stát opět vydává cestou licencování institucí místo definování produktu? Už jednou se spálil tím, jakým způsobem vytvořil systém stavebního spoření. Proč tedy pouze nedefinuje parametry penzijního produktu a nenechá libovolné instituce – banky, pojišťovny, investiční společnosti a reformované penzijní fondy – aby přišly s atraktivní nabídkou?

Otázek je určitě ještě mnoho, ale koaliční dohoda bohužel nenabízí téměř žádné odpovědi. Rizikové je mimo jiné i to, že návrhy vznikají na ministerstvu práce a sociálních věcí, které má nulové zkušenosti s regulací finančního trhu. Kolik děr se tak v systému objeví již od prvního dne?

Co si o navrženém systému myslíte?

Foto: profimedia.cz

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.